► Výstavou Tolik jiné přítomnosti s umělci v Centru současného umění DOX

Výstavu, která potrvá od 27. 1. - 24. 4. 2022 je možné shlédnout také se samotnými umělci, či se zúčastnit jejich workshopů:

10. 3 komentovaná prohlídka - od 18h
24. 3 workshop pro děti - od 16-18h
26. 3. workshop - rodinná dílna - od 14-17h
31. 3. diskuse a čtení - od 18h
21. 4. derniéra a křest katalog - od 18h

Ve výstavě Tolik jiné přítomnosti se ve třech patrech věže Centra DOX setkává malba Patrika Hábla s literaturou a poezií Anny Beaty Háblové. Přestože na současné umělecké a literární scéně jsou oba známi, jde o jejich první společnou prezentaci v prostoru galerie.
Patrik Hábl se do povědomí veřejnosti zapsal především svými monumentálními intervencemi abstraktního umění do významných (často sakrálních) historických i současných staveb a stálých galerijních expozic. Charakteristickým rysem jeho tvorby je kromě monumentality a práce s prostorem i dlouhodobý zájem o experiment s malířskými technikami a postupy, kdy neúnavně testuje možnosti média malby a s nekonečnou invencí se neustále snaží posouvat je dál. Zatímco v jeho výstavách i intervencích do veřejného prostoru dosud převažovala abstraktní malba, ve výstavě Tolik jiné přítomnosti představuje Patrik Hábl téměř neznámou polohu své tvorby inspirovanou jeho dlouhodobou fascinací klasickým portrétem a lidskou tváří.

Anna Beata Háblová, původní profesí architektka a urbanistka, se v posledních letech zaměřuje na práci se slovem, a to v jeho mluvené, psané i slyšené podobě. Je autorkou čtyř básnických sbírek a jednoho románu a věnuje se i žánru slam poetry. Zajímá ji intervence slova do veřejného prostoru a způsob, jakým text dokáže reagovat nejen na architekturu a urbanismus, ale i umění. Ve výstavě Tolik jiné přítomnosti zkoumá různé podoby a polohy textu – od básnické formy a její intervence do konkrétního prostoru věže DOXu přes báseň v audiovizuální podobě až po román jako uměleckou instalaci.

Výstavu připravila kurátorka Michaela Šilpochová. V každém ze tří pater výstavního prostoru se oba umělci setkávají, různými prostředky prohledávají terén svého média a testují propustnost jeho hranic. Někdy se tu jejich světy jen lehce dotýkají, jindy jsou v nejtěsnějším kontaktu. Před divákem rozprostírají stopy obrazů, vlákna příběhů a vrstvy možných interpretací. Fragmenty portrétů, útržky slov. Jak číst obraz v nánosech minulosti? Jak v toku řeči zachytit budoucnost? Když „mezi samotami je TOLIK JINÉ PŘÍTOMNOSTI“.