Ptáme se

Textilní tvorba jako součást přirozeného cyklu. Rozhovor s designérkou a chovatelkou ovcí Lindou Havrlíkovou.

Designérka Linda Havrlíková se dlouhodobě věnuje otázkám využití lokální ovčí vlny. Její tvorba je zároveň silně ovlivněna zkušeností se samotným chovem. Žije a tvoří na severu Čech, kde navazuje na tradici zpracování ovčí vlny a přetváří ji ve vlastní, osobitou praxi. Jak její práci ovlivňuje sezónnost a můžeme přemýšlení o cirkularitě vztáhnout k přírodním procesům?

Text: Johana Felixová | Foto: Taja Spassková

---

Lindo, jakou roli hraje ve vašem životě soběstačnost? Jaká byla a je vaše cesta k ní?

Moje cesta k soběstačnosti byla velmi přirozená a rychlá, skočila jsem do toho tak trochu po hlavě. V roce 2019 jsem se při studiu na UMPRUM v Praze začala nudit z městského způsobu života. Semlel mě tamější rychlý životní styl a se začátkem pandemie se život naopak zastavil. V ten moment jsem přišla na to, že potřebuji změnu a tak jsem se vrátila domů, na venkov, kde jsem převzala rodinné hospodářství. Zároveň jsem to ale začala dělat po svém.

V tomto smyslu se pro mě jednalo o přirozený proces. Život na venkově mě k soběstačnému životnímu stylu vede každodenně: najednou jsem byla obklopena všemi potřebnými zdroji, ať už se jedná potraviny nebo materiály na výrobu nábytku. V důsledku toho se všechny zdroje snažím využívat do maxima a nakupovat co nejméně.

 

Tato soběstačnost se mimo životního stylu otiskla také do Vaší tvorby. Vlna, se kterou pracujete, pochází z ovcí z vašeho vlastního stáda. Vaše pozice designérky nebo textilní výtvarnice se tak rozšířila o roli chovatelky. Jakým procesem jste prošla po této stránce?

Začínala jsem s chovem po rodičích, jejichž stádo byla taková směs a většina ovcí byly kříženci. Teď mám stádečko ovcí Merinolandschaf, což je středoevropská odnož původních merino ovcí ze Španělska, odkud pochází a odkud se pak rozprchly do světa. Merinolandschaf má velký tělesný rámec, narůstá na něm dostatek masa a zároveň jemná vlna. Tím pádem ale potřebuje kvalitní výživu, dost toho spase, a vyžaduje i hodně prostoru. V hospodářství jsem vyrůstala, takže to není pro mě nové prostředí, ale teď, když mám sama zodpovědnost za jeho chod, je to samozřejmě něco jiného. Běžně přemýšlím třičtvrtě roku dopředu a stále plánuju aktivity a také co by se dalo zlepšit, aby byla práce co nejjednodušší, protože se zvířaty pracuju každý den a to bez dovolené. Stále se učím chovat zvířata tak, aby byla spokojená, to je proces asi na celý život.

 

Foto: Taja Spassková

 

Díky chovu jste u každého kroku zpracování přítomna a oděvy následně i šijete. Jak ovlivňuje vaši autorskou tvorbu a jak proces zpracování vlny ve vaší režii vypadá?

Všichni známe merino vlnu a z ní vyrobené funkční výrobky. Ta se v současnosti velmi propaguje jako vynikající přírodní materiál, já ale následuji jiný proces zpracování.

Zajímá mě čistota procesu zpracování vlny, ale zároveň ve spojení s průmyslovou výrobou. Výsledné materiály jsou odlišné, protože průmyslová výroba merino vlny je spojena s různými chemickými procesy, které vlákno poničí, jelikož je obaleno pozůstatky chemických lázní. Někde uvnitř finálního oděvu stále ještě je vlněné vlákno, ale ztrácí spoustu svých hodnotných přirozených vlastností, které jsou pro vlnu typické. Ve své tvorbě se tak snažím následovat čisté procesy, které ale zároveň využívám v průmyslovém prostředí, což je velmi náročné, protože bez použití chemikálií výrobní technologie fungují odlišně. Momentálně například řeším problém se švy, na oblečení se mi všechny kroutí a nikdo z nás, kdo jsme do výroby zapojeni, nechápeme proč.

