CZ / ENG

Pod rukama

modistky Kateřiny Čadové

Modistka Kateřina Čadová při výrobě svých klobouků používá přírodní materiály, patří mezi ně plst z králičí srsti, sisal, hedvábí i kůže. Všechny klobouky jsou tvarované a šité ručně. Řada z nich je šitá na míru. Klobouk vzniká v souladu s šatníkem i osobností člověka, který si ho usadí na hlavu „Klobouk je doplněk, kterého si lidé všimnou. Správně nasazený klobouk dokáže změnit obličej i vzhled člověka,“ říká.

modistky Kateřiny Čadové

 

Kateřina Čadová se učila vyrábět klobouky v Londýně na kurzu u Rose Cory, která kladla důraz na ruční techniku výroby. Během kurzu se klobouky ručně tvarovaly na formách, od prvního do posledního stehu byly šité ručně, včetně dekorací a květin. Tento přístup si Čadová přinesla i domů a dnes vytváří klobouky v Atelieru MIK, který si letos na jaře v pražské Libni otevřela spolu s Janou Mikešovou, Lindou Zabilkovou a Davidem Pešatem.

 

 

„Ruční práce je pro mě největší přidaná hodnota, proto se snažím, aby moje práce byla kvalitní a výsledek co nejlepší,“ říká. „Chci, aby moje výtvory byly nositelné a něčím specifické.“ Už ve třetí třídě začala šít na šlapacím stroji po babičce. Pustila se do šití panenek, brzy přešla na oděvy, tašky, batohy a postupně se dostala až ke kloboukům. Mezitím vystudovala zahraniční obchod. „Ke kloboukům jsem měla blízko vždycky,“ říká. „V jedenácti jsem si přála klobouk a skutečně jsem ho dostala. Byl to černý slamák.“ 

Všechny materiály, se kterými pracuje, jsou něčím specifické. Každý má úplně jiné vlastnosti a vyžaduje odlišný způsob zpracování. S každým se dá experimentovat. „Když se s ním seznámím a zjistím, co dovede a jak reaguje, můžu si vymýšlet něco, co tu ještě nebylo,“ říká Čadová k objevování nových forem. Plst se dá tvarovat v ruce, přes předměty, může se drapovat i stříhat. „Je to něco jako hlína, jde splácat do kupky nebo z ní jde udělat krásná věc.“ Sisal je zase daný plátnovou vazbou, sláma je na tom podobně. Práce s nimi vyžaduje určitou přesnost a umožňuje různý střih i hru s se strukturou.

„Mám ráda klobouky, které mají zvonkový tvar. Myslím, že sluší hodně lidem. Jsou to převážně zimní modely z plsti, krempa je dolů přes uši. Hlava je v teple a suchu.“ Podle Čadové jsou takové klobouky často ideální volbou pro někoho, kdo chce s klobouky začít. „Krempa nejde daleko od obličeje, nezabírá moc prostoru a neomezuje v pohybu,“ doplňuje. U klobouku s širší krempou se musí počítat s tím, že klobouk vyžaduje prostor kolem sebe. „Když nosíte tvar, který je prostorově výraznější, musíte si uvědomit, že kolem vás chodí lidi a že je tím kloboukem můžete i zasáhnout,“ dodává se smíchem. Některé klobouky jsou v tomto ohledu podle ní docela nebezpečné.

Modely, které vycházejí z její dílny, do prostoru většinou příliš nejdou. „Zvykli jsme si, že máme kolem sebe malý prostor, už ani nedokážeme přemýšlet jinak,“ komentuje Čadová rozměry bytů, krempy, města a naší krajiny. Není to jen otázka klobouků. To, v čem žijeme, nás ovlivňuje v tom, co děláme, i v tom, co nosíme. „Existují nádherné boty, které si prostě nevezmete, protože vám to prostředí neumožňuje,“ dává příklad Čadová, která dělá výraznější klobouky, když chce zákaznice něco extravagantního například na ples nebo na svatbu.

Jedna věc je estetika klobouku a druhá věc je, co je možné nosit, a co ne. Při práci je třeba zvažovat, co se z hlediska stability na hlavě skutečně udrží. „Když udělám klobouk ve tvaru balónu nebo disku, musím počítat s tím, že se člověk dostane do prostředí, kde začne foukat vítr. A není úplně radno, aby ho to odneslo i s ním,“ říká modistka, která se snaží i méně obvyklé tvary klobouků vždy správně usadit – do reality i na hlavu člověka.

Usazování kloubku na hlavu je kapitolou samo o sobě. Podle modistky je důležité si klobouk umět správně nasazovat i nosit. Čadová klobouk tvoří s představou, jak má poté sedět na hlavě. „Špatně nasazený klobouk může pokazit samotný výrobek, ale i vzhled ženy.“ Zásadní roli hraje i pár centimetrů i nepatrná změna v detailu. „Ozdoba dává klobouku osobitější výraz,“ říká Čadová, která ráda právě v tomto detailu kombinuje různé materiály a struktury. Pole tvořivosti je v tomto ohledu téměř neomezené.


text: Tereza Lišková, foto a video: Tomáš Princ

web: Kateřina Čadová, MIK

 

          

17. 6. 2014

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek




© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.