CZ / ENG

Ptáme se

Skleněná fasáda jako smrtonosná past pro milion opeřenců

Člověk klade zvířatům ve městech pasti, mnohdy nevědomky. V závěru září se konala kampaň Týden skleněného zabijáka, která tento problém zviditelňuje. Připravila ji Česká společnost ornitologická (ČSO). Tato kampaň upozorňuje na zvyšující se úhyny ptáků, ke kterým dochází při nárazu do skleněných ploch.

Skleněná fasáda jako smrtonosná past pro milion opeřenců

Připravila: Kateřina Přidalová, foto: Tomáš Rubín

O tématu jsme si povídali s ornitologem Lukášem Viktorou. „Je to problém, o kterém každý ví, ale není dostatečně řešen. Nejvýš mrtvolky zavčas uklidí úklidová četa nebo je odnesou mrchožrouti,“ popisuje Viktora. „Kromě skla je další hrozbou pro zvířata třeba doprava a s ní spojená fragmentace krajiny,“ dodává. Jaká opatření je třeba v těchto souvislostech řešit v rámci současné architektury a designu? Jakou roli hraje volba materiálu?

Lukáše Viktoru lze potkat hlavně v terénu, věnuje se praktické ochraně ptáků v zástavbě. Stranou jeho zájmu nezůstává ani vzdělávání laické a odborné veřejnosti. Rozhovor jsme vedli za prosklenou plochou jedné kavárny na Pankráci. Vracíme se tímto k článku, který jsme na toto téma uveřejnili v roce 2014. Od té doby v našich městech vyrostlo poměrně dost nových skleněných budov.


V roce 2017 začala kampaň Bezpečné zastávky. Nyní máte po kampani Týden skleněného zabijáka. Do mapové aplikace měli lidé možnost zaznamenávat problematická místa, kde po nárazu do skleněné plochy uhynuli nebo byli poraněni ptáci. Aplikace slouží ke sběru dat, na základě kterých pak na problém upozorňujete.
Jde o paradoxní záležitost. V zásadě neznám nikoho, kdo by se s problémem nesetkal. Odhady kolizí u nás jsou v řádech statisíců ročně. Nicméně data se těžko sbírají, protože případů, kdy najdete na zemi ležet mrtvého ptáka, je velmi málo. Velmi rychle přicházejí zájemci o mrtvolky, ať už jsou to lišky, dravci nebo krkavcovití ptáci, a odnášejí je pryč. Na tohle téma vznikl experiment, kdy se k plochám pokládala mrtvá kuřata se zabudovaným čipem. Sledovalo se pak, jak rychle mizí. Bylo to v řádu dnů.

Dravci a šelmy nám tedy dělají službu.
Ano anebo úklidové čety. Často ráno obcházejí budovy a sbírají mrtvolky dřív, než přijdou zaměstnanci nebo klienti. Taková negativní reklama není žádoucí pro budovy, ve kterých sídlí mnohdy banky nebo pojišťovny a další podobné firmy. Nedávno jsme na základě oznámení u jednoho takového objektu byli. Přišlo od člověka z úklidové čety, který mrtvolky každý den sbíral. Bylo mu to líto a anonymně to nahlásil. Správce budovy nám tvrdil, že takový problém absolutně nemají a úhyny zapřel. V takových situacích nezbývá než k budově pravidelně docházet a dokumentovat nálezy. Případně předat věc k řízení České inspekci životního prostředí.

Akce Bezpečné zastávky byla ryze lokální, zatímco Týden skleněného zabijáka byl součástí mezinárodní kampaně kanadské organizace Flap Canada. Jak byste kampaně zhodnotil?
Kanaďani pojali kampaň globálně. Flap sídlí v Torontu. Už pětadvacet let usiluje o to, aby transparentní a reflexní skleněné plochy či venkovní osvětlení neohrožovalo ptáky ve velkých aglomeracích. Výsledky poslední kampaně zatím nejsou k dispozici. Předběžně vím, že z Evropy je údajů málo. Něco z Dánska, Německa a Ukrajiny. I u nás měla kampaň, jakkoli sugestivně byla pojmenovaná, poměrně vlažný ohlas. Je to dáno i tím, že jsme ke kolizím chtěli poměrně dost údajů včetně dokumentačního snímku. Takového, ze kterého je zjevná souvislost mrtvého ptáka se skleněnou plochou. Máme data z různých míst ČR. Hlavně z Moravy a z Prahy. Ale na nějaké vyhodnocení je ještě čas, další oznámení přicházejí.

