CZ / ENG

Téma týdne

Země má své meze a člověk je překračuje

Od dob lovecko-sběračských společností po průmyslovou revoluci byla hlavním a často jediným zdrojem obživy lidí krajina v jejich bezprostřední blízkosti. Základními zdroji v širokém slova smyslu byly živly: země, voda, oheň (slunce) a vzduch (vítr). Při bližším pohledu si vybavíme pestřejší směs faktorů, které umožňovaly našim předkům zajišťovat životní potřeby.

Země má své meze a člověk je překračuje

Vedle fotosyntézy byla hlavním zdrojem úrody bonita a úrodnost půd, tedy nerostné bohatství nacházející se v zemi – předchůdci dnešních syntetických hnojiv jsou známi až z konce 18. století. Samozřejmostí byla uzavřenost materiálových toků, „odpady“ byly cennou surovinou. Krajina a lidská sídla byly navrhovány s důrazem na co možná největší výnos a přínos. V krajině to dodnes připomínají například pasénkové lesy, hliníky, rybníky, vodní mlýny, hamry. Hospodářské budovy byly nedílnou součástí lidských obydlí.

Hlavními zdroji kinetické energie byly voda, vítr a v dřívějších dobách zejména člověk, teprve později se uplatnila síla tažných zvířat, nejprve skotu, později koní. Naši předkové rovněž spravovali a dále rozšiřovali výrazně bohatší genofond – hospodařili s rozmanitou škálou starých, krajových a místních odrůd, z nichž mnohé byly rezistentní vůči chorobám, škůdcům, rozmarům počasí a vynikaly vitalitou. Spoléhali také na kulturní paměť, mezigenerační předávání klíčových znalostí, vědomostí a dovedností, ale také na jejich inovace. Jejich nároky byly ale výrazně nižší než nároky dnešních obyvatel bohatých zemí severní polokoule, kteří jsou závislí na výdobytcích moderní civilizace. Postupně rostly nároky na prostor, pohodlí, hygienu, bezpečí, lékařskou péči, dopravu, ale například i na spotřebu masa.

Nároky obyvatelstva se řešily osídlováním nových oblastí a s tím nezřídka spjatými změnami typu hospodaření, jež odpovídaly novým podmínkám kulturní revoluce a inovace (v ČR jsou příkladem kopaničářská či valašská kolonizace). Později se uplatnilo téměř stoprocentní využití krajiny –ladem ležel v určité dějinné údobí jen úhor. Lidé využívali půdu do sebenepatrnějších cípů. Pouze vzdálená a těžko dostupná místa zůstávala neobhospodařovaná – i proto například lze dodnes na vrcholcích nejvyšších hor nalézt zachovalé lesní porosty s přirozenou druhovou a věkovou skladbou.

 

Revoluce ve využívání zdrojů
Tuto odvěkou praxi změnila až průmyslová revoluce. Tu si na základě znalostí z hodin dějepisu spojujeme s pojmy jako dělba práce, specializace, automatizace, mechanizace, fordizace, intenzifikace, urbanizace či nárůst počtu obyvatelstva. Ovšem klíčovým přelomem, který průmyslová revoluce přinesla, a jíž je zároveň příčinou, bez níž by tak masivních změn nebylo, bylo využívání fosilních paliv ve velkém. Tento přelom obvykle komentujeme spíše mimoděk: „Začalo se těžit uhlí.“

Tato změna nastala díky systematickému propojení vědy a techniky a objevu ohromného množství vysoce koncentrovaných a snadno energeticky a ekonomicky dostupných zásob uhlí, později ropy a zemního plynu.Věda a technika přinesly zlomové momenty: vynález a zdokonalení parního stroje, vynález spalovacího motoru a rozvoj a využití elektřiny. Teprve tyto inovace umožnily proměňovat tepelnou energii na energii hybnou a naopak (v obou případech s významnými ztrátami při konverzi). A právě tyto vynálezy stály na počátku nebývalého rozmachu využívání fosilních paliv a snížily význam do té doby dominující tepelné energie.

