CZ / ENG

Ptáme se

100% krev naředěná řadou otázek. Designér Basse Stittgen prostřel diskusní stůl

Na misku ze zvířecí krve si, ukolébáni dobrým pocitem, že podporujete zpracování odpadu z jatek, arašídy jen tak nenasypete. Taková temně rudá miska má totiž mnohem více významových vrstev, které daleko přesahují její praktickou funkci. Předcházela jí porážka na jatkách a řada experimentů, které v rámci svého výzkumu provedl designér Basse Stittgen.

 

100% krev naředěná řadou otázek. Designér Basse Stittgen prostřel diskusní stůl

Připravila: Kateřina Přidalová • Úvodní portrét a foto z konference: Tomáš Princ, foto objektů a instalace: archiv, Basse Stittgen


Basse Stittgen, který se naučil takové misky svépomocí vyrábět, neměl nikdy v úmyslu vytvářet konkurenceschopný bioplast z odpadu. Zdaleka mu nešlo o vyvíjení netradičního materiálu určeného třeba pro produkci nádobí. Cílem jeho konceptuálního projektu Blood Related bylo poukázat na to, co je v naší každodennosti neviditelné. „Dřív lidé uměli s krví pracovat, porážka zvířat byla součástí jejich života. Situace se ale změnila, když jsme jatka přesunuli mimo město,“ říká designér Stittgen. Náš rozhovor se uskutečnil v parném létě. Zatímco jsme se bavili o krvi, kolem našich hlav létala hejna much, jako by cítila, o čem je řeč. Stittgen mi vyprávěl, jak mu jeho práce s krví změnila život.

 

Basse Stittgen prezentoval svůj projekt Blood Related na konferenci Sketch the Change, kterou letos v červnu organizovala knihovna materiálů matériO Prague. Během konference vznikl i tento rozhovor.

Když se dotýkám vaší misky vyrobené z kravské krve, je to pro mě trochu zvláštní. Asi to nebude zrovna „user friendly“ materiál, který by se hodil pro průmyslové využití. Povězte mi, jak jste se ke krvi jakožto „biomateriálu“ dostal a co jste studoval?
Studoval jsem produktový design v Německu a pak jsem pokračoval ve studiu sociálního designu na Design Academy v Eindhovenu. A právě tam jsem se krví z jatek začal zabývat. Ta krev tvoří obrovské množství odpadu, o kterém se moc neví. Základní myšlenkou mého projektu tedy je upozornit na etické problémy průmyslu jatek. To, co vytvářím z krve, nejsou jen produkty do muzea, nejde mi ani o materiálovou inovaci pro průmyslové využití.

Nejde vám tedy o nový produkt, který by se mohl dostat na trh?
Pokud bych o tom uvažoval z hlediska profitu, ztratilo by to celé kritickou úroveň, o kterou mi jde především. Jsem přesvědčený o tom, že problém jatek nevyřešíme tím, že budeme odpadní krev využívat efektivněji.

Co tedy chcete svou prací říct?
V sadě nádobí, na věcech každodenního užití, které jsem navrhl a z krve vyrobil, znepokojivě zviditelňuji to, co je jinak neviditelné. Mnoho lidí už dnes ta zvířata nevidí. Ze supermarketů znají jen kusy masa, které už se zvířatům dávno nepodobají. Podle mě je důležité odkrýt, jak průmysl jatek funguje. Chci upozornit na to, že to, co se dostává na pulty obchodů, není tak nevinné, jak se tváří.

Vaše instalace určená pro galerii se sestávala z objektů, které jste vystavil na stole. Celé to mělo evokovat prostřený stůl. Zároveň to mělo takovou pohřební atmosféru.
Byl to stůl s nádobím. Na stěnách ho doprovázel triptych leptů zobrazující alchymistické aspekty zpracování krve – od jejího odebrání až k tlukotu srdce krávy, který účinek instalace emotivně umocnil. Vznikla instalace, která na jedné straně symbolizovala život a na straně druhé naopak reprezentovala smrt. Šlo mi o nastolení sugestivní konfrontace.