A co Bezpečné zastávky?
U této kampaně to bylo jednodušší, navíc ještě stále probíhá. Vyvinuli jsme mobilní aplikaci, na jejímž základě lidé dokázali snadno ohodnotit riziková místa. Nebezpečnost zastávky se označovala signály jako na semaforech. Aktuálně máme přes deset tisíc ohodnocených zastávek hromadné dopravy. Jde hlavně o MHD, autobusové zastávky meziměstských linek, týká se to také například železničních koridorů nebo letištních budov.

Zrovna letiště jsou pro ptáky atraktivní. Jde o otevřené plochy s travními porosty, což ptáky láká, a tak se tam shromažďují. Je tu navíc riziko kolize s leteckým provozem, takže konflikty s ptáky letiště hodně řeší. S Letištěm Václava Havla nyní připravujeme přehled rizikových ploch, kde jsou prokázané úhyny jak z denních, tak z nočních hodin. Máme také letitou spolupráci s Ředitelstvím silnic a dálnic, s kterým řešíme transparentní protihlukové stěny. Ty jsou pro ptáky velmi nebezpečné.

Česká společnost ornitologická vede kampaň Bezpečné zastávky, na mapování rizikových míst se může podílet i veřejnost

Lze říci, kde míra rizika roste?
Obecně je zvýšený pohyb ptáků na městských okrajích, takzvaných ekotonech. V těchto místech se nám nyní hromadí administrativní budovy, obchodní centra, zahrádkářské kolonie a satelitní zástavba. Zde je mnohem větší riziko kolize než v městských centrech s minimem zeleně. Je proto třeba diverzifikovat riziko podle prostředí, ve kterém se stavba nachází.

Kdy jsou nejčastější kolize?
Mnoho ptáků se během migrací přesunuje v noci. Za tmy létají poměrně vysoko, a to je problém pro města s výškovou zástavbou nad sto padesát metrů.  Kolize tak v našich podmínkách příliš nehrozí, ale třeba v Kanadě a USA je to problém v městech na pobřeží. V Torontu mají na jednom domě zaznamenaných dokonce osm set kolizí, což je alarmující číslo.

Ale přes den se hlavně menší ptáci často pohybují níže nad zemí, zhruba po koruny stromů. Ke srážkám tedy dochází i na nižších stavbách. V rámci podzimních migrací se mortalita obecně zvedá. Hynou hlavně mladí ptáci bez zkušeností.

V Kanadě a v USA přijímají opatření na úrovni radnic. Města během období migrace upravují režim slavnostních osvětlení, která budovy nasvěcují zespodu. Na nejexponovanější plochy se vkládají rámy se sítěmi, aby kolize nekončily smrtí. U nás takhle daleko samozřejmě nejsme. U protihlukových stěn se nám podařilo prosadit nové technické podmínky a nyní na webu ministerstva dopravy, ŘSD a SŽDC najdete technické parametry pro jejich zabezpečení. Tyto plochy tak považujeme za teoreticky vyřešené. Největší výzvou zůstávají velké skleněné stavby. Je to běh na dlouhou trať, protože problematika skel u nás není zatím ani v odborné veřejnosti v povědomí.

V týdnu od 24. do 30. září se konal Collision Count Week (v Česku kampaň nesla název Skleněný zabiják). Lidé pátrali po ptácích, kteří se nárazem do zrcadlící nebo průhledné plochy zabili nebo poranili

Hlavní problém je tedy v tom, že sklo zrcadlí okolí a skleněná plocha tak vytváří obraz oblohy a zeleně a to ptáky láká?
Ano, největším problémem jsou reflexní plochy. Dalším jsou i transparentní plochy, které umožňují vhled do interiéru anebo průhled přes celý objekt, jako v případě různých spojovacích krčků a chodeb. Pokud se v kancelářském prostoru přes noc svítí a v interiéru je poměrně dost zeleně, může to být pro ptáky zajímavé. Lákají je zelené stěny nebo zimní zahrady.

