CZ / ENG

VŠÍMÁME SI

Luma běží o život

Po celém světě vznikají soukromá muzea. Doplňují nabídku státních institucí a přetahují se o pozornost milovníků umění z celého světa. V Arles loni otevřeli multifunkční areál pro umění, architekturu a výzkum s názvem LUMA, za kterým stojí mecenáška moderního umění Švýcarka Maja Hoffmann. Zajeli jsme se na něj podívat.

Luma běží o život

Text: Lucie Havlová • Maja Hoffmann, Foto © Annie Leibovitz


Maja Hoffmannová po otci zdědila kapitál, který plyne z farmaceutického průmyslu. Umělce podporuje prostřednictvím nadace LUMA už dvacet let. Od loňského roku mají díky ní v Arles i velkorysý prostor, kde mohou pobývat, tvořit, vystavovat, vzdělávat se a diskutovat.

Arles je historické město s početnými antickými památkami, město spojené s tvorbou impresionistů, položené v kouzelné krajině v deltě řeky Rhôny. Maja Hoffmannová si prý jižní Francii zamilovala už v dětství. Bral ji sem otec, který měl jako koníčka ornitologii a jezdil sem pozorovat ptáky. Když se pak Maja Hoffmannová rozhlížela, kde by mohla vybudovat pro umělce vhodný prostor, zaujal ji areál továrny s opuštěnými halami, kde se dřív vyráběly díly pro železnici. 

 Foto © Iwan Baan

Pohled na historické centrum Arles s areálem LUMA v pozadí.

Revitalizace komplexu ležícího nedaleko centra města, proti tamějšímu výstavišti, trvala nadaci LUMA deset let. Na přestavbě se podílela řada uznávaných tvůrců a místní na projekt trochu žárlili, na pozornost návštěvníků si do té doby dělal hlavní nárok jejich každoroční festival fotografie. Nakonec se ale vše urovnalo a došlo i na spolupráci – v LUMA se vloni konaly výstavy fotografii, které na festival navazovaly.

 Foto © Rémi Benali

Haly bývalé továrny revitalizovali architekti z atelieru Selldorf Architects z NYC, veřejně přístupný park navrhoval belgický krajinný architekt Bas Smets.

Foto © Iwan Baan

Architekt Frank Gehry obohatil areál původního továrního komplexu o novou multifukční věž obloženou ocelovými deskami, které odrážejí světlo a zrcadlí okolí.

Také provoz areálu zaštiťují zvučná jména. Jedním z ředitelů umělecké rady je například Hans Ulrich Obrist, známý autor knih o umění a kurátor velkých výstav leckde po světě. Mimo jiné je také uměleckým šéfem Serpetine Galleries v Londýně. V podzemním podlaží lze shlédnout video projekce a další materiály na téma jeho hovorů s filozofem Eduardem Glissantem, původem z Karibiku.

Vstupenky je nutné vzhledem k omezené kapacitě rezervovat předem. Vstup do stálých sbírek, do věže i některých hal a restaurací je zdarma. Platí to také o parku, který je největší a nejhezčí ve městě. Podobu prostoru o velikosti Havlíčkových sadů na Vinohradech navrhl belgický krajinný architekt Bas Smets. Ten definoval původní betonem poničenou a vyprahlou půdu kolem továrních hal jako polopoušť, která zaslouží změnit od základu. Po studiu vegetace v okolí Arles pak vymodeloval terén, který vyhovuje jejím potřebám a osadil ho osmdesáti tisíci květinami, keři a stromy místního původu, od rostlin z močálů Camargue až po vegetaci z blízkého pohoří Alpilles. Jejich růst se pečlivě sleduje a experiment má dokázat, že při vhodných podmínkách se požadované „ozelenění“ prostoru zrychlí z dvou stovek let na pouhých deset.

Foto © Rémi Benali

Zavlažovací systém čerpá vodu z vedlejšího kanálu Craponne a přes nově vytvořenou vodní plochu zásobuje všechny rostliny v parku. Pejskaři své miláčky bohužel do zdejší zeleně nedostanou. Na dodržování zákazu dbá ostraha.

Foto © Victor&Simon

Přednáškový sál v jedné z hal původní továrny.

Foto © Marc Domage

V parku jsou rozmístěné sochy od současných autorů včetně třináctimetrové růžová motanice od Franze Westa. Prostor člení průchozí brány. Návštěvníci tu najdou i skatepark a jinde se zase mohou kochat obrazy vytvořenými na zemi formou mozaiky.

Areál má celkovou rozlohu šest hektarů a investice do celého komplexu podle New York Times dosáhly 175 milionů dolarů. Na úctyhodnou sumu vyjde i provoz. Radnice v Arles projekt nijak finančně nepodporuje. Nepřispívá na něj ani francouzské ministerstvo kultury, vše financuje pouze nadace Maji Hoffmannové. Jestli projekt složitou dobu ustojí, není úplně jisté. Otázky vzbuzuje skutečnost, že do zařazení tohoto textu ještě není známý letošní program nových výstav. I kdyby se plánovaly jen na hlavní turistickou sezónu, která v Provence trvá od Velikonoc do října, obdobné instituce tuto aktivitu zajišťují – a přizpůsobují tomu rozpočet – v mnohem větším předstihu. Snad se to podaří na poslední chvíli i nadaci LUMA, její zakladatelka si to zaslouží.

Program na rok 2022 zveřejněn zde.

16. 2. 2022

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek




© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.