► Současné české sklo na Révélations 2025

Prezentace pěti výrazných osobností současného českého skla ukazuje různorodost autorských přístupů, ve kterých se materiál stává prostředkem osobní i společenské výpovědi. Na pařížském salonu Révélations 2025 představujeme díla Vladimíry Klumparové, Barbory Tydlitátové, Vendulky Prchalové, Michaely Spružinové a mezinárodního tria AgamFahy & Martin Janecký. Každý z nich přináší jiný pohled na práci se sklem – od environmentálního komentáře přes osobní mytologie až po obrazové příběhy s popkulturním podtextem. Výběr z jejich tvorby propojuje experiment, silný vizuální jazyk a ambice komunikovat napříč kulturními kontexty. Autorské duo AgamFahy bude přítomno i osobně – na vernisáži i v průběhu výstavy na našem stánku.

Vladimíra Klumparová (*1954)

Vladimíra Klumparová patří k nejvýraznějším osobnostem českého studiového skla. Ve svých současných objektech se vrací k drobnějším formám inspirovaným staršími skicami a životem v Mexiku, kde dlouhodobě působila. Tavené a ručně broušené skulptury v teplých odstínech jantarové a vínově černé vycházejí z organických tvarů subtropické flóry a fauny. Klumparová pracuje se světlem, proporcí a vnitřním napětím tvaru, který se zdánlivě vlní nebo vyrůstá z podstavce. Výsledná forma nese jak osobní vzpomínku, tak symbolickou výpověď o rovnováze živlů a vnímání času.

Vladimíra Klumparová, Po větru, 2025

Barbora Tydlitátová (*1992)

Barbora Tydlitátová se dlouhodobě věnuje výzkumu vztahu mezi sklářskými relikty a krajinou, která je obklopuje. Pracuje s nalezeným odpadem, barevnými střepy a sklářskými zbytky, které proměňuje v objekty připomínající drahokamy budoucnosti. Ve své tvorbě rozvíjí koncept environmentálně uvědomělého umění – pomocí technologie sintrování (spékání skleněné moučky) vytváří materiály, které nesou jak estetickou, tak symbolickou hodnotu. Její foukané skleněné nádoby často nesou stopy hlíny, kamenů nebo dalších přírodních struktur a stávají se tak mostem mezi člověkem, krajinou a časem.

Barbora Tydlitátová, objekt ze série Trash Gems, 2025

Vendulka Prchalová (*1989) Vendulka Prchalová ve své tvorbě propojuje osobní zkušenosti, cestovatelské motivy a precizní technologii práce se sklem. Projekt Far from Nowhere, který představujeme v Paříži, vznikal napříč kontinenty – od Montany po japonskou Tojamu – a pracuje s objekty, které zachycují kulturní i přírodní otisky navštívených míst. Vedle zoomorfních forem a jemných struktur experimentuje také s tématy vnitřního napětí a rozporu – její tvorba osciluje mezi hravostí a neklidem, křehkostí a silou. Japonský motiv Kappy – ambivalentní vodní bytosti – slouží jako metafora jejího přístupu k tvorbě: nejednoznačného, poetického, ale vždy zakořeněného v hlubokém vnímání kontextu.

Vendulka Prchalová, Inside Out, 2023

Michaela Spružinová (*1983)

Michaela Spružinová patří k nejvýraznějším osobnostem mladé generace českých sklářských umělkyň. Ve své tvorbě propojuje klasické techniky se současnými tématy, často s ironickým nebo sarkastickým podtextem. Zkoumá svět konzumu, kult těla, mediální estetiku i absurditu vizuálního smogu dnešního světa. Na rozdíl od estetizujících tendencí, které sklo obvykle provázejí, vkládá do materiálu surovost i lehkost karikatury – tělo zobrazuje takové, jaké je, bez přikrášlení. Její díla tak často rozvíjejí kritický, ale hravý komentář vůči popkultuře, normám krásy a společenskému očekávání. Absolvovala ateliér Sklo na FUD UJEP v Ústí nad Labem, kde působila i jako asistentka. Věnovala se pedagogické činnosti na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a zároveň aktivně působí jako kurátorka.

Michaela Spružinová, Fiji, 2023

AgamFahy & Martin Janecký (*1980)

Spojení francouzského tatéra Lionela Fahyho, izraelské designérky Tal Agam a českého sklářského mistra Martina Janeckého dalo vzniknout unikátním objektům, které vybočují z běžného chápání „tetovaného skla“. Nejde o pouhou aplikaci vizuálních vzorů, ale o komplexní 3D překlad originálních kreseb do skla – přičemž každý člen tria přináší do procesu specifickou zkušenost a citlivost. Výsledkem jsou jedinečné plastiky na pomezí snové vize, vizuálního eposu a současné mytologie. Tato spolupráce vznikla po více než deseti letech přátelství a zhmotnila se v Janeckého pražském studiu. Jejich práce vycházejí ze společného generačního a kulturního základu – s respektem ke kresbě, řemeslu a vizím, které překračují hranice jednotlivých oborů i zemí.

AgamFahy, Martin Janecký, Joy as an act of resistence, 2021