CZ / ENG

Všímáme si

Designérka Tamara Orjola plánuje otevřít vlastní továrnu na lesní vlnu

Tamara Orjola vyrobila z borového jehličí nový materiál a pojmenovala ho Forest Wool (Lesní vlna). S úspěchem a za zájmu médií ho vloni na podzim představila na 15. ročníku přehlídky Dutch Design Week v Eidhovenu. Její práce vystihuje směr, kterým se v Nizozemsku ubírá současná generace mladých designérů.

Designérka Tamara Orjola plánuje otevřít vlastní továrnu na lesní vlnu

Tamara Orloja se narodila na ruském Urale, ale vyrůstala v Lotyšsku. „Umění a řemesla jsou tam hluboce zakořeněna, jsou opravdovou součástí kultury,“ říká designérka, která se později přestěhovala do Eindhovenu a letos tam ukončila s vyznamenáním studium na Akademii designu. Díky tomu může tedy porovnávat zkušenost z různorodých kulturních zázemí. „Hodně mě překvapilo, jak jsou nizozemské tradice začleněny do nového způsobu myšlení a designu. Vzniká tak výjimečná kombinace tradičního a nového,“ popisuje. „Design se zde stále vyvíjí. Na Akademii se nyní hodně studentů i absolventů vážně zabývá problematikou životního prostředí nebo se věnuje skutečným sociálním problémům. To vidím v nizozemském designu jako nový úhel pohledu.“

Orjola vyrazila na začátku své kariéry do lesa. Sledovala, jak v Evropě funguje dřevozpracovatelský průmysl, a zaměřila se na borovice a jehličí. Výsledkem je nový, ekologicky šetrný materiál. Jeho vývoj jí trval více než rok. „Během této doby jsem investovala spoustu času do výzkumu, experimentů, cestování, rozhovorů s lidmi a spolupráce s partnery. Hodně mi pomohli pracovníci nizozemských lesů Staatsbosbeheer. S těžbou borovic mě seznámili detailně,“ pochvaluje si designérka přívětivý přístup lesníků. „Sama jsem také sklízela jehličí a rozvíjela svou vlastní metodu extrakce a transformace vlákniny do nového materiálu, který bych mohla použít jako materiál u konkrétních produktů,“ dodává.

Vybrala si zajímavý segment – spotřeba i produkce dřeva je značná. V Evropě je v současnosti nadbytek dřeva, část se exportuje mimo Evropu, většinou na Blízký východ, do Asie či Ameriky. Designérka zdůrazňuje, že se zaměřila na průmyslově obhospodařované lesy, kde se stromy vysazují a plošně kácejí v určených intervalech – s důrazem na efektivitu. Před výsadbou nových stromů je proto třeba zlikvidovat zbylé kořeny i větve a připravit tak půdu na další osázení. Orjola vysvětluje, že jehličí obsahuje velké množství pryskyřice, a tudíž při jeho hoření vzniká hodně kouře – jako biopalivo tedy neobstojí. Příležitostně ho využívají zahradníci jako příměs do zeminy. 

Ladislav Půlpán, vedoucí odboru lesního hospodářství a ochrany přírody ze státního podniku Lesy České republiky, odpovídá na otázku, jak podnik nakládá s jehličím těžených stromů: „Jehličí se samostatně neřeší – je součástí větví. Větve jako takové se u borovice mohou podrtit pojezdem drtiče na ploše, nebo se uklízí na hromady či do řad tak, aby nevadily následnému zalesnění a tam se ponechávají k zetlení. A dále upřesňuje: „Jenom minimum se následně pálí a popel se ponechává v porostu více méně jako hnojivo. V borových porostech je obvykle půda chudší, takže se do ní tímto způsobem živiny dodávají.” 

Zdeněk Nergl ze společnosti STROMA, která se mimo jiné zabývá i těžbou dřeva, doplňuje informace k mýtné těžbě: „Pokud jehličí opadá dříve, než jsou větvě uklizeny, zůstává na zemi, kde se poměrně rychle rozloží. Pokud by se plocha po mýtní těžbě neuklidila, nemohlo by dojít k řádnému zalesnění. Takto se zachází s těžebními zbytky bez rozdílu dřeviny.” Dále upozorňuje, že nakládání se těmito zbytky závisí i na způsobu těžby. Při tak zvaném výchovném zásahu, při kterém se redukuje počet stromů na ploše tak, aby byly uvolněny zbylé stromy, které zůstanou jako konečný dospělý porost, se nechávají větve i jehličí rozložit v porostu kvůli živinám. „Říká se, že dřevo roste pouze na dřevě,” podotýká trefně.

