Všímáme si

Posaďte se. Chystají se ŽIDLE a STOLKY PRO PRAHU

„Prostě jsme zajeli do obchodu, koupili levný zahradní nábytek a ten rozmístili na pěší zónu. Bylo to strašně jednoduché, levné a efektivní,“ nechala se během loňského festivalu reSITE slyšet Janette Sadik-Khan, která v letech 2007–2013 působila jako newyorská radní pro dopravu a zasloužila se o proměnu rušné křižovatky Times Square v pěší zónu.

Posaďte se. Chystají se ŽIDLE a STOLKY PRO PRAHU
Posaďte se. Chystají se ŽIDLE a STOLKY PRO PRAHU

Jan Krčmář z iniciativy Auto*Mat se před čtyřmi lety rozhodl zkusit něco podobného i u nás a s kolegy ze sdružení rozmístil židle v dolní části Václavského náměstí. Tento pokus o oživení pěší zóny se ale setkal spíše s nepochopením. Po krátké chvíli byli sedící aktivisté rozehnáni policisty s odůvodněním, že šlo o nedovolený zábor veřejného prostranství. Orientace hlavního města se ale mění a svůj podíl na tom má i Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR), který se zasadil o realizaci pilotního projektu Židle pro Prahu.

Podobně jako ulice New Yorku, Kodaně nebo Stockholmu, tak i centrum Prahy pomohou oživit volně rozmístěné židle a stoly. „Nejrychlejší způsob, jak ,zobytnit‘ veřejné prostranství, není nákladná rekonstrukce, ale vybavení nábytkem. To, že tam lidi sedí, povídají si, učí se nebo polehávají, podle mě vytvoří padesát procent oživení prostoru,“ říká Pavla Melková, architektka, která v IPR působí jako ředitelka Sekce detailu města a vedoucí Kanceláře veřejného prostoru.

Díky projektu tak bude již od května možné číst si a slunit se na židlích umístěných například na piazzettě Národního divadla, Smíchovské náplavce, v areálu ČVUT v Dejvicích či od léta také na Malostranském náměstí.

Židle ale nejde jen nakoupit, rozmístit a nechat bezprizorně stát, ostatně tak to není ani v New Yorku či evropských městech, kde funguje systém správců. Ti bývají zpravidla z místní komunity – majitelé blízkých obchodů, kulturních institucí, restaurací nebo někdo, kdo má zájem na tom, aby to v jeho okolí žilo. Ráno židle rozmístí, večer sklidí a i přes den na ně trochu dohlíží. „Češi ale na tohle nejsou zvyklí. Potřebujeme, aby se našli lidé, kteří na sebe vezmou každodenní zodpovědnost a budou se o židle starat, ale do toho se zatím nikomu moc nechce,“ říká Melková.

Pokud bude projekt úspěšný, měly by se židle v budoucnu objevit i jinde než v centru Prahy, například na sídlištích. „Teď je ale důležité, aby se prokázalo, že to jde, a aby vedení města mělo odvahu v tom pokračovat,“ dodává Melková. Vyhlídky jsou ale celkem nadějné – dokladem toho, že systém správců může fungovat i v Česku, je třeba již čtvrtým rokem fungující projekt Piana na ulici. Uvidíme, jak to bude s komplikovanějším zabezpečením správy židlí. Doufejme, že na nich budeme moct vysedávat nejen tohle léto.

Text: Eliška Svobodová, Ilustrace: Barbora Tögel