Od běžné průmyslové výroby se odlišuji také tím, že vše vyrábím kompletně lokálně. To byla pro mě velká výzva, protože najít vhodné výrobny je dnes opravdu náročné. Tkalcoven se do dneška dochovalo málo, protože většina tkalcovství, prádelen a všech ostatních fabrik zanikla po revoluci. Ve finále je dnes situace taková, že strojů je málo, možností je málo, ale  pracuji s tím, co najdu.

 

Co vás kontakt s výrobním procesem vlny naučil?

Velkou lekcí pro mě byla skutečnost, že zpracování vlny mě je opravdu neuvěřitelně náročný proces, ať už finančně, tak také časově. Při výrobě vlněného produktu nelze nic uspěchat. Tím mám na mysli, že musíme přihlížet v podstatě i na počasí stříhání vlny z oveček, aby měla co nejvyšší kvalitu. Procesování vlny má mnoho kroků a jak jsem zmínila, továren je u nás málo, jsou roztroušené po republice a já žoky nechávám mezi jednotlivými kroky převážet, což výrobu protahuje.

 

Jak vypadá vaše práce během roku, ovlivněna sezónností?

Zima je obdobím útlumu, venku se příliš pracovat nedá, mrznou vám ruce – ale i tak chodím ke zvířatům po dvouhodinových intervalech krmit. Až vyrobím pořádné krmiště pro kravičku, budu moct krmit jen jednou denně. V únoru je období rození jehňat a jako chovatelce mi to nedá a jsem u nich pořád a sleduji proces bahnění. Zjara se všechno probouzí a s tím i já a začínají jarní práce venku, opravy ohrad, budov, setí zeleniny a brambor. V létě je nejdůležitější čas sklízení sena, aby bylo připravené na zimu a mě začíná zavařování ovoce, zeleniny, různých směsí do sklenic, sušení bylinek a čajů. Podzim pokračuje sklízení úrody a uchovávání do sklepa. K tomu se samozřejmě přidává každodenní péče, jako je krmení. Snažím se co nejvíc využívat vlastní zdroje, takže zvenčí nakupuji jen málo. A to pro sebe i pro zvířata. 

 

Pokud v souvislosti s udržitelnou produkcí textilu mluvíme o cirkularitě, můžeme ji vztáhnout k přírodním procesům?

Ano, cirkularita je v přírodě přirozený jev a já svoji tvorbu vnímám jako její součást – a mé výrobky by s tímto přirozeným cyklem neměly jít proti sobě. Při výrobě nepoužívám žádné chemické látky, které by narušily strukturu vlněného vlákna. Vlna si tak uchovává přirozené složky, jako je dusík, uhlík a další prvky, které v ní běžně jsou. To s sebou nese určitá omezení – například je potřeba, aby se během užívání oděvy nepraly v agresivních čisticích prostředcích, které by vlákno poškodily. Na druhou stranu to přináší i velké výhody. Pokud se s oděvem zachází správně, vlákno zůstává „živé“, pracuje dál, a péče o něj je velmi nenáročná – často jej stačí jen vyvětrat na čerstvém vzduchu. Neupravené vlněné vlákno se totiž díky vzdušné vlhkosti dokáže samo regenerovat. Dýchá. Žije.

 

Foto: Taja Spassková

 

Na konci životního cyklu oděvu je potřeba odstranit polyesterové nitě. Bohužel, v tomto ohledu je polyester stále nenahraditelný – jiné materiály nedosahují potřebné kvality. Po odstranění nití se ale celý oděv může vrátit zpátky do půdy, kde se přirozeně rozloží. A nejen to – působí dokonce jako hnojivo, protože stále obsahuje dusík a uhlík, které zlepšují úrodnost půdy. Tím se celý cyklus znovu uzavírá. Ve zdravé půdě totiž vzniká nový život.

