CZ / ENG

Jak to vidí

Nadia Verner: Jak se k sobě má droga a tvůrčí potenciál člověka?

Mozek. Náš mozek je jedna obrovská chemická továrna. Reaguje tedy na všechny chemické látky, které jí dodáváme. Stále však máme o tom, co se děje při jeho elektro-fyziologicko-chemických reakcích, neúplné závěry. Člověk se v kontaktu sebou samým, svou zkušeností i drogou stává sám sobě laboratoří. Co může objevit? O co se dá přijít?

Nadia Verner: Jak se k sobě má droga a tvůrčí potenciál člověka?

Jednou z prvních forem života na Zemi byly rostliny. V neindustriální společnosti je lidé používali s velkým respektem, a nejvyšší úctě se těšily halucinogeny. Složité chemické provozovny, jejichž potenciál zdaleka neznáme. Daleko starší než my, lidé. Vstoupily i do umění a my jsme začali být zvědaví.

V 60. letech se umělci pokoušeli pomocí halucinogenů rozšířit tvůrčí potenciál. Kam až může umělec dojít, je limitováno odvahou experimentovat. Nepracuje s pacientem jako šaman, ale sám sobě je laboratoří a nikdy neví, co v sobě objeví. Nejodvážnější bývají nejúspěšnější. Pomohou i drogy. Největší výstava takovýchto devadesáti umělců proběhla loni v Paříži. Pod názvem „ Pod vlivy“ vystavili dvě stě padesát děl. Experimenty se týkaly hlavně LSD. Jako by, mimo jiné, upozorňovali na skutečnost, že máme jen velmi málo výzkumů zaměřených na vztah drogy a kreativity.

Umělec má mnoho společného se šamanem, jógu nebo taj-či praktikujícím. I to, jak se někdy jeví okolí. Duševní stav šamana je hlavně odrazem spojitosti mezi ním a pacientem a stavem komunity jako celku. „ Je to všechno reálné?“ Naše testy reality ale netestují realitu, jen získaný materiál v duchu předem dohodnutých představ o realitě. I naše medicína pracuje obdobně.

Rituál, nemocniční hierarchie, placebo efekt. Nejviditelnější je to v psychoterapii. Umělcův i šamanův duševní stav je