 

 

V takzvané živočišné výrobě je problém, když se z původního odpadu stane ceněná surovina. Jako třeba v případě usní, kdy roste poptávka v kožedělném průmyslu a pak se pod tlakem trhu zabíjejí zvířata právě pro kůže. Tedy pro něco, co bylo dřív druhotnou surovinou. Řešíte totéž kvůli krvi?
Ano, je problém, když jsou dnes zvířata zabíjena právě pro svou kůži, pro něco, co bylo v minulosti jen vedlejším produktem. Krev zatím zůstává jen vedlejším produktem živočišné výroby. Jsem si toho vědom, a proto jsem se rozhodl své objekty neprodávat. Nechci vytvářet další průmysl s krví.

Váš projekt s krví ale nekončí výstavou, co bude následovat?
Ve spolupráci s rotterdamským Het Niewe Instituutem  připravujeme nyní publikaci, jejímž cílem je dostat do širšího povědomí problematiku jatek. Myslím si, že hodně diskusí okolo tohoto tématu není moc objektivních. Jsou tam velmi silné názory, odsudky, a především emoce. Téma ale není černobílé, a proto je třeba zachovat objektivitu a kritický odstup. Analyzuji a prozkoumávám všechno, co je do infrastruktury krve zahrnuto. Jen málo víme o tom, jak tento průmysl funguje a jak se nakládá s vedlejšími zvířecími produkty. Naším cílem je vytvořit znalostní bází, která by pomohla lidem, aby k tématu bez emocí zaujali názorová stanoviska. Aby téma nebylo tak abstraktní, chci ukázat nástroje, čísla, obrázky a statistiky o tom, jaké množství krve se vyprodukuje. Chci zkrátka popsat celý ten proces, aby to bylo co nejvíce transparentní a srozumitelné.

Vraťme se ke krvi jako materiálu. Uvádíte, že jste nechtěl vytvořit materiál, který by se používal. Mohl jste přece rovnou vytvořit publikaci a nezabývat se zpracováním krve.
Když jsem začal analyzovat plýtvání odpadu z jatek přes různé experimenty, vytvoření materiálu z krve bylo jedním z mnoha přístupů, jak na téma upozornit. Na věc se můžete dívat s různými hledisky a materiál z krve je jedním z nich. Když přemýšlíte o krvi, je to typ bioplastu a jeho možnosti jsou z materiálového hlediska zajímavé, a proto jsem se do toho pustil. Materiál tedy nebyl cílem, ale prostředkem k obecné diskusi.

Proč nazývat materiál z krve bioplastem?
Z chemického hlediska to je skutečný bioplast. Je to biopolymer, který se zahříváním a stlačením zpracovává a formuje. Nicméně já sám se zdráhám to označovat za bioplast, protože to je velmi obecné a nicneříkající. Z kulturního hlediska je krev hodnotná a má mnoho rozličných významů v kultuře a náboženství, a proto, když bych materiál označil za bioplast, ztratily by se kulturní souvislosti, o které mi jde také.

Tu symbolickou hodnotu krve jste zmiňoval ve svém příspěvku na konferenci Sketch the Change!. Zaujalo mě, že vám jde o víc než o vývoj materiálu pro výrobu předmětů.
Proto je to zajímavé. Krev má silné symbolické významy v různých náboženstvích. Pití Kristovy krve v kontextu jeho ukřižování je v křesťanství důležitý moment. Islám míní, že v krvi je duše zvířete, a proto se nejdříve z masa odstraní, než se začne jíst. Pak jsou tu silné kulturní a společenské aspekty jako „lidé stejné krve“. Krev je zároveň velmi kontroverzní. Na jedné straně je to něco, co dává život a stojí na začátku života, a na konci je spojena se smrtí. Je to silný prvek, který reprezentuje život stejně jako smrt. To se nakonec odráží i v mé instalaci, kde můj materiál zastupuje smrt a tlukoucí srdce krávy je naopak známkou života.

