Jak to vidí
Recenze výstavy Co neřekneš, jiný uvidí v Galerii Kuzebauch
Výstava Co neřekneš, jiný uvidí je výjimečnou příležitostí ke zhlédnutí mezigeneračního propojení dvou uměleckých přístupů, které – ačkoli oba autoři navazují na vzpomínky ze stejného prostředí – nabízejí zcela jiný pohled.
-
Recenze výstavy Co neřekneš, jiný uvidí v Galerii Kuzebauch
Autorka: Martina Bartoňová • Foto: Galerie Kuzebauch
Pražská galerie Kuzebauch do 10. 6. 2025 představuje díla dvou umělců – matky a syna (Vladimíra Klumpar a Matyas Pavlik), kteří díky několikaletému pobytu v Mexiku vytváří jakýsi cestovatelský deník, kde se vzpomínka stává ústředním motivem celé výstavy. Díla jsou zároveň niternou a hravou výpovědí o imaginaci obou autorů.
Vladimíra Klumpar v roce 1973 absolvovala Odbornou školu sklářskou v Železném Brodě a potě v letech 1974–1981 studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u prof. Stanislava Libenského. Autorka sama zmiňuje, že její tvorbu výrazně formovala Jaroslava Brychtová, která studentům představila modelování a praktickou práci se sklem. Klumpar již od roku 1982 vystavuje v tuzemských galeriích, ale i na mezinárodní scéně, od roku 1985 žila v USA, kde se stala vyhledávanou umělkyní. V současnosti tvoří střídavě v Čechách, v USA a v Mexiku. Klumpar se do pražské galerie vrací po šesti letech, poprvé galerie Kuzebauch autorku představila na výstavě s názvem Vibrace. Tentokrát autorka prezentuje díla v naprosto jiném kontextu, její skleněné plastiky vycházející ze starších skic odkazují na naturalistické podoby Mexika, zároveň zde představuje díla malého formátu, která vznikala tento rok přímo pro tuto konkrétní výstavu. Tlumená barevnost a oblé linie evokují osobní vztah s mexickou faunou a flórou.
Matyas Pavlik, Vladimíra Klumpar: Ramon, Čekám / Foto: Galerie Kuzebauch
Matyas Pavlik vyrůstal střídavě v USA a v Mexiku. Jak matka, tak otec Michael Pavlik jsou sklářští umělci, takže Matyas byl již od útlého dětství obklopen sklem a uměním. Vystudoval grafický design na univerzitě v San Franciscu, v rámci studia strávil semestr na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde si osvojil modelářskou práci s hlínou a sádrou. Společně se svou matkou založili v Česku studio, ve kterém vznikala i tato výstava. Matyas Pavlik doplňuje společnou koncepci o sérii skleněných masek dotvářející s matčinými díly tichý, ale intenzivní rozhovor. V Pavlikově pojetí se jeho masky stávají nositelem dětské vzpomínky a hravého dětského světa, který je zde evokován experimentujícími útvary na maskách – výrazné tečky a symbolický vyplazený jazyk.
.jpg)
Matyas Pavlik, Vladimíra Klumpar, Zdravím Tě Cizinče! II, Po dešti / odlévané sklo, foto: Matyas Pavlik, Yana Unzhakova
Při vstupu na výstavu se tudíž návštěvník ocitá v dialogu nejen mezi dvěma autory, ale také i mezi díly samotnými. Naturalistické reminiscence Vladimíry Klumpar jsou doplněné kontrastujícími fantaskními maskami Matyase Pavlika, díky čemuž se divák dostává do dvou odlišných, avšak stále blízkých a na sebe působících světů přírody a lidského bytí či snovým světem a vstupuje tak do prostředí samotného Mexika. Nejlépe je tomu tak vidět na dvojici děl Čekám (Vladimíra Klumpar) a Ramon (Matyas Pavlik), které jsou cíleně umístěný na stejný sokl. Hlava Ramona zde ztělesňuje mexickou a středoamerickou historii, kdy atributy rohů a vyplazeného jazyka odkazují na mytologické postavy předkolumbovské éry. Jméno Ramon naopak odkazuje na jedno z typických mexických jmen, které za sebou neskrývá žádné konkrétní aluze a objevuje se zde spíš jako odkaz na každodennost, proto lze rohy a vyplazený jazyk interpretovat i jako náznak dětské hravosti. Do kontrastu je zde uvedeno dílo Čekám, které odkazuje na nejistotu budoucnosti přírody, zvláště pak ve vztahu k člověku, kterého zde představuje právě postava Ramona.
.jpg)
Vladimíra Klumpar, Po probuzení, 2025, odlévané sklo, foto : Matyas Pavlik, Yana Unzhakova
Značně omezené prostory galerie v poměru k počtu vystavených děl můžou představovat komplikaci při větším počtu návštěvníků a znesnadnit tak jedinečný zážitek, pro který je třeba dostatečná separace od okolního světa. Nicméně pokud na výstavu návštěvník zavítá v menším počtu, dočká se intimního zážitku a větší příležitosti hlubšího prožití tohoto imaginativního světa plného vzpomínek a snových bytostí.
20. 5. 2025 Happy Materials
Aktuálně
► Dům uměleckého průmyslu 1936 a 2025 / Studentské projekty z Ateliéru architektury I
► Dvojpřednáška Georgese Descombese a Kláry Salzmann o regeneraci veřejného prostoru a fenoménu vody
► Současné české sklo na Révélations 2025
► Představení iniciativy a promítání filmu House Europe! na UMPRUM
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
13. 5. 18:13
Děkuji za zajímavý článek, rád bych nasdílel prezentaci která popisuje stopu první ...
Michael Rada - Recyklace zdrojů na letošním MaterialDistrict Utrecht
19. 3. 05:03
Čeština je velmi bohatý jazyk a nechápu, proč si musíme pomáhat cizími ...
václav - Recenze výstavy SHOTBY.US: Space of Desire v Kunsthalle Praha
9. 3. 20:19
Děkuji za zajímavý příspěvek. Aktuálně začíná v tuzemsku další INDUSTRY 5.0 projekt ...
Michael Rada - ČESKÁ OVČÍ VLNA: Z CENNÉHO MATERIÁLU NECHTĚNÝ ODPAD?
