► Protisvěty Ladislava Fukse v Muzeu literatury / Památníku národního písemnictví

21.6. - 31. 10. 2023

Hlavní letošní výstavou Muzea literatury / Památníku národního písemnictví jsou Protisvěty Ladislava Fukse (21. 6. – 31. 10.). K připomínce letošního výročí narození jednoho z nejoceňovanějších českých beletristů druhé poloviny minulého století se dvě patra letohrádku Hvězda proměnila ve scénicky komponovanou výstavu, která má za cíl přiblížit jeho dílo i současným čtenářům.

Fotografie: Anna Pleslová

„Nejúplněji jsem obsažen jen a jen ve svých knihách,“ napsal Ladislav Fuks ve svých pamětech. „Bude-li je někdo číst za sto let, nebude ho zajímat, jaký jsem byl já.“ Kurátorka výstavy Michaela Kuthanová z Literárního archivu Památníku národního písemnictví nečekala sto let od vydání Fuksovy prvotiny Pan Theodor Mundstock, která tehdy čtyřicetiletého debutanta světově proslavila, ale využila sto let od spisovatelova narození (24. září 1923). V několika tematických celcích nabízí metaforický pohled do autorovy mysli. Zajímá se tudíž jak o to, jaký byl autor sám, tak o jeho tvorbu, v níž se Fuks snažil beze stopy zmizet. Jednotlivé části výstavy nesou názvy: Pod hvězdou Davidovou, Tváře zla, Myši a morčata, Úzkost osamění, Svět jako muzeum a Zrcadla.

Prostor jednotlivých místnostech v abstraktní podobě symbolizuje témata přítomná ve Fuksových knihách i osobním životě. Scénografie zároveň nabízí prožitek, při kterém může návštěvník do jednotlivých motivů doslova fyzicky i přeneseně myšlenkově vstoupit.

Fotografie: Anna Pleslová

V první místnosti jsou zavěšeny tři kruhové tubusy z nařasené potištěné textilie. Návštěvník vstupuje do jejich vnitřku a naslouchá zvuku mluveného slova. Situace evokuje pocit segregace, úzkosti, absurdity a popírání mizení.

Druhé místnosti dominují dvě stěny z visících pruhů látek, spojených do mělkého tvaru V, vytvářející promítací plátna. Návštěvník stojí uprostřed: na levou stranu jsou promítány ukázky z filmu Spalovač mrtvol konfrontované s týmiž záběry na plátně vpravo, které jsou ale deformované, čímž evokují témata proti-mluvů (zlo, které se tváří jako dobro), nepravdy a rozpadu osobnosti.

V centru třetí místnosti stojí vitríny ve tvaru skleněných rakví, které jsou zdánlivě neseny pruhy látek, jako křídly nanebevzetí. Pod skly vitrín návštěvník nachází různé symbolické předměty – fetiše, odkazující k tématům Fuksových knih či jeho vlastního života, jako svatební šatičky, dětské boty, pastičky, klece, myši, brýle.

Ve čtvrté místnosti návštěvník prochází otvorem skrze vrstvy zavěšených pruhů potištěných textilií. Otvor ve tvaru lidské siluety je na začátku největší, ke konci se stále zmenšuje. Mezi jednotlivými vrstvami z boku čte texty odkazující k jednotlivým obdobím Fuksova života. Na konci návštěvník spatří v zrcadle sám sebe. Instalace symbolizuje proměnu osobnosti od dětství do dospělosti, která v případě Fukse byla plná temných obratů, dvojznačností, podivností.

Fotografie: Anna Pleslová

Motto páté místnosti odkazuje ke shromažďování předmětů jako dokumentů a svědků minulosti, toho, co již není. Nábytkové předměty jsou zabalené do částečně potištěných textilií a vytvářejí nakupenou hromadu uprostřed místnosti.

Středový prostor, do něhož návštěvník vstupuje, je jakýmsi vstoupením do Fuksovy hlavy – mysli. Od stropu zavěšené mobile se pohybem vzduchu otáčí a vrhá obludně zvětšené stíny na stěny a strop. Světlo se odráží od zrcadel instalovaných na podlaze a znásobuje efekt.

Kurátorkou výstavy je Michaela Kuthanová. Grafiku vytvořil Robert V. Novák. Autory scénografie a architektury výstavy je atelier MCA (Pavla Melková, Miroslav Cikán, Tereza Melková, Radek Novotný).

K výstavě vychází stejnojmenný katalog s bohatým obrazovým doprovodem, reprintem některých dobových rozhovorů a s texty od Erika Gilka, Ley Mohylové a Michaely Kuthanové.