Zmizelý domov neznamená jen hmotný, materiální svět. Domov jsou víc než nemovité věci především lidé, kteří pojem a vnímání domova utvářejí. Domov jsou lidé, k nimž máme citovou vazbu. Domov jsou nejen naše kořeny ve smyslu místa, odkud pocházíme. Domov jsou především ti, kdo nás milují ...
Příběh Miloslava Kollera (*1937) zaznamenaný v únoru 2025 pro Paměť národa přinesl důležitý střípek tématu zavlečených dětí. Přinesl poznání, že v Prachaticích existoval v období Protektorátu sběrný tábor pro ukradené děti určené na převýchovu z celých Čech. Připomíná, že téma Benešových dekretů se vedle odsunu týká také lidí, kteří se po válce vrátili domů, aby zjistili, že již žádný domov nemají ... Výstava během let 2026 - 2029 proběhne v Prachaticích, v Muzeu Šumavy v Sušici (podzim 2026), v Synagoze ve Čkyni (léto 2027), na Státním zámku ve Vimperku (sezóna 2028) a v galerii Dolní brána v Prachaticích (jaro 2029). V každém místě přinese nové příběhy a osudy z databáze Paměti národa, které se k danému místu významným způsobem vztahují
Dana Vachtová
“Cyklus Zmizelé domovy z druhé poloviny osmdesátých a z devadesátých let minulého století vznikal pod dojmem setkávání s místy opuštěných vesnic a venkovských samot, zaniklých hřbitovů, s obrazy zarostlých a mizejících cest, vyprázdněných ze svého původního určení, jak se s nimi sochařka potkávala při svých toulkách Šumavou a jak si je také ve svém fotozápisníku zaznamenávala. Původní fotografie se bohužel nedochovaly, jsou však přeneseny do expresívních i fantaskně působících tavených plastik a objektů. Torza staveb, propadlá destrukci, lhostejnosti okolí a nenávratnému mizení, čnějí jako mlčenliví pozůstalí po zapadlých, vytrácejících se osudech lidí, kteří tu kdysi žili: jako by teprve tyto fragmenty odkrývaly pravou podobu minulosti, živoucích i bolestných lidských příběhů. Plastiky Dany Vachtové jsou tak nejen připomínkou naší konečnosti, ale i morální odpovědnosti k vezdejšímu životu i lidskému údělu ve světě.“
z katalogu výstavy: Ján Gajdušek, 2026
.png)