Ptáci tedy reagují primárně na zelenou barvu.
Ne tak docela, reagují na podněty, které jsou jim blízké. Vidí zeleň, řeknou si fajn, tam bude asi něco k jídlu, podívám se tam. Není vzácný případ, kdy vám pták vletí do bytu, prozkoumá pokojové kytky a zase vyletí ven. Ptáci se chovají tak, jako by to byla příroda. Městské prostředí je součástí jejich života. Zelená města jsou pro ptáky atraktivní a v posledních desetiletích se tam z volné krajiny některé druhy stěhují. Ve městech nacházejí dobré podmínky k životu: hnízdní příležitosti, dostatek potravy, úkryty. Ve městě je velká diverzita dřevin s plody, třeba jeřabiny, jabloně, šípky, kaliny... Město je lákavé především pro ty druhy, kterým říkáme generalisté. To jsou ptáci, kteří nemají vyhraněné nároky na prostředí a jsou schopni obydlet různá prostředí, i ta degradovaná, včetně industriálního.

Tak zvaný generalista je třeba kos?
Kos, pěnkava, běžná sýkora, strakapoud, žluna a další. Městští ptáci jsou generalisté, nicméně během migrací se dostanou do kolize se skleněnou plochou i ptáci s vyhraněnými nároky – bahňáci, lesní sovy. Podzim je rizikový také pro hosty ze severu, kteří přes naše území přelétají nebo zde zimují. Obvykle jde o ptáky z jehličnatých lesů, kteří přilétají z poměrně řídce obydlené severní části Evropy, především ze Skandinávie.

Vidí všichni ptáci stejně?
Nevidí. Někteří ptáci mají schopnost vidět v UV spektru, typicky třeba pěvci. Ale sovy už tuhle schopnost nemají, z dravců tak vidí jen někteří, třeba poštolka. Takže zabezpečení skloplášťových budov UV potisky není úplně vhodné, protože bezpečnostní bariéra polepem, který tlumí reflexní vlastnosti skla, vidí jen určitá skupina ptáků. Účinnost UV polepů je navíc zpochybňována.

S viditelností ultrafialového záření pracuje i materiál Ornilux, o kterém jsme před čtyřmi roky psali. Ornilux je vlastně sklo opatřené speciálním vzorem, který odráží UV záření. Vůči účinnosti tohoto materiálu jste byl již tehdy poměrně skeptický.
Ornilux tehdy doprovázela intenzivní reklamní kampaň a hodně se o něm hovořilo v odborných kruzích. Pokud si ale porovnáte výsledky testování, najdete podstatné rozdíly. Výrobce garantoval 75% účinnost, zatímco zájemce v testování dospěl k 50% spolehlivosti, a to je upřímně řečeno málo. My požadujeme řešení, které má alespoň 90% účinnost.

Jaká řešení máte na mysli konkrétně?
Potisky nebo polepy, které ale musí být reprezentativní. Záleží na velikosti a vzdálenosti prvků ve vztahu k ploše skla. V jedné studii se praví, že 15% pokrytí plochy může 90% účinnost mít. Na budovách bychom také rádi viděli zmatněné fólie, protože rozmlžují ostrý obraz zrcadlení. Ptáci vidí podstatně lépe než my a pohybují se velkou rychlostí, a pokud zvíře dobře nevidí plochu, tak do ní narazí. Zmatněním povrchu docílíme určitého stupně zabezpečení.

Většinou je ale vize architekta taková, že chce mít čistou stavbu s jednoduchými liniemi buď se zrcadlící, nebo transparentní plochou. Různé přechody architekti nevidí moc rádi. Například jsme pomáhali řešit budovu přírodovědecké fakulty v Olomouci, která byla doslova smrtící. Díky vysokému úhynu jsme dokonce zjistili výskyt některých druhů, o kterých se do té doby nevědělo, že se v Olomouci vyskytují. Sešli jsme se s architektem a grafičkou, která dělala design v interiérech. Nakonec jsme dospěli ke konsenzu hlavně díky tlaku investora – Univerzity Palackého. Logicky si nepřál, aby zrovna na přírodovědecké fakultě hynuli ptáci.