 

S jakými limity se setkáváte jako lokální malovýrobce?

Některá omezení vycházejí z procesu továrního zpracování, jiná si do určité míry vytvářím sama. Komplikuji si to tím, že trvám na tom, že chci dělat co nejvíc věcí vlastníma rukama. To znamená, že objem produkce určuje třeba i to, kolik vlny jsem schopná ručně přebrat. Samotné množství vlny, se kterým pracuji, je pro mě limitem i z jiného důvodu – musím totiž nakupovat větší objemy materiálu. To je náročné jak finančně, tak prakticky, protože musím řešit například i to, kde budu tkaniny skladovat. To, co je pro mě už zahlcující, bývá pro firmy naopak příliš malé množství. Jsou zvyklé fungovat v úplně jiném měřítku. Musím proto hledat kompromisy a společné cesty – aby se jim vyplatilo materiál zpracovat a mně to zároveň finančně dávalo smysl. Neustále taky musíme hlídat náklady, abych nakonec dosáhla přívětivé koncové ceny pro zákazníka.

Momentálně jsem v tvorbě zpomalila. Tím, že pracuji sama, je pro mě jako jednotlivce opravdu těžké obsáhnout celou práci, včetně oděvní výroby, střihání metráže zákazníkům nebo třeba balení objednávek. Přehodnocuji teď svou pracovní činnost a celkový sortiment.

 

Foto: Taja Spassková

 

Jakou roli hraje ve vaší tvorbě spolupráce?

Sama jsem otevřená všem spolupracím. To, co dělám, tedy práce s vlnou, je součástí mého životního stylu. Není to pro mě jen o tom, že se sama a ostatní snažím udržitelně oblékat. Je to pro mě všechno okolo, je to nezbytnou součástí. Můj životní styl se založen na jedné straně soběstačnosti a soudružnosti s přírodou, na straně druhé ale zároveň vše, co vytvářím je produktem určité spolupráce.

Ovčí vlna prochází při procesu jejího zpracování rukama mnoha lidí nejen mými, protože hodně kroků speciálně s vlnou se dělá ručně. Musí přijít střihač a strojkem nebo ručně ovci ostříhat. Ostříhaná masa vlny pak putuje na další zpracování do výroby. Jde do prádelny, přádelny, tkalcovny a valchy. Bez spolupráce s výrobnami by nebyla moje práce v současné situaci možná. Zároveň ale dokáže být někdy poměrně komplikovaná. Vzájemná důvěra se mi někdy nevyplatila. Pro mou práci je stěžejní, aby můj výrobek byl udržitelný, bez chemických přísad. Je to všechno na úkor zisku, který je pro kapitalistický systém stěžejní. Já musím také vydělávat na sebe a na chod nejen mé značky, ale i hospodářství, ale nějakým způsobem, aby to dávalo smysl.

 

Na čem momentálně pracujete? Je něco, v čem se snažíte zdokonalit?

Pořád vidím mnoho možností, jak bych mohla dále zdokonalovat své tkaniny. Momentálně se snažím o jejich ztenčení, aby byly ještě příjemnější a splývavější na tělo, takže se pídím po nových strojích a možnostech.

Kromě tohoto technologického cíle momentálně spolupracuji s jednou českou firmou na novém projektu, kterým je výroba čepic. Do zimy by už měly být.  A velkou novinkou, kterou chystám zkraje příštího roku je otevření studia u mě na usedlosti. Studio vzniká svépomocí - pracujeme na něm společně s mým tátou. Použité dřevo je z vlastního lesa a zpracované doma, takže proces je dost časově náročný.

