Jak to vidí
Jan Petrš: Proč se architekti hroutí při přípravě modelu?
Model mrakodrapu k diplomové práci jsem tiskl na 3D tiskárně. Někteří by si mohli myslet, že jsem líný dělat model vlastníma rukama a že se 3D tiskem dá ušetřit plno času. Nedá (nebo mně se to nepovedlo) a vzhledem ke složitosti modelu jsem jinou možnost neměl.
3D tiskárny jsou dnes na vysoké úrovni a pro tisk architektonických modelů jsou více než dostačující. Ale problémy jsou jinde. A slabší povahy by je nemusely rozdýchat. V první řadě je důležité, zda objekt správně vymodelujete. Může vám to následně ušetřit peníze i čas, který před odevzdávkou samozřejmě nemáte.
Ale pozor. I když na stránkách 3D tiskáren čtěte slogany typu „Vytiskneme vše, rychle a levně“, realita může být jiná. Vytvořit fungující podklady pro tisk neznamená jen to, že v programu najedete příkaz „opravit chyby modelu“. U složitějších geometrických útvarů je třeba mravenčí práce, která možná zabere stejně času jako fyzické vytváření modelu, to ovšem nikdo neocení.
Jelikož se zabývám architekturou současnosti, nebylo snadné správně vymodelovat geometrii objektu, který vychází z takzvaných multiagentních systémů, k nimž patří i hejnování ptáků. (vizualizace: autor, foto: D. Dibenski)
Po posledních úpravách jsem poslal data 3D tiskařům z Bratislavy. Ulevilo se mi, když reagovali s nadšením, že mají tolik času na realizaci. Přicházím s další radou, nikdy neříkejte, že máte na vytištění modelu moc času. Model se začal tisknout dva dny před termínem. V den termínu marně volám slovenskou stranu a píšu ohledně doručení modelu, marně sleduji každý pohyb telefonu, až se konečně rozechvěje a na displeji se objeví zpráva „o doručenie ani nejde, ale zasekla sa tlačiareň“.
Tiskaři se celkem uleví, když zjistí, že mnou stanovený termín byl falešný a že má na dokončení ještě týden. Nicméně dny plynou, model stále v Praze není a nikdo se neozývá. V mé mysli vyvstávají všelijaké nápady, jako třeba jet do Bratislavy neohlášeně s několika silnějšími hochy či narychlo tisknout jinde.
Druhou variantu nakonec vyhodnotím jako lepší a čtyři dny před obhajobou volám do brněnské tiskárny. V momentě, kdy si myslím, že už mě nic nepřekvapí, mě přeci jen něco překvapí – během hovoru se konečně telefon rozechvěje pod slovenskou zprávou, že model už je téměř hotov. Ano, všimněte si slovíčka téměř.
Chvilku to vypadá, že budou modely dva, ale vše se vyřešilo a za další dva dny je model připravený k převozu a den před obhajobou má být v Praze. To je ta chvíle, kdy už jen čekáte, co se zas přihodí. Auto převážející model z Bratislavy vypovědělo u Brna službu a převozník si zapomněl mobil.
Už se jen směju, nic jiného mi nezbývá, za osmnáct hodin obhajuju a model se nachází kdesi v polích u Brna v rukou kohosi, s kým se nedá spojit. Večer model přijíždí vlakem na Hlavní nádraží. Už nic neriskuju, beru taxi a vezu ho do školy. Další den je obhajoba.
Obhájit se podařilo, nikdo z poroty model neocenil, a tak mi to možná za ty nervy ani nestálo. Porota vyřkla známky, dala každému bonbon, já si sebral svůj model za dvacet pět tisíc a šel na pivo. Nové věci a kvalitní prezentace na fakultě v podstatě nikoho moc nezajímají, a tak pokud nechcete provokovat, možná bude lepší držet se tradiční „tetrisové“ architektury a polystyrenových modelů.
Výsledný model se skládá ze čtyř dílů, celková výška je 54 cm. Při tisku se vrstvilo plastové vlákno, následně byl model přestříkaný bílou barvou.
PS: Zůstávám velkým fandou 3D tisku; když se zabýváte architekturou, která je vytvářena podle letu hejna ptáků, nic jiného vám nezbývá. 3D tisk otevírá možnosti, které bychom jinak modelovali jen těžko. A to, že se občas věci komplikují, k životu tiskaře patří. Důležité je, že stejně jako agent multiagentního systému dokáže reagovat na nečekané situace a udělá všechno pro zdárný výsledek a budoucnost architektury.
Jan Petrš je absolventem ČVUT v Praze. Architekturu studoval v ateliéru Miloše Floriána. V diplomové práci, kterou obhájil v únoru 2015, zkoumal architekturu vytvářenou pomocí multiagentních systémů. Je členem skupiny Archistroj, která se věnuje především urbanistickým konceptům, a konzultantem v Knihovně materiálů matériO.
16. 2. 2015 ilustrace: Barbora Tögel, foto modelu: Miloš Sedláček
Aktuálně
► Materiály ve scénografických procesech
► Queer materialities, queer technologies
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
20. 9. 14:38
Velice děkuj za "jiný" rozhovor, kromě lásky k materiálu z něj čiší LÁSKA k PRÁCI a ...
Michael Rada - EVA JANDÍKOVÁ: LNU KE LNU
14. 9. 11:41
Děkuji z krásný článek s ještě hezčím názvem.
Bylo by dobré, kdyby díla umělců ...
Michael Rada - Upleteno z plevele
1. 9. 06:58
Dobrý den, děkuji Vám za článek, který navazuje tématicky na mé vlastní texty ...
Michael Rada - „Městské doly“: jak využít potenciál elektroniky, kterou už nepotřebujeme