Všímáme si

Skleněné figurky + fusing + lehání = nové struktury

Kombinace sklářských technik přináší zajímavé výsledky v Žabích mísách Adély Oborníkové.

Žabí mísy, 2012, Adéla Oborníková, sodnodraselné sklo. Foto: Gabriel Urbánek

Žabí mísy, 2012, Adéla Oborníková, sodnodraselné sklo. Foto: Gabriel Urbánek
Žabí mísy, 2012, Adéla Oborníková, sodnodraselné sklo. Foto: Gabriel Urbánek

Adéla Oborníková je studentkou ateliéru technickodekorativního skla a tvorby skleněných figurek Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě. Od roku 2012 se věnuje vyvíjení nového výrobního postupu tvarování skla.

Žabí mísy ve tvaru srdce jsou experimentálním výtvarným dílem, jehož koncepce spočívá v kombinaci známých sklářských technik a inspirace přírodou. Právě použité technologie podporují konečný vzhled např. zelenožluté mísy, zpodobňující shluky žabích vajíček. Ty ve finálním pojetí působí velmi naturalisticky a klidně, narozdíl od živé hravosti stylizovaných žlutých žabiček. Soubor obou výrazně barevných mís byl navržen jako doplněk interiéru. Další autorčiným dílem je Červený světelný objekt kupolovitého tvaru představující motivy Zodiaku. Ornamentální charakter objektu byl vytvořen technologickým postupem, který si autorka ověřila právě u předchozího souboru Žabích mís.

Za pozornost však stojí samotný výrobní proces. Surovinou pro realizaci se staly barevné lampové tyčinky vhodné pro způsob vinutí skleněných figurek. Takto vyrobené komponenty, žluté žabky, byly v tavící peci za tepla spojeny, tzn. sfúzovány, a následně, za procesu lehání skla, formovány do požadovaného tvaru. Technologie fusing tak rozšiřuje další možnosti v oboru výroby skleněných figurek. Žlutozelená mísa byla vytvořena cestou mačkání skleněných kamenů do kovové formy. Následující postup byl pak totožný s výše uvedeným.

Vinutí skleněných figurek patří k nejstarším výrobním technologiím skla. Od prvních starověkých kuliček uplynulo tisíce let a úspěch výroby skla se rozšířil do všech koutů světa. Nejdůležitějším aspektem pro vznik této kategorie je nepochybně spojení založení první české sklářské školy v Železném Brodě v roce 1920, zakladatele figurkářské tvorby Jaroslava Brychty a tradiční sklářské výroby mačkání a navíjení skla na Železnobrodsku. Jaroslav Brychta byl zároveň průkopníkem tavené plastiky, slinování skla a dalších experimentů figurkářské tvorby vůbec.

Použitý materiál, tzv. lampové sklo - jsou skleněné tyčinky o průměru 7 až 12 mm a délce 50 až 80 cm. Zpracování skla se provádí individuálně nad plynovým kahanem navinutím medově táhnoucí se hmoty na nerezovou tyčinku, tzv. mandrelu, namočenou v separačním kaolínu. Po vytvarování vinutím a svalováním tyčoviny přichází na řadu pomalý proces chladnutí. Nejpoužívanějšími materiály k formování figurek jsou sodnodraselná lehce tavitelná skla. Double Helix, Aventurín či Dichroické sklo a další patří pak do skupiny materiálů vytvářejícími speciální efekty.

Krátké kapitoly nového seriálu o skle osvětlí technologické pojmy výroby skla a jeho zušlechtění, představí sklářské osobnosti, kterým kouzlo průhledného materiálu učarovalo a v neposlední řadě seznámí s novinkami sklářské scény.