Půlpán dodává, že se jim daří část klestu, tedy větve i s jehličím, v současné době prodávat na výrobu štěpky. „Jeho prodej je spojený s dotacemi na energetickou štěpku, jinak by nebyl ufinancovatelný,” říká a doplňuje: „Borovice má korunu řídkou a na stromě jsou obvykle dva ročníky jehličí. Hrabání steliva – v tomto případě opadaného jehličí ze stojících stromů, je zákonem právě s ohledem na ochranu proti ochuzování půd zakázáno.”

Lesy České republiky se nyní tématem, které řeší Orjola nezabývají. Ladislav Půlpán vidí projekt Forest Wool lehce kriticky: „Věřím, že pokud to počítá od okamžiku, kdy dostala vytříděné jehličí, nemusí to dopadnout špatně. Ale je k tomu třeba dopočítat i náklady na technologii od pokácení a odvětvení stromu až k dotažení technologie česání jehličí z vytěžených větví.” 

Orjola říká: „V Eurasii patří borovice mezi nejběžnější stromy. Vyrůstala jsem v krajině borových lesů. Díky tomu vím, že nám borovice nabízejí mnohem vice než dřevo. V minulosti je lidé používali k výrobě potravin, léčiv, byly součástí jejich domovů.” Dále uvádí, že jehličí tvoří 20 až 30 % hmotnosti stromu. Vzhledem k tomu, že se skládá z celulózy a ligninu, lze jej použít při výrobě papíru, textilu a kompozitních materiálů. Průmyslové zpracování by podle designérky mohlo nabídnout alternativu k dováženým textilním vláknům jako je bavlna či kokosové vlákno. Aby ukázala, že nemluví do větru, vystavila vloni na podzim hmatatelné produkty – stoličky a koberečky z lesní vlny.

Je přesvědčena, že navržený alternativní způsob zpracování je využitelný pro výrobu ve velkém měřítku. Podle jejích slov by velcí odběratelé dřeva, jako je například IKEA, mohli mít z nového materiálu velký prospěch. „S metodami, jež jsem vyvinula, lze jehličí zpracovávat do mnoha podob. Z jediného zdroje, borového jehličí, můžete vytvořit velmi široký sortiment výrobků.“

Prozatím se jí podařilo vyvinout několik způsobů extrakce vláken. „Jeden z postupů se podobá metodě namáčení rostlinných vláken, která se používá například při zpracování lnu. Jehličí lze zpracovávat i tepelně – tento proces je rychlejší a také bezodpadový,“ vysvětluje s tím, že při zpracování jehličí lze extrahovat i esenciální olej, který může být použit pro terapeutické účely, a dodává, že kapaliny vznikající při zpracování jehličí obsahují velmi vysoké množství chlorofylu, jež je možné použít jako přírodní barvivo.

V současnosti ji nejvíce zaměstnává průzkum a poznávání výrobních postupů velkých zpracovatelských a výrobních závodů. „Věřím, že je třeba poznat proces opravdu ve velkém, možná i v globálním kontextu. Samozřejmě bych jednou ráda otevřela svou vlastní továrnu. Abych mohla přijít i s jinými nápady a snažit se o jejich šíření po celém světě.“ Tamara Orjola si je vědoma toho, že k cestě za vytyčeným cílem potřebuje navázat spolupráci se schopným obchodním partnerem, který s ní bude spolupracovat na dalším rozvoji vedoucím k průmyslové výrobě. 

K tomu, aby bylo možné materiál využívat komerčně, je potřeba důkladné testování. „Takové testování však vyžaduje spolupráci někoho, kdo se v tomto oboru dobře vyzná. Jen s jeho pomocí bude můj materiál jednou připraven na masovější výrobu,“ říká s tím, že jí naštěstí nechybí nadšení pro spolupráci s dalšími lidmi, bez kterých se v budoucnu neobejde. „Těším se, až Lesní vlna pronikne do vašich obývacích pokojů,“ uzavírá.

Text: Tereza Lišková, Foto: archiv designérky

► V showroomu knihovny matériO Prague najdete řadu inovativních materiálů, některé z nich mají za sebou zajímavý příběh i příznivou ekologickou stopou. Chcete se s nimi seznámit? Rezervujte si termín návštěvy nebo se přihlaste na inspirativní setkání matériO Fresh!

30. 1. 2017

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek




© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.