Průmyslová éra nahradila rozšířenou manuální práci výkonem energetických zdrojů. Nezabránilo tomu ani takzvané luddistické hnutí. Od průmyslové éry na každého obyvatele moderních společností pracuje několik desítek takzvaných energetických otroků. Tito pomyslní pracovnicí zajišťují nároky na dopravu, teplo, elektřinu, potraviny či pohodlí.

Jevy, které průmyslovou revoluci umožnily a zároveň se jejím prostřednictvím masivně šířily a spoluutvářely ji, se rozšířily již dříve. Například v Anglii se poměrně běžně topilo uhlím, než bylo ve 12. století zakázáno. V zemích dnešního Beneluxu se už v průběhu 11. století začala ve velkém těžit rašelina – významný zdroj tepla. Její těžba a rovinatý charakter území postupem času vedly ke vzniku husté sítě plavebních kanálů. V kombinaci s větrným a přímořským prostředím vznikly příhodné energeticko-geologické podmínky, díky nimž země dnešního Beneluxu na svou dobu nevídaně zbohatly.

Graf zachycující 9 planetárních mezí byl zveřejněn v časopise Nature. Jeho aktualizovaná verze vyšla v roce 2015 v časopise Science. (Zdroj: Felix Mueller, CC BY-SA 4.0,  Wikimedia Commons)

Planetární meze
Vyvázání se z roboty a lopoty ve velkém mělo také své stinné stránky. O těch patrně nejdůležitějších negativech podaly zprávu desítky předních vědců z celého světa ve dvou článcích publikovaných v prestižních vědeckých časopisech Nature a Science: Země má své meze a člověk je překračuje. Naše zelenomodrá planeta není nafukovací. Týká se to ubývání ozónu v atmosféře, změny klimatu, okyselování oceánů, rostoucí koncentrace aerosolů v atmosféře, míry toxického znečištění, čerpání pitné vody, ubývání přírodních druhů, koncentrace dusíku a fosforu a změny ve využívání půdy (například proměny deštných pralesů na plantáže). Tyto hranice jsou u většiny z těchto devíti oblastí poměrně dobře známy, stejně jako i míra změny, kterou můžeme v daných oblastech uskutečnit.

Zatímco planetární meze bychom při určité míře zjednodušení mohli označit jako „meze vnější“ či nadzemní, jsou tu také meze podzemní, spjaté s čerpáním a těžbou klíčových energetických zdrojů a nerostných surovin. I zde se jejich postupným vyčerpáváním blížíme v řadě oblastí k vrcholu či zlomu těžby – příkladem může být těžba konvenční ropy nebo fosforu (klíčového prvku pro intenzivní zemědělství).

Množství obyvatel na planetě rok od roku stoupá. Prognózy OSN říkají, že na konci 21. století ji bude obývat téměř 9 miliard lidí. Velká část z nich přitom bude bydlet ve městech, OSN dále odhaduje, že v půlce století to bude přibližně 6,4 miliardy lidí. Jednou z klíčových otázek bude, jak nasytit tak velké množství lidí v době, která bude narážet na limity planety Země ještě znatelněji, než je tomu dnes. Právě města by v tomto směru mohla hrát významnou roli. (► dále k tématu tzv. Jedlých měst)

Text: František Marčík, ilustrační foto: Taja Spassková

 

► Jak zdroje využívají obyvatelé Peruánského pralesa? Leží budoucnost výroby ve zpracování odpadu? Čtěte v papírovém vydání magazínu Material Times. Najdete tam články o tom, co vytváříme: věci - materiály - schémata - organismy - vztahy.

► K dostání ve vybraných kamenných obchodech i  v e-shopech PageFive • ArtMap • iUmění • Knihkupectví a antikvariát Fryč

 

24. 8. 2016

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek




© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.