Jak to vidí

Eva Blažková: Postmoderní děvečka a čeledín vyrazili do světa pracovat rukama

Panelákové děti. Zdravotnický záchranář a studentka humanitních věd. Západní medicína a západní věda. Zapadnout? Jsou jiné možnosti? S tou otázkou jsme se vydali do světa. Zabořili jsme ruce do hlíny a proměnili se v novodobého čeledína s děvečkou.

Eva Blažková: Postmoderní děvečka a čeledín vyrazili do světa pracovat rukama
Eva Blažková: Postmoderní děvečka a čeledín vyrazili do světa pracovat rukama
I tak se dá žít. V pětimetrovém kruhovém domku malířka Luane žije i maluje. Místo koupelny slouží venkovní vana s výhledem na záliv Golden Bay.
I tak se dá žít. V pětimetrovém kruhovém domku malířka Luane žije i maluje. Místo koupelny slouží venkovní vana s výhledem na záliv Golden Bay.
Na prahu národního parku Abel Tasman je Richardův soběstačný domek. Elektřinu mu dodávají solární panely, přípoj na vodu má vedený čerpadlem z horského potoka a vykonat potřebu chodí na kompostový záchod.
Na prahu národního parku Abel Tasman je Richardův soběstačný domek. Elektřinu mu dodávají solární panely, přípoj na vodu má vedený čerpadlem z horského potoka a vykonat potřebu chodí na kompostový záchod.
V jurtě u Lyndy žijí wwoofeři.
V jurtě u Lyndy žijí wwoofeři.
I dům z hlíny a slámy může být zařízen luxusně.
I dům z hlíny a slámy může být zařízen luxusně.
V tom Kevinově je nábytek, který si sám vyrábí.
V tom Kevinově je nábytek, který si sám vyrábí.
Dřevěný můstek propojuje dva světy. Je důležité znát příběh stromu a jeho druh.
Dřevěný můstek propojuje dva světy. Je důležité znát příběh stromu a jeho druh.
Kameny z moře a kameny z řeky mají jinou vůni. Nesou pradávné zprávy ve formě rýh, skvrn, otvorů, čar.
Kameny z moře a kameny z řeky mají jinou vůni. Nesou pradávné zprávy ve formě rýh, skvrn, otvorů, čar.

Wwoofování je hra na postmoderního čeledína a děvečku. Za práci čtyři až šest hodin denně zejména v oblasti biozemědělství máte ubytování a jídlo zdarma. Můžete si vyzkoušet odlišný způsob života v různých koutech naší planety. Všude žijí zajímaví lidé, kteří umějí nevšední věci a nebojí se otevřít dveře cizincům, kteří chtějí pracovat a učit se zároveň. Pro obě strany existuje dobrý způsob, jak se najít: webové stránky WWOOF (pozn. red.: Willing Workers on Organic Farms – každá země má odlišné stránky; wwoofovat lze i v Česku).

Během naší patnáctiměsíční cesty po Novém Zélandu jsme víc než půl roku žili právě tímto způsobem. Řada našich hostitelů obývala neobvyklé příbytky. Spali jsme v jurtě, housetrucku, pasivním slaměném i kulatém dřevěném domě. Chodili jsme na kompostový záchod s pilinami. Do toho nejluxusnějšího jsme mohli i čůrat, protože uměl oddělovat moč od exkrementů. Navštěvovali jsme domácí saunu, koupali se ve venkovních vanách, pod kterými hořel oheň. Naši hostitelé se snažili dosáhnout nezávislosti na přípoji k vodě a energiích různými způsoby. Kromě práce na zahradě a se zvířaty se nám tak začal otevírat zcela nový svět alternativního stavitelství.

Vysmátý traktorista, stavba dřevěného mostu. Zabahněná kopáčka a stavba z kamenů kolem van.

Jak postavit pec: smíchat jíl, písek a slámu. Nohama se protančit ke správné směsi. Mnout hrudku po hrudce a slepovat je do tvaru (vlevo). Konstrukce kamenné velryby, která pluje kolem venkovních van (vpravo).

A tak jsme postavili hliněnou pec pro Richarda, chodníček s kamennými lavicemi ke Kelcyiným venkovním vanám, dřevěné mostky, ohrady, kamenné schody a zápraží pro Tonyho, konstrukci fóliovníku pro Paula, drenáže pro Kevina a taky pro Melanii s Adrienem, u kterých jsme krom toho dostavěli dřevěnou stáj pro koně. Jemné zdravotnické a studentské ručky zhrubly a objevily se na nich mozoly. Ale začali jsme jim důvěřovat.

Dokážou vytvořit něco praktického, funkčního a zároveň pěkného nebo alespoň nápaditého. Nejde o dokonalost. Jde o to osahat si věci, které nám nebo někomu jinému slouží, pochopit vlastnosti materiálů, dopátrat se jejich původu a hlavně uvědomit si, že člověk je vlastně daleko soběstačnější, než mu bylo – rodiči, médii, modernou – namluveno. Když umí postavit pec nebo stáj, nedokázaly by postavit i dům?

Luanin housetruck, v kterém žila, než byl postaven kruhový domek, nyní slouží jako ubytování pro wwoofery.

Je dobré pracovat rukama, mysl si odpočine. Tělesně se otisknout do materiálu, místa, něco autentického po sobě zanechat. Umět navázat na ruce někoho jiného nutí poodstoupit ze svých představ a přijmout hotové a neměnné. A je léčivé dělat věci pro někoho jiného (i jakoby cizího) mimo standardní ekonomická schémata, protože to osvobozuje od tíhy naplňování individuálních cílů.

Blízko u země jsou slyšet lépe hlasy toho, s čím člověk pracuje. Vyplatí se navázat kontakt s materiálem, nechat ho říct, čím chce být a jak. To je základ improvizace. Pochopit původ materiálu je začátkem příběhu vedle místa, kde se má něco zrealizovat. To místo nějak hovoří, přitahuje k sobě věci, které na sobě chce mít. A pak je tu člověk, kterému to místo jakoby náleží. Člověk s představou, co by zde mělo být. Když popře přání místa, nedostane od něj to, co chce.

Člověk může být docela soběstačnou bytostí, když má vůli a víru, že to jde. Lidé, se kterými jsme žili a pracovali, byli živoucími důkazy toho, že si lze vytvořit takové podmínky k životu, jaké si představujeme, a nezapadnout do nefunkčních systémů, které nám nevyhovují. Ale pozor, je třeba dobře vybírat! Někteří hostitelé prostě jen potřebují naivní otroky, kterým nemusí platit. Naučit se jednat s různými lidmi v různých pozicích je ostatně úkolem jakékoliv děvečky nebo čeledína.

Eva Blažková je absolventskou Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Při studiu se zaměřila na sociokulturní antropologii. Cestuje a hledá alternativní cesty k životu ve své zemi. Dělá cokoli, při čem se může naučit něco smysluplného, od práce v zemědělství přes učení dětí po přednáškovou činnost. Věnuje se různým druhům umění ve smyslu arteterapie.