Všímáme si
Dejte si kávu do šálku z kávy a trychtýř do kapsy – velí nejnovější eko trendy
„Dáte si šálek z kávy?“ může se ptát Julian Lechner, který navrhuje nádobí z kávové sedliny. Spolu s dalšími čtrnácti mladými designéry se na přelomu srpna a září představil v sekci Talents na mezinárodním veletrhu Ecostyle, který probíhá souběžně s veletrhem Tendence v německém Frankfurtu.
„Tyto mladé talenty jsou neobyčejně důležitým příspěvkem na každém veletrhu. Posouvají náš pohled a ukazují nám, co vše je ještě možné,“ říká Nicolette Naumann, viceprezidentka veletrhu Tendence. Hlavními tématy Ecostyle letos byly úspora energie, obnovitelnost zdrojů a upcyklace.
Cesta Juliana Lechnera k šálkům z kávy byla spletitá a vývoj finální technologie trval několik let. Hrníčky byly zpočátku jen na jedno použití, ale časem se Lechner dopracoval k postupu, ve kterém využívá směs kávové sedliny, přírodního lepidla a dřeva.
„Na světě je jen jedna vůně, která se může měřit s vůní po bouřce – vůně ořezané tužky,“ napsal španělský básník a surrealista Ramón Gómez de la Serna. Stejný názor zřejmě zastává i jeho krajanka Mae Alandes, která k výrobě prstenů, přívěsků a broží používá odpad z ořezaných pastelek. Její tvorba by se skvěle doplňovala s britským duem Oh, Bother, které vyrábí šperky ze starých ořezaných tužek.
Vůně, které čichá německá designérka Ramona Stelzer, jsou asi poněkud méně příjemné – její šperky totiž vznikají z rybích kůží. Autorka zdůrazňuje, že ke své tvorbě používá pouze odpad z rybích továren, nikoli čerstvé ryby. Její pestrobarevné manžetové knoflíčky, náušnice, prsteny, brože a náramky vznikají z kůží mořských vlků, lososů, rejnoků i kaprů.
Pití vody z kohoutku namísto spotřeby vody v plastových lahvích propaguje Florian Giele a Max Kullmann z výmarské Bauhaus University. V rámci svého projektu TapIt (Natoč si kohoutkovou) společně navrhli jednoduchou pomůcku velikosti kreditní karty, kterou můžete použít jako trychtýř k načepování vody v případě, že dřez je příliš malý a lahev se do něj nevejde.
Ke dřezu má blízko i designér Tobias Bahne, který řeší mytí nádobí a minimalizaci odpadu, který se s mytím pojí. Všechny jeho produkty jsou snadno kompostovatelné – například kartáčky s vyměnitelnými štětinami z rýžových stébel nebo v koupelnách již celkem rozšířená přírodní houba lufa.
„Tofu chce čas!“ sděluje svou kolekcí čínská designérka a absolventka výmarské Bauhaus University Weiwei Wang. Speciálně vytvořeným setem na výrobu tofu, edukativním videem a také svými workshopy pro veřejnost vybízí k tomu, aby si lidé namísto baleného produktu ze supermarketu vytvořili své domácí čerstvé „slow tofu“. Weiwei Wang se v minulosti zabývala výzkumem čínských řemesel a tyto tradiční postupy ráda aplikuje ve své tvorbě – zrovna set na tofu vznikal ve spolupráci s řemeslníky z čínského venkova.
16. 9. 2015 Text: Eliška Svobodová, foto: archiv designerů, Messe Frankfurt
Aktuálně
► Materiály ve scénografických procesech
► Queer materialities, queer technologies
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
20. 9. 14:38
Velice děkuj za "jiný" rozhovor, kromě lásky k materiálu z něj čiší LÁSKA k PRÁCI a ...
Michael Rada - EVA JANDÍKOVÁ: LNU KE LNU
14. 9. 11:41
Děkuji z krásný článek s ještě hezčím názvem.
Bylo by dobré, kdyby díla umělců ...
Michael Rada - Upleteno z plevele
1. 9. 06:58
Dobrý den, děkuji Vám za článek, který navazuje tématicky na mé vlastní texty ...
Michael Rada - „Městské doly“: jak využít potenciál elektroniky, kterou už nepotřebujeme