►České sklo v Benátkách

LE STANZE DEL VETRO Projekt nadací Fondazione Giorgio Cini a Pentagram Stiftung Benátky, ostrov San Giorgio Maggiore 14. května - 26. listopadu 2023 

České sklo: Velcí mistři
Kurátorky: Caterina Tognon a Sylva Petrová
Ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze

Výstava v LE STANZE DEL VETRO je věnována českému sklu po druhé světové válce a představuje díla šesti významných umělců současné skleněné plastiky: Václava Ciglera, Vladimíra Kopeckého, Stanislava Libenského, Jaroslavy Brychtové, Reného Roubíčka a Miluše Roubíčkové.

Za několik dní bude v prostorách LE STANZE DEL VETRO zahájena výstava České sklo: Velcí mistři, jejímiž kurátorkami jsou Caterina Tognon a Sylva Petrová. Výstava v objektu na ostrově San Giorgio Maggiore bude probíhat od 14. května do 26. listopadu 2023.
Výstava se koná ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze a připomene přechod českého skla od jeho tradiční polohy jako materiálu k vytváření užitého a dekorativního umění až k jeho využití při tvorbě slavných abstraktních sochařských děl v Československu po druhé světové válce.

Výstavu doplní výběr 20 fotografií Josefa Sudka z cyklu Skleněné labyrinty.

Nepříznivé politické, společenské a ekonomické poměry v Československu, které trvaly od konce druhé světové války až do pádu socialistického režimu v roce 1989, přiměly řadu umělců věnovat se poznávání sklářského řemesla. Jejich díla, navržená umělci a realizovaná u sklářských pecí zručnými mistry skláři, byla československou komunistickou vládou prezentována na mezinárodních akcích, Expech, Bienále a Trienále.

Po převzetí moci komunistickou stranou v roce 1948 a nástupu diktátu socialistické estetiky vycházející ze socialistického realismu se v tehdejším Československu začala velká skupina umělců věnovat spíše studiu vlastností a možností skla jako média. Na sklo uplatňovali inovativní technologické postupy, experimentovali s tvary, a především se soudobými uměleckými koncepty. Tato nová umělecká forma hrála v Československu a posléze i v nově vzniklé České republice mimořádně významnou roli po celé 20. století.

Výstava České sklo: Velcí mistři se zaměřuje na díla šesti umělců, kteří byli průkopníky soudobého autorského skla. Narodili se v Čechách v prvních desetiletích minulého století a jako první začali studovat a používat sklo k tvorbě soch, vitráží, architektonických struktur, instalací a děl určených pro konkrétní využití na konkrétním místě. Ke sklu jako médiu svou intenzivní pedagogickou činností na odborných školách a uměleckých akademiích také přivedli mnoho příslušníků mladších generací.

Výstavu zahájí díla, vytvořená velkými českými sklářskými mistry - Miluší Roubíčkovou a René Roubíčkem - benátskou technikou, Neuvěřitelná chromatická bohatost jejich foukaného skla nejlépe představuje typickou tvorbu obou umělců, kteří, ač v soukromém životě byli životními partnery, zůstávali v umělecké tvorbě nezávislými.

Charakteristickým vypovídacím znakem tvorby Miluše Roubíčkové je umělecké zobrazení ženského světa, které dalece předběhlo svou dobu: prostřednictvím kytic, podnosů s pečivem, klubíček barevné vlny a sklenic na marmeládu důsledně zhotovených výhradně  ze skla představovala, co tehdejší společnost od žen očekává.
Její neformální skleněné práce jsou výrazem vitality a klidu, ale zároveň ukazují na velkou sílu ducha, s níž umělkyně čelila neveselému a těžkému životu v komunistickém režimu.

Výstava představí také dílo Václava Ciglera. Na návrhy vizionářských instalací a architektury z konce šedesátých let později navázal sofistikovanými artefakty z optického křišťálu, která jsou velmi působivá z hlediska čistoty a minimalismu.

Následují díla Vladimíra Kopeckého. Ve své tvorbě silně performativní autor je známý používáním průhledného průmyslového skla jako “plátna" pro abstraktní malby velké chromatické šíře.

Zvláštní pozornost je věnována dvojici Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová, kteří se od 40. let 20. století věnovali výzkumu a experimentům s odléváním skla, resp. s odléváním do otevřených forem, a současně vyučovali na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
Je příznačné, že metoda lití se měla stát synonymem moderního československého skla. Libenský a Brychtová více než šedesát let zkoumali její technické možnosti a přicházeli s díly, která byla majestátní svými rozměry i pozoruhodná čistotou barev a průzračností.

Výstavu uzavře dvacet fotografií Josefa Sudka z cyklu "Skleněné labyrinty", pořízených v rámci výstavy "Současné české sklo", která se konala v Praze v roce 1970 v době konání 5. kongresu AIHV - Association Internationale pour l'Histoire du Verre. Sdílením svého pozoruhodného pohledu Sudek - často označovaný jako "básník Prahy" - v dílech z této významné historické výstavy nově interpretuje neodmyslitelný vztah mezi sklem a světlem.