► Úterní podvečery zasvětila UMPRUM hovorům o výzkumu a umění

Fotografický řez stonkem rostliny, zprávy z Kurzu pornostudií, nahlédnutí utopie v evropské architektuře i úvahy Evy Koťátkové o outsiderech v galeriích – to vše nabídne 26. cyklus veřejných přednášek Umění včera a dnes. Předvánoční série setkání nese téma Výzkum o umění a výzkum uměním. Připravil ji a uvádí profesor Jindřich Vybíral, garant studijního oboru Dějiny a teorie designu a nových médií na VŠUP.

První přednáška se uskuteční v úterý 24. listopadu od 18.30 v budově Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze,  v prvním patře v učebně číslo 115. Vstup je zdarma. Dveře do budovy vedou z pražského náměstí Jana Palacha, číslo popisné 20. 

Úterý 24. 11. 2015, 18.30
► ONDŘEJ PŘIBYL: Stará pošta a Řez stonkem, dvě daguerrotypie 
Ondřej Přibyl bude hovořit o procesu zhotovení dvou replik významných českých daguerrotypií Flora Staška pro muzeum v Litomyšli ve spolupráci s Národním technickým muzeem. Posluchači budou stručně uvedeni do historie a technologie daguerrotypie, Přibyl nastíní příběh dvou Staškových daguerrotypií – staré pošty v Litomyšli a mikrodaguerrotypie řezu stonkem rostliny. „Přednáška se velmi úzce týká tématu, kterým jsem se zabýval během doktorského studia, a popisuje technologii daguerrotypie v praxi odlišné od užití na poli volného umění,“ říká Přibyl.

Úterý 1. 12. 2015, 18.30
► LENKA KLODOVÁ: Nic nového z oboru pornografie pro ženy
Přednáška představí autorčin subjektivní popis následků doktorandského studia na UMPRUM. „V linii budeme sledovat čím dál bližší spojení s brněnskou FAVU, vznik Kurzu pornostudií, činnost Ateliéru tělového designu. Ve druhé rovině připomeneme medializaci projektu, která proběhla v několika vlnách. A zatřetí si ukážeme, jak projekt zapadl do širší vlny zájmu o  téma pornografie v umění, a zamyslíme se nad aktuálním vývojem v této oblasti,“ zve Klodová.

Úterý 8. 12. 2016, 18.30
► EVA KOŤÁTKOVÁ: Umění v podřízené roli: outsideři a jejich vystavování
Koťátková sleduje vývoj, který se line od počátku 20. století, kdy se tvorba duševně chorých dostává ven z prostředí psychiatrických ústavů a postupně si ji přivlastňuje jiný typ institucí – galerie a muzea. Říká, že skryté sbírky soukromých sběratelů, převážně psychiatrů, vstupují do povědomí veřejnosti prostřednictvím kolektivních výstav i teoretických pojednání. Umění outsiderů se dostává do kontextu s díly školených tvůrců, ale i s dalšími projevy tvořivosti. Přenesení záznamů a jiných fyzických výstupů tvorby klientů psychiatrie z prostředí nemocničního pokoje do prostředí muzeí a galerií přispívá k částečné proměně jejich statusu z důkazních a studijních materiálů lékařské diagnózy v umělecké dílo. Jeho prezentace v institucionálním kontextu vypovídá nejenom o konkrétních dílech a autorech, ale také o naší kultuře, našem pohledu. „Jak je možné prezentovat dílo, aniž máme autorovo svolení? A kdo nám takový pohled umožňuje? Je to, co máme před očima, skutečně uměním, a pokud ne, co tímto začleněním do světa umění získává a co ztrácí? A jak (de)formuje náš pohled označování takového druhu lidské kreativity jako art brut nebo outsider art?“ ptá se Eva Koťátková. A dodává: „Jestliže se svět umění ukazuje jako nejlepší místo pro prezentaci tvorby outsiderů, a vše nasvědčuje tomu, že vhodnější se zatím neobjevilo, měli bychom aspoň zvážit, zda převládající formy její prezentace jsou ty správné, tedy správné v rámci možností.“

Úterý 15. 12. 2015, 18.30
► JAN WOLLNER: „Co by sis přál“ – Utopie v architektuře střední a východní Evropy
Jan Wollner si všímá, jak se návrhy vizionářské, utopické nebo experimentální architektury v 60. letech 20. století staly mezinárodním žánrem a jejich příklady vznikaly i ve střední a východní Evropě. Několika z nich věnoval pozornost vedle odborné literatury i populární seriál České televize, který si stěžoval, že vzhledem k nepříznivým politickým okolnostem nebyly realizovány a staly se „zašlapanými projekty“. „Co když ale k realizaci vůbec určeny nebyly a dobový politický režim zajistil specifické podmínky pro jejich virtuální existenci?“ ptá se Wollner. „Co když namísto hledání odpovídajících materiálů a technologií fungovaly v režimu básnické imaginace?“ nabízí Wollner jednu z možných odpovědí.
Text: Tereza Lišková, foto: 

Text redakčně upravila: Tereza Lišková, foto-zdroj: pradelnabohnice.cz, z výstavy Evy Koťátkové