CZ / ENG

Ptáme se

Anton Vadovič: Mít kudlu ze slonoviny bez papírů je pomalu horší než pašovat kokain

Třiadvacetiletý umělecký kovář, zámečník, nožíř a student Anton Vadovič se řemeslu věnuje od dětství. Rád pracuje s těmi nejvybranějšími materiály, kterým umí dodat minimalistický šmrnc. Ukove nůž z damascénské oceli, noblesní vývrtku i břitvu na holení. Restauruje uměleckořemeslná díla, a když na to přijde, opraví sousedovi na vsi i obyčejnou motyku. Právě nyní je s vlastní značkou Echtkovář na přehlídce Prague Design Week v Kafkově domě.

Anton Vadovič: Mít kudlu ze slonoviny bez papírů je pomalu horší než pašovat kokain

Co vás vedlo k tomu dělat zrovna kovařinu?
Z rodiny, aspoň co je mi známo, se kovařinou, natož nožířstvím, nikdo nezabýval. Do dílny jsem to ale neměl daleko. Ze začátku jsem pomáhal tátovi ve sklepě v bytovce.  Když jsme se přestěhovali do Strážnice, zabral jsem si dílničku jen pro sebe. Stále jsem ale měl k černému řemeslu dost daleko, dílna byla totiž stolařská. Asi po dvou letech, kdy jsem v dílně trávil většinu času a domů chodil jen na oběd, jsem zjistil, že se dřevem už toho umím dost. Chtěl jsem zkusit udělat něco z kovu. A co jiného by si tak mohl kluk zkusit vyrobit ze železa než nůž.

S jakými materiály jste už přišel do styku?
Běžně dělám s vysokouhlíkovou ocelí nebo vysoce legovanou ocelí. Titan, nikl, alpaka, eben, mahagon a různé odrůdy palisandru se pro mě staly poměrně běžnou záležitostí. Když se ale člověk dostane k takové ojedinělosti, jako je mamutovina, tak to je teprve něco! Paradoxně s mamutovinou je méně potíží než se slonovinou. Slonovina může být upytlačená, což u mamutoviny nehrozí. Abych mohl pracovat se slonovinou, potřebuji k danému kousku CITES – něco jako rodný list, který zaručuje původ daného kusu. Mít kudlu se slonovinou bez papírů je pomalu horší než pašování kokainu.

Jak materiály získáváte?
Materiály na nože, a to včetně těch nóbl, kupuji nejčastěji na nožířských výstavách, mnohdy tam najdu věci, o kterých jsem předtím ani neslyšel. Sehnat jde dnes cokoliv. Otázka je, jak moc se vám chce hledat a kolik jste ochotni investovat.

Práce Antona Vadoviče je k vidění na Prague Design Weeku, v Galerii KusKovu, v prodejně Denim Heads v Praze, příležitostně i na Dyzajn marketu u Národního divadla.

Máte blíž k restaurování, nebo autorské tvorbě?
Větší seberealizace člověk dosáhne při vytváření vlastních věcí. Nejvíc „kvetu“, když mám zrestaurovat nějaký zfušovaný historický předmět, o kterém vím, že by šel udělat mnohem lépe, ale kvůli zachování výpovědní hodnoty předmětu ho musím nechat takový, jaký je. V tomto ohledu musím být pokorný. Abych ale restaurování nekřivdil, když držím v ruce komplikovaný dveřní zámek starý přibližně čtyři sta let, tak prostě nechápu, jak to mohl někdo v minulosti dát s tak primitivním vybavením dohromady. I s dnešními možnostmi by byl um něco takového vyrobit!

V současné době se na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze věnujete studiu restaurování uměleckořemeslných děl z kovů. Jakou nejcennější věc jste již restauroval?
Nebylo toho až tak moc, ale nejcennější byla nejspíš absolventská práce na turnovské VOŠ – replika renesančního kříže zhotovená v Zámečnické škole v Hradci Králové roku 1887. Seděl jsem na zadku a nechápal JAK! Nádherný kus poctivého kovářského řemesla. Korunu tomu dalo pak to, že to celé udělali žáci druhého ročníku! Cítil jsem se trochu méněcenný.

Už delší dobu si jako kovář během studia přivyděláváte různými zakázkami. Kdo vás nejčastěji oslovuje?
Muži. Holky se o nože moc nezajímají. Mnohdy mě ale zákazníci hodně překvapí. Člověk, který přijde v saku, si nic nekoupí, kdežto pak přijde pán pomalu v montérkách a vybere si to nejdražší, co mám na stole.

Máte jako umělecký kovář velkou konkurenci?
Uživit se je těžké, o tom žádná. Konkurence je, ale okruh řemeslníků v mém oboru je malý. Většina řemeslníků se zná a mnohdy si i tu práci navzájem přejeme. To ale nic nemění na tom, že se člověk musí neustále otáčet, někoho oslovovat, kreslit návrhy, vymýšlet prototypy… Nezbývá než být nejlepší. Mně teda ještě notný kus zkušeností k dokonalosti chybí, ale snažím se tomu alespoň přiblížit.

Břitva žirafí kost

Jak se liší kvalita strojové výroby od ručního kování?
Hodně lidí dokáže nadšeně hodnotit plot posvařovaný z polotovarů z nějakého řetězce. Já jsem na tyto věci velice kritický. Kvalita strojní výroby může být vyšší, než kvalita ručního zpracování, ale také nemusí. Stroj jede stále stejně a nedělá mezi jednotlivými kusy rozdíly, takže nemůže s citem posoudit, kde to chce nechat trochu víc materiálu a podobně. A hlavně, stroj nedělá originály. To já kolikrát udělám originál i z něčeho, co bylo původně zamýšleno jako sériovka.

To věřím, kouzlo setkání člověka a materiálu.
Mám rád, když se dělá s péčí a citem. Výhoda výrobku od šikovného řemeslníka je, že je ušitý na míru, podle vašich požadavků a tak, aby plně pokryl vaše potřeby. Tak to má být!

Někteří lidé utrácí peníze za posilovnu. To zrovna vám asi nehrozí, že?
Nevýhodou kovařiny je, že většinou kovete jen jednou rukou. Takže po celodenní fušce mám pravačku nateklou jako Rambo a levačku v křeči od kleští. Ale bydlím na vesnici, takže stačí vzít vidle, lopatu nebo jiné vesnické posilovací náčiní a udělat kus práce třeba na vinohradě.

A co sauna? Tuším, že to bude obdobné.
Nemám rád vedro! Díky kovařině mám ale úplně odlišné vnímání teploty. To víte, jižní Morava, letní pařák, přes třicet ve stínu a já si jdu zatopit do dílny! Zvlášť ještě když svařuji damašek – na ten je třeba něco kolem 1300 °C. Kraťasy a sandály nepřipadají v úvahu, to jsem zkusil jednou a popáleniny jsem léčil ještě tak měsíc. V takovýchto podmínkách se mi běžně stává, že mě pálí i brýle na nose. V zimě je to zase naopak. Ano, od výhně je teplo, ale tak od pasu nahoru. Sauně moc neholduji.

Máte nějaké cíle či sny do budoucna?
Stále se vyvíjet. Asi v každém řemesle je stále co zlepšovat. Poslední dobou mě například berou různé historické mechanizmy. A snů by bylo spousta, ale ty se spíše než práce týkají osobního života.

Připravila Nela Kýrová, foto: archiv Antona Vadoviče

11. 5. 2015

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek




© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.