Takže řešením jsou celoplošné polepy se vzorem, jako jsou třeba tečky, proužky..., které jsou pro lidské oko méně viditelné, zatímco pták je dokáže rozeznat.
Ano, přesně tak. Může to být v podstatě cokoli jako linie, grafické symboly, písmo a obrazce, které dokážou vytvářet i plastické obrazy. Důležitý je zmíněný poměr velikosti motivu ve vztahu k ploše. V ČSO jsme pro tyto účely vytvořili poměrně sofistikovaný vzorec. Aktuálně ve spolupráci s Institutem plánování a rozvoje města Prahy (IPR) probíhá soutěž na design městského mobiliáře. Výsledky budou známy na konci letošního roku. Jedním z požadavků v zadání byla i bezpečnost pro ptáky. Menší úspěchy jsme zaznamenali už díky akci Bezpečné zastávky. Některá města se už zajímají o to, jak udělat zastávky bezpečnější.

Kde se vzala samolepka s motivem dravce? Studie ukazují, že zrovna tyhle samolepky, které můžeme v souvislosti s problémem vídat nejčastěji, vůbec nefungují.
Myslím, že šlo o laický nápad, zřejmě inspirovaný behaviorálními studiemi. Ty konstatují, že silueta s dlouhým krkem a krátkým ocasem u ptáků nevyvolává žádnou reakci, zatímco silueta s dlouhým ocasem a krátkou hlavou evokuje lovícího dravce, na což ptáci reagují. Ani my jsme ještě před deseti lety nevěděli, že tento motiv nefunguje. Nyní už víme, že silueta dravce je pro ptáky stejnou bariérou jako kolečko nebo jiný grafický motiv. Ošetřují jen plochu, na které jsou umístěny.

Kromě spolupráce s IPRem spolupracujete i s architekty a školami?
Realizovali jsme přednášky na vysokých školách zaměřených na projektování staveb a architekturu. Studenty jsme seznámili s problémem a setkali jsme se s pozitivní odezvou. Tito budoucí architekti říkali, že když už o tom nyní vědí, můžou s tím počítat už při návrhu stavby. O tohle nám jde především. Samolepky jsou řešení ex post, navíc nejsou moc trvanlivé a musí se po cca dvou letech měnit. Takže je třeba hledat opatření ve stadiu příprav stavby, nikoli až po její realizaci. Například dnes je běžné, že se na budovách dělají pohyblivé automaticky řízené žaluzie. To je vynikající opatření.

Kromě žaluzií se často uvádějí také různé stříšky a jiné prvky zajišťující fasádě větší tektoniku. Jaká další opatření jsou účinná?
Mezi efektivní prvky patří zešikmení pláště, tedy budovy, které nemají striktní vertikály a horizontály. Stejnou funkci jako žaluzie venkovní můžou mít i žaluzie vnitřní, které zabraňují pohledu dovnitř. Ale musí být za transparentním sklem. U reflexních skel je třeba opatření vnější. Geniální materiál bylo drátosklo, v dnešní době se používají také polykarbonátové výplně, třeba Plexiglass Soundstop. Ve skle mají vlisované tenké
třímilimetrové pásky, které plochu zpevňují, a když do ní něco narazí, tak se prohne a nevysype se jako klasické sklo při nárazu auta. V testovacích tunelech se ukázalo, že i ptáci tento materiál vidí, a tím pádem si bariéru uvědomí.

Dobrým řešením jsou také potisky skla sítotiskem, který je na rozdíl od samolepky trvalý. Sítotisk má stejnou životnost jako skleněná výplň. V této věci spolupracujeme již několik let s největším výrobcem stavebního skla. Podle kalkulace je potisk o cca 15 % dražší než sklo nepotištěné, což je ještě v mezích únosnosti. Narazili jsme ale na problém designu. Dostali jsme od výrobce několik návrhů, a zatím nejsme spokojeni. Firma proto mimo jiné i vypsala soutěž pro studenty designu na vyšší odborné škole.

Jaká další opatření se navrhují pro interiéry? 
Je třeba řešit také režim interiérového osvětlení. Jde o to, aby světlené zdroje mířily na užitnou plochu. Tedy na podlahu, stoly, ale nikoli ven a na zeleň. Nyní se osvětlení hodně řeší i s ohledem na lidské zdraví. Hovoří se o negativním vlivu bílého a modrého světla na naše biorytmy. Takové světlo nás udržuje v bdělosti a aktivitě v době, kdy by mělo naopak dojít k útlumu a člověk by měl spát. A stejně to mají ptáci.

