Jak to vidí

Na pomezí díla a prostoru: Petr Stanický vystavuje na Sýpce Lemberk

Sýpka Lemberk, kulturní centrum nedaleko Jablonného v Podještědí, do konce září představuje díla Petra Stanického.

Na pomezí díla a prostoru: Petr Stanický vystavuje na Sýpce Lemberk
Na pomezí díla a prostoru: Petr Stanický vystavuje na Sýpce Lemberk

Text: Romana Skálová | Foto: Gabriel Urbánek

Petr Stanický je světově uznávaný autor, který, ať už fyzicky či tematicky, pracuje s objektem, prostorem a site-specific instalacemi. Jeho díla jsou především ze skla a kovu a vždy se přímo vztahují k prostředí, ve kterém jsou vystaveny. Stanický studoval na UMPRUM v Praze u profesorů Kurta Gebauera, Mariána Karla a Jiřího Beránka. Doktorské vzdělání má z New York Academy of Art, kde studoval díky Fullbrightovu stipendiu a současně dokonce působil v ateliéru Jeffa Koonse. Právě tato zkušenost mu otevřela cestu do prestižních světových muzeí v USA, Asii i Evropě. Stal se například prvním Čechem vystavujícím ve Victoria & Albert Museu v Londýně. Věnuje se také pedagogické činnosti. Je profesorem a vede spolu s Michaelou Spružinovou Ateliér Sklo, Prostor, Objekt na Fakultě Multimediálních komunikací UTB ve Zlíně.

Foto: Gabriel Urbánek

Výstava v Sýpce nese název Rozhraní a odkazuje se tím na něco co se odehrává kdesi mezi. Může to být mezi dvěma prostory sýpky, mezi dílem a prostorem, nebo například i mezi částmi jednoho díla. Události odehrávající se na rozhraních bývají napínavé, dynamické, vášnivé, nebo nebezpečné a přesně takové jsou i emoce, které nám instalace Stanického děl zprostředkovává. Instalace děl je v případě tohoto umělce stejně tak důležitá, jako díla samotná, ne-li důležitější. Jedná se o jakousi tvorbu nad tvorbou, nebo dílo nad dílem. Jestli ho totiž něco skutečně celoživotně fascinuje, pak je to vztah hmoty a prostoru, díla a galerie.

Jednotlivá vystavená díla v sobě nesou odkazy na konstruktivismus a surrealismus současně. Rozhraní v nich také můžeme vnímat mezi rytmem a chaosem, přísně logickým rastrem a snovým hemžením. V jiné napínavější poloze Rozhraní nalézáme v protnutí skleněných desek kovem nebo prohnutím skla pod tíhou stropu.
V instalaci samotné pak nalézáme Rozhraní ve vztahu díla k prostoru v tom, jak objekty doplňují linie tvořené architekturou, pozměňují úběžníky perspektivy a rozehrávají skladbu přirozeného a umělého světla a odlesku. Název výstavy zkrátka funguje jako klíč, na co a kam se má návštěvník dívat.

Foto: Gabriel Urbánek

Před lemberskou zastávkou byla některá z vystavených děl umístěna ve Via Art Gallery v Praze pod názvem Rezonance prostoru, kdy název odkazuje k nějakému jemnému pohybu v prostoru galerie. Stejnojmenné dominantní dílo bylo velmi podobné Sloupu ze sýpky, jen ta dvě skla nebyla rozepřena mezi podlahou a stropem, ale mezi dvěma stěnami galerie. Vzniklá křehká klenba jakoby držela svírající se stěny. Byla velmi naléhavá a působivá. Vytvářela pocit, který známe z únikových her a v tomto naléhavém napětí divák vnímal rezonanci ostatních uměleckých děl.

Instalace jako dílo nad dílem, kterou Petr Stanický tak rád používá, je tedy vždy výjimečná, neopakovatelná a zcela závislá na prostoru, kde se nachází a současně nám o tom prostoru mnoho také mnoho vypráví.

Foto: Gabriel Urbánek

Na fasádě sýpky je nainstalovaná socha s názvem Visící. Starší dílo, které odkazuje na autorovo figurální období, je z roku 2010. Byť se od zobrazení figury postupem času úplně oprostil, začátky své tvůrčí dráhy věnoval především jí. Už zde je však vidět, jak důležitou roli v díle hraje samotný prostor instalace. Toto zásadní období bylo velmi ovlivněno osobností učitele a přítele Jiřího Beránka. Beránek ve své tvorbě také vychází z klasické figurální tradice a postupem času se od ní odpoutává a začíná tvořit socho-prostory, tedy sochy, do kterých můžete vstoupit a vnímat jí zevnitř. Ostatně v druhém patře lemberské sýpky je několik Beránkových děl nainstalovaných, takže na vztah děl a osobností obou autorů, si může návštěvník udělat vlastní pohled.

Petr Stanický, Rozhraní, Sýpka Lemberk, 2025 je název výstavy, základní informace, jak se na výstavu dívat, ale také popiska dočasného díla, které můžete vidět jedině do 30.9. v Jablonném v Podještědí.

MgA. Romana Skálová, Ph.D. je kurátorka, teoretička a kritička současného umění. Studovala na FUD UJEP v Ústí nad Labem, kde působila i profesně a to především v roli ředitelky Kulturní fabriky Armaturka, tehdejšího fakultního inkubátoru. Následně působila na FMK UTB ve Zlíně v ateliérech Design skla a Arts management. V současnosti je na rodičovské dovolené, příležitostně kurátoruje výstavy, píše o kulturním dění a spolupracuje s nadací a sdružením Hollar.