CZ / ENG

Pod rukama

keramičky Pavly Vachunové

Pavla Vachunová je polovinou tvůrčí dvojice TYFORMY, která vzešla ze společného studia na UJEP a v Ateliéru keramiky a porcelánu na VŠUP. Druhou polovinu tvoří Julie Šišková. Mladé ženy pracují ve Velké nad Veličkou a v Praze. Jejich porcelánové šperky, nádoby a další organické objekty vynikají svou křehkostí, která propojuje zemitost a čistotou materiálu. „Zkoušíme, kam až můžeme s křehkostí zajít,“ říká Pavla Vachunová, která se nebojí do porcelánu namáčet ani květy voňavého bezu.

keramičky Pavly Vachunové


Úzké sepětí s přírodou a tvorbou si Vachunová prověřila ve své diplomové práci, jejíž téma vycházelo z Horňácka, odkud keramička pochází. „Rok jsem tam bydlela a vracela jsem se ke kořenům. Našla jsem si staré ovocné odrůdy osmi stromů,“ vzpomíná. Od kořenů vyjmula jíl, který zušlechtila. A vytvořila z něj láhve. Z plodů stromů si pak od pěstitelů vyžádala alkohol, který z nich pálili. Přelila ho do vyrobených lahví a zakopala pod kořeny stromů. „Moje diplomka byla zakopaná,“ popisuje závěr práce.

 

 

Přímý kontakt s přírodou a krajinou ji neopustil ani dnes. Do nejnovějších misek se otiskují jablka a další ovoce z Moravy. Používá to, co právě dozrává, na podzim třeba švestky. „Odlévám živé ovoce, někdy používám plody, které jsou v pokročilém stádiu rozkladu. Pak je vidět, jaké mají plody vrásky.“ V její práci je zřejmé okouzlení květinami, ovocem, krajinou. „Je to dané tím, odkud pocházím. Máme obrovské ovocné sady, snažím se to propojit se svým oborem,“ říká.

„Hlínu najdete, nakopete a zušlechtíte – je to triviální věc, ale patří to oboru a stále mě to fascinuje. Stejně jako živly, které ovlivňují hmotu i tvar,“ říká Vachunová. Hlína má vůni. Porcelán je čistý. Keramika je živější, ale když se porcelán využije dobře, dostane živější patinu. „Líbí se mi, když se věci v porcelánu namáčí,“ naznačuje Vachunová jednu z technologických alternativ k lití do sádrové formy, která má předem daný tvar. „Zkoušíme, kam se dá jít dál. Jsme taková chemická laboratoř.“

Zajímavých výsledků lze dosáhnout i pří práci s dekorem a glazurou. Díky platině, zlatu a stříbru se objekty dostávají do dalšího rozměru. „Má lesk, hezky si to hraje se světlem. Věc se začíná měnit,“ popisuje proměny šperků keramička. U některých šperků používá na živé květiny technologii nánosu. „Takový šperk je urna pro květinu. Kytka shoří a uvnitř zůstane její popel.“ Porcelánové květiny Vachunová zasazuje do stříbrných komponentů. 

TYFORMY však neumí jen květinové urny, v galerii GASK v Kutné Hoře vdechly díky své keramické váze život celé generaci nových rostlinek. Než k tomu došlo, vykutaly si v lomu v Kutné Hoře jíl, přivezly ho do garážních prostorů galerie, kam si dovezly i hrnčířský kru. Hlínu zušlechtily a za tři dny za pomoci přátel vytočily vázu o výšce sto sedmdesáti centimetrů. Do těla vázy zapracovaly semínka květin, obilí a bylin, které byly dříve typické pro osazování v Kutné Hoře. Za tři dny začala klíčit řeřicha. Kustodky vázu každý den kropily, zakrývaly. Váza dva měsíce rostla, postupně se objevovaly nové druhy.

Z práce, která za Pavlou Vachunovou stojí, vynikají křehké šperky z porcelánu. Na první pohled mohou působit netradičně, historicky se však sošky, amulety a šperky dělaly z hlíny už od pravěku. „Možná se to v nějakou dobu přerušilo a teď se to zase navrací. Věstonická Venuše tu byla dřív, než se začal objevovat kov,“ říká Vachunová, která při tvorbě šperků následuje geometrické i čistě organické formy. Láká ji i kontakt s dalšími materiály, v současné době se zabývá propojením porcelánu s textilem a sklem. „Sklo má jinou roztažnost než porcelán a porcelán krásně oblije. Ale zatím nám to praská. Chce to čas,“ říká k procesu objevování a experimentování. 

Keramika a porcelán jsou podle ní jedno velké čekání. Člověk dělá sádrový model. Čeká, než mu zatuhne sádra. Pak opracuje sádru. Natře to šelakem. Zase čeká, než mu uschne šelak. Pak si udělá formu a čeká, než mu ztuhne sádrová forma. Potom přijde lití porcelánu. Čeká, než se vytvoří střep. Vylije, pak zase čeká. Pak to vyndá z formy do regálu, nechá to schnout, musí čekat. Pak to naloží do pece. Čeká, než vychladne pec. Pak zase čeká, než se vypálí ostrý výpal. Pak to konečně naglazuje. Udělá dekor. Pak čeká a dílo je hotovo.

Práce s porcelánem vyžaduje trpělivost, pokoru a čistotu. Každá nečistota a chvíle nepozornosti se ukáže. „Člověk se musí naučit s tím zápasit. Když to nejde, je třeba zkusit jinou cestu a nevzdávat to. Věc si sama jde svou cestu, potřebuje jen svůj čas,“ říká Pavla Vachunová.


text: Tereza Lišková, foto a video: Tomáš Princ

web: tyformy, fb, shopFLER

          

18. 6. 2014

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM
Porcelánová botanika reme 25.6.2014 13:19
Re: Porcelánová botanika Tereza Cancel 25.6.2014 17:03

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek




© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.