Bavili jsme se zatím o skle. Jaké další pasti mnohdy neúmyslně klade člověk ptactvu a dalším zvířatům?
Zpracovávám nyní publikaci, která se týká zahradnických úprav parků a zahrad. Když projektujete novou budovu, kromě objektu se řeší často i arboristické řešení okolí. Častou chybou je, když se vytvoří příjezdová komunikace se stromořadím. Pokud má fasáda skleněnou reflexní plochu, alej vypadá jako nekonečná a ptáci jsou tímto koridorem přímo vedeni ke stěně budovy. Když naopak zeleň od stavby odkloníte a plochy v okolí budovy zatravníte, tolik ptáků k budově nezaletí.

Nebo vysadíte keře těsně u objektu, u kterých se ptáci zastaví a nemají důvod jít dál. Když dostanu k posouzení objekt, nejprve se dívám na letecký snímek širšího okolí. Z něj jasně vyplývá distribuce zeleně. Nedoporučuje se třeba vysazovat keřové pásy těsně podél silnic, aby ptáky nesváděla k nízkým přeletům nad vozovkou. Obrovský problém je totiž doprava. Srážka s autem nebo vlakem se netýká jen ptáků, ale i savců, plazů a hmyzu. Tohle nemá moc řešení. Na silnici hynou zvířata a to láká další zvířata, aby je tam konzumovala.

Zabývali jste se tímto problémem nějak blíže?
Člověk čím dál více fragmentuje krajinu a zvířata to omezuje v pohybu. Když kolegové vyhodnocovali migrační bariéry, zjistili, že na území České republiky už zbývá jen čtyři, pět míst, kterými mohou takový los, rys nebo medvěd bezpečně republikou procházet. Máme sice síť ekoduktů přes dálnice, ale jsou moc úzké nebo se jejich okolí natolik změnilo, že již neplní svou funkci. Aby se zvíře nebálo ekodukt přejít, měl by být široký alespoň čtyřicet metrů. Například los je plaché zvíře a trvá mu mnoho dnů, než se odváží přejít dálnici.

Na silnicích umírá také spousta zvláště chráněných druhů, třeba vyder, bobrů, ale i sov pálených, které jsou čím dál vzácnější. V zatravněných okrajích silnic žijí myši, které loví a často pak při lovu uhynou pod koly aut. Rys má na frekventovaných silnicích z celého dne pouze necelou půlhodinu v noci, kdy se doprava zklidní na to, aby přeběhl na druhou stranu. Dalším problémem jsou nadzemní elektrická vedení. Ptáci buď umírají v kontaktu s elektrickým výbojem, nebo za nižší viditelnosti naráží do vodičů vysokého a velmi vysokého napětí. Jde o jeřáby, čápy, labutě a další velké ptáky.

Co různé skrýše?
Pasti na ptáky představují horizontální a vertikální trubky, protože zvířata jsou zvyklá hnízdit v dutinách. Nejohroženějším ptákem je z tohoto pohledu sýček obecný, který se snaží zahnízdit třeba ve fukarech na slámu a seno v zemědělských objektech. Vleze dovnitř a po hladké stěně se už nedostane ven. Na druhou stranu už existují systémová opatření týkající se stavebních úprav budov, především jejich zateplování. Když žádáte o peníze z dotačního titulu, tak musíte doložit, zda tam sídlí zvířata, a pokud ano, musíte předložit návrh, jak je po provedení úprav zabezpečit. Této oblasti se věnuji s kolegy nejdelší dobu, ale je nás velmi málo. Co se ochrany ptáků v zástavbě týče, v zásadě mám jen dva kolegy, jeden působí na jihu Moravy a jeden na Olomoucku. To je ovšem zoufale málo.


► VE TŘETÍM ČÍSLE MAGAZÍNU MATERIAL TIMES NAJDETE NAPŘÍKLAD TEXT JIŘÍHO SÁDLA, KTERÝ MLUVÍ O NAŠEM VZTAHU K PŘÍRODĚ A MĚSTSKÝM HOUŠTINÁM. HELENA PÁNKOVÁ OSVĚTLUJE ROLI ZAHRADY COBY KULTURNÍHO VÝDOBYTKU.

► magazín si můžete objednat v e-shopu nebo zajděte do jedné z kamenných prodejen.

17. 10. 2018

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek




© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.