 

Pro odpovědnou módu je určitá signifikantní estetika. Je to v kontextu obecného vkusu bariéra? Snažíte se s tím nějak pracovat?

Myslím, že obecný vkus je téma samo o sobě a taková klientela za mnou ani nepřichází. Tvořím pomalu a kladu velký důraz na můj designérský vklad do podoby oděvů a všech předmětů, které vytvářím. Pracuji s čistými liniemi, protože vlna jako taková může často působit jako surový materiál, takže se to snažím vyrovnat jednoduchostí a minimalistickým přístupem ke zdobnosti. Moje výsledné produkty se tak pohybují v jiné cenové relaci - v porovnání s jinými lokálními vlněnými výrobky, a tak i lákají jiný typ zákazníků.

 

Foto: Archiv Lindy Havrlíkové

 

V minulosti jste vytvářela oděvy pro pastevce. Pokračujete v tom ještě?

Tomu se teď směju. Ráda bych, ale ty oděvy jsou tak trvanlivé, že už to není třeba. Ale třeba se někdo další ozve.

Jaké další vlastnosti a využití má vlna jako materiál? Jaké je její využití třeba i mimo oblast módy?

Vlna dokáže úžasně udržet klima v interiéru. Dokáže do sebe natáhnout vlhkost a pak ji postupně vypouštět na základě okolní teploty. To samé funguje s tělesnou teplotou, kdy vlněný oděv v létě ochladí a v zimě zahřeje. V dnešní době jsme v interiéru obklopeni těžkou chemií, vůněmi, chemickými čistícími prostředky, nábytek je lepený formaldehydy. Vlna to dokáže vstřebat  a udržet tak naše životní prostředí čisté a v ideálním klimatu. Její využití k výrobě tapisérií, koberců nebo třeba dekorativních polštářů je tak i nápomocné při údržbě zdraví našeho domova.

Dalším využitím je hnojivo. Po střiži není všechny vlna využitelná k textilní výrobě. Vzniká i odpad. Například vlna, která se ostříhá kolem zadečku a břicha, je v podstatě na vyhození. Už i u nás se objevují firmy, které z vlny vyrábí granulované hnojivo, ale dá se vlna samozřejmě použít i v surové podobě. Já jí například hnojím rajčata, protože nasává vlhkost a postupně ji rostlince uvolňuje, takže se nemusí tolik zalévat a pak díky dusíku a jiným látkám ji hnojí a dodává jí živiny. Vlna do přírody zkrátka patří.

 

Foto: Archiv Lindy Havrlíkové

 

Co jsou aktuálně pro českou vlnu největší výzvy a jak jim čelit?

Lokální vlna zažívá renesanci.  Obor se dnes hodně rozvíjí, protože se zjistilo, že česká vlna není tak špatný materiál a je jí tu hodně. A pokud se dobře pochopí dané plemeno ovce, bude se s ním dobře pracovat a jeho vlnu následně správně zpracovávat, může vzniknout opravdu kvalitní a krásný výrobek.

Pozoruji i určitý trend v práci studentů, kteří se k české vlně a jejímu tradičnímu zpracování vrací. Myslím, že se toho v dohledné době chopí i větší firmy, ale tam by mohl vzniknout problém ve spolupráci s dodavateli, kteří můžou být škodni na velkoobchodních cenách výkupu vlny. Může to být výzva.

Dotace na chov ovcí jsou dnes poměrně vysoké. Ale hospodaření a zemědělství by ideálně mělo fungovat samostatně, s tím, že si jako chovatelé vlnu a další zemědělské produkty náležitě oceníme. Ačkoliv na jedné straně díky dotacím u nás ukázkové chovy existují, na straně druhé vidím, že úroveň některých chovů této podpoře neodpovídá. Dnes se vlastně musíme vztah k přírodním výrobkům, k půdě a samotné přírodě znovu učit.

10. 8. 2025 Happy Materials

Komentáře

PŘEDMĚT		AUTOR	DATUM

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek