Všímáme si

Každý solární panel má dvě strany. Etika využívání zdrojů v galerii VI PER.

Není to tak dávno, co se studenstvo po celém světě pátek co pátek setkávalo, aby v čase školní docházky protestovalo za uchování fosilních paliv v zemi a za přechod na stoprocentně čistou energii. Existuje ale energie, která může být skutečně čistá, bez negativního dopadu na ekosystém nebo společnost? A jaké jsou další možné formy energie, kterou často tak bezohledně využíváme?

Každý solární panel má dvě strany. Etika využívání zdrojů v galerii VI PER.
Každý solární panel má dvě strany. Etika využívání zdrojů v galerii VI PER.

Autorka: Adéla Ševčíková • Zdroj: Galerie VI PER

To jsou jedny z klíčových otázek, které otevírá architektka, publicistka a výzkumnice Alina Paias, kurátorka výstavy Taking More Than What’s There to Give v pražské galerii VI PER. V expozici je vztahuje k architektuře a stavebnictví, k jejich zásahům do krajiny i konkrétních lidských životů – s přesvědčením, že „pokud jde o konvenční praxi, dělat architekturu stále znamená spoléhat se na různé typy extrakce.“ Výstava je zaštítěna mezinárodní platformou LINA, která propojuje instituce a tvůrce pracující na pomezí architektury a dalších oborů ve prospěch regenerativních postupů. Galerie VI PER je jedinou českou členskou institucí a i díky této síti je výstava paralelně prezentována také v rámci architektonického trienále v Lisabonu.

Foto: Alex Shoots Buildings

Taking More Than What’s There to Give představuje široké spektrum projektů – od environmentální historie moderní prosklené architektury, přes mapy odlesňování Atlantického lesa, až po postapokalyptické snímky nedostavěného přístavu. K otázce využívání energií odkazuje i samotná instalace výstavy: nizozemské studio Netherlands Angry Architects na problematiku odkazuje symbolickým vytištěním výstavních panelů na termotiskárně. Rozhodnutí využít tuto energeticky úspornou technologii umocňuje jejich výpovědní hodnotu. V monochromatickém prostoru, osvětleném měkkým denním světlem, vystupuje přímočarost textu černá na bílém.

Zdaleka ne všechny výzkumné projekty se však soustředí výlučně na přírodní zdroje — neméně stěžejní součástí kurátorského záběru je i poukázání na neetické formy využívání lidské práce, jakožto dalšího typu vytěžování. Jedním z vystavených projektů, který se dané problematice věnuje, je výzkum kolektivu belgických architektů BAU (Belgian Architects United), který na základě grafů, osobních výpovědí, ale i memů zprostředkovává analýzu běžné prekarizační praxe architektonických kanceláří. Ta není specifická pouze pro belgické prostředí, pro českou zkušenost může být právě naopak až palčivě blízká.

Foto: Alex Shoots Buildings

Většinou vystavených děl se prolínají dopady na společnost a komunitu, ať už na lokální nebo globální úrovni. Ještě výraznější spojující rovinou je nicméně ono tíživé depresivní vyznění, které prostupuje všemi vystavenými projekty. Zůstává po něm nepříjemná pachuť bezvýchodnosti současné situace.

Za zvláštní pozornost stojí výzkum holandsko-ukrajinské architektky Lesii Topolnyk – a to zejména pro jeho bezprostřední relevanci pro evropské publikum. Projekt Nový ekologický řád zkoumá často přehlíženou dvojznačnost udržitelných energetických zdrojů, a to na příkladu marocké solární elektrárny, provozované mezinárodní korporací, která energii dále vyváží na evropské trhy. Elektrárna mírou zabraného území zásadně narušuje lokální ekosystém, ale také samotný život místní komunity Berberů – jedná se o největší koncentrované solární zařízení vůbec. Obyvatelé jsou kvůli výstavbě nových zařízení často nuceni opouštět své domovy a měnit své tradiční způsoby využívání půdy i obživy. Projekt kriticky nastiňuje mocenské vztahy, které v mnohém připomínají mechanismy fosilní politiky.

Foto: Alex Shoots Buildings

Usilujeme-li o udržitelnější budoucnost, je třeba důsledně promýšlet všechny dopady tohoto obratu. Výstava přesvědčivě ukazuje, že i dobré úmysly – jako je evropský přechod na obnovitelné zdroje – v sobě mohou nést nápadné rysy kolonialistických aktivit minulých století. Je nezbytné upozorňovat na problematické praktiky, které přetrvávají i v současnosti. Vidět realitu v celé její komplexnosti je klíčové. Zároveň bychom si měli dát pozor, aby se tíseň z aktuální situace nestala odevzdaností.