Jak to vidí

Vendulka Prchalová v galerii Kuzebauch

Vendulka Prchalová je sklářská výtvarnice, která minulý rok dokončila doktorské studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru skla pod vedením Ronyho Plesla, po němž zamířila do mezinárodního centra sklářského vzdělávání Pilchuck Glass School ve státě Washington v USA. Galerie Kuzebauch na Břevnově hostí do 27. ledna 2023 její výstavu I torture it till it speaks to me.

Vendulka Prchalová v galerii Kuzebauch
Vendulka Prchalová v galerii Kuzebauch

Text: Ján Gajdušek • Foto © Gabriel Urbánek

Na výstavu Vendulky Prchalové jsem se vydal ve spěchu a tudíž jsem si v předstihu nestačil vytvořit určitou představu očekávání, jaká by výstava mohla být, jakou by mohla mít podobu a kam se tvorba nedávné absolventky doktorandského studia na UMPRUM mohla posunout. Přestože práci Vendulky do určité míry znám a v minulosti jsem měl možnost s ní i kurátorsky spolupracovat v rámci projektu Za hranou skla v Tančícím domě, byla poslední výstavou, na které jsem měl možnost shlédnout její práce již více než tři roky stará přehlídka Contents Hot! Sklo v netradičních souvislostech v bývalém Muzeu skla Portheimka. Zde vystavovala společně s Helenou Todd a stejně jako nyní byla kurátorkou Alena Kotyza. Připraven jsem tedy nebyl valně, zároveň jsem se nezúčastnil vernisáže a obvykle kolující fotky z výstav na sociálních sítích mě v tomto případě minuly. Čekalo mě tudíž překvapení. A protože jsem v Kuzebauchu shodou okolností společně s Klárou Horáčkovou připravoval předcházející výstavu, měl jsem dosud v živé paměti proces a způsob instalace, který jsme v tomto nevelkém prostoru uplatnili. Všechny tyto vjemy se při mém uspěchaném vstupu do galerie spojily a najednou jsem stál na stejném místě se stejnými sokly a stejnou vůní koláčů z vedlejší místnosti, ale úplně jiným vizuálním pojetím, instalačním řešením a vůbec vyzněním výstavy. V první chvíli jsem proto automaticky konfrontoval svůj vlastní flashback na instalaci objektů předchozí výstavy s nynějším řešením, protože výsledek se vydává výrazně jiným, řekl bych méně tradičním a nápaditějším směrem, než ke kterému jsme dospěli v předchozí instalaci.

Výstava s názvem I torture it till it speaks to me představuje soubor objektů z různých sérií vzniknuvších v posledních třech letech a které dohromady vypovídají o širokých schopnostech autorky experimentovat s materiály a touze hledat a nacházet nové možnosti technologických a vizuálních řešení. Ostatně právě někam tímto směrem odkazuje název výstavy, který napovídá, že kýženého výsledku je dosaženo s nadsázkou až nevybíravými metodami. V tom se zároveň skrývá z mého pohledu jeden ze signature momentů tvorby Vendulky Prchalové a sice ono kontrastní propojení zdánlivě nesourodých materiálů – sklo je zde rukou autorky srostlé se sádrou, železem, vyříznutým sádrokartonem či do hloubky protkané žilnatinou černé tuše. Tyto kontrasty se v její tvorbě opakují a dnes již tvoří, rozpoznatelný vizuální jazyk. Různorodost vystavených prací spojuje také určitý odstup, který si Prchalová drží od chycení se do pasti přílišné dekorativnosti, ke které práce se sklem mnoho jiných autorů svedla. Vystavené práce si svou poetiku udržují také ve zvoleném způsobu tvorby „mučením“, který, zdá se, obsahuje prvky „řízené náhody“. Vybraná kombinace materiálů a jejich vlastností pak samy odhalí syrovou a působivou (ne)přirozenost svého spojení.

Přestože jsem na výstavu šel již s vědomím toho, že o ní napíšu, jsem si v prvních momentech uvědomil, že ji neposuzuji jako sklářskou. Že sám sebe jako diváka a rovněž i díla, která vnímám, podvědomě nevytrhávám z pomyslného světa umění do uměle ohraničeného světa skla. Toto vyčlenění je bohužel i historicky přítomno na tolika úrovních, že sklo téměř automaticky vnímáme jako zvláštní kategorii, která zde stojí jen sama pro sebe a nepřísluší jí srovnání s jinými médii. Vzniká tak určitá berlička, či ospravedlnění, že dílo, pokud je vytvořeno ze skla, má být posuzováno jinými měřítky než díla z jiných materiálů. Výstava Vendulky Prchalové tento stereotyp naštěstí překračuje a představuje důkaz, že nezáleží na materiálu či médiu, ale na síle a přesvědčivosti uměleckého sdělení.

— 

Vendulka Prchalová: I torture it till it speaks to me 

Galerie Kuzebauch, Říčanova 19, Praha 6 

Otevřeno: po-pá 9-17 h, vstup do galerie je volný (přes Bistro a Café Kuzebauch, popřípadě zazvonění na zvonek Happy Materials).

Komentovaná prohlídka výstavy se koná v úterý 10.1.2023 od 17:00.

Výstava potrvá do 27.1.2023.