 

 

Na zpracování krve jste si vyrobil své vlastní nástroje?
Vyrobil jsem několik velikostí hliníkových forem, pec na zahřívání a lis se speciálními zámky. Krev se vysuší, stlačí do formy a zahřeje v peci. Nejdřív jsem nevěděl, kde začít, a tak jsem různě experimentoval. Dlouho trvalo, než jsem na to přišel. Vyvíjení technologie byla velmi pěkná část projektu. Výhodou bylo, že jsem nad celým procesem měl kontrolu.

Zkoušel jste používat také vlastní krev. Takže není kvalitativní rozdíl mezi lidskou a zvířecí krví?
Je to jedno. Vysušená krev má stejné vlastnosti a na konci máte černý objekt. Pro mě je ale důležité pracovat s odpadem z jatek, a tak jsem chodil pro krev tam.

Je v designu nebo umění někdo, kým jste se inspiroval? Zkoumal někdo potenciál krve před vámi?
Experimenty s krví jako s materiálem nejsou v umění ojedinělé. Zajímavé je, že když jsem materiál vyvíjel, choval jsem se v tom procesu stejně, jako bych pracoval s jiným materiálem nebo surovinou. Symbolický aspekt krve nebyl pro mě tehdy důležitý. Chtěl jsem vytvořit bioplast bez jakýchkoli aditiv, je to stoprocentní krev.

Jak jste postupoval?
Na začátku jsem použil jeden velmi starý francouzský recept na výrobu materiálu z krve z roku 1850. Byla v něm smíchaná volská krev se sodou. Taky se to zahřívalo a stlačovalo do podoby desek. Tento materiál byl ale zapomenut, nejdřív nahrazen bakelitem a později bioplastem z fosilních olejů. Takže už před cca sto padesáti lety tu byla technologie, která krev zahřívala a využívala její lepkavé schopnosti.

Běžně se krev používala jako lepidlo pro nábytek. Dříve totiž byla jatka běžnou a viditelnou součástí měst, lidé o nich věděli, byla to součást jejich života. Uměli s krví pracovat různými způsoby. Změna nastala, když se velká jatka odstěhovala pryč z města a zabíjení zvířat se tak stalo neviditelným. Lidé ztratili přímý kontakt se zvířecí smrtí. Dnes známe jen obrázky, kde vidíme týrání zvířat, a to přispívá k přesvědčení, že krev je velmi negativní věc. O tom všem píšu také ve zmíněné publikaci. Kolem tématu jsou spíše emoce, a proto se žádná kritická debata nekoná.

 

 

To výrazně podporují komunity veganů. Své argumenty často opírají právě o dramatická videa z jatek. Vy jste vegan?
Nejsem vegan, ale od doby, co se projektem zabývám, jím masa mnohem méně. Změnil jsem své návyky. Zaujal jsem k masnému průmyslu kritické stanovisko. To by měl myslím udělat každý. Nemůžeme zavírat oči a dívat se jen na to, co chceme vidět, vést šťastný život a ignorovat souvislosti. Je to o etickém rozhodnutí každého z nás.

Takže teď nejíte maso z velkých jatek?
Žijeme ve složité době a jako spotřebitelé musíme být víc ve střehu, pokud se chceme chovat eticky. Více se zajímám o to, z jakého zdroje pochází moje jídlo. Například chci vědět, jak ta zvířata žila, kde a zda se dodržovala jejich práva. Co jako konzument přijmu, a co už ne? Je to otázka osobní zodpovědnosti.

Projekt ale nezměnil jen mé konzumentské návyky, ovlivnil mě i jako designéra. Spolupracuji s jedněmi malými rodinnými jatky a to je pro mě přijatelnější. Samozřejmě je otázka, zda existuje něco jako perfektní jatka. Živočišný průmysl je problematický z principu věci.

Představte si svět, jaký by chtěli vegani, bez zabíjení, a tedy i potoků krve. To znamená, že by žádný krvavý materiál ani nevznikl.
Když si vezmu, že konference, na které jsem vystoupil, se týká materiálů budoucnosti, tak je to vtipné. Protože můj materiál by vlastně žádnou budoucnost mít neměl a ideálně by neměl vůbec existovat.


 

3. 2. 2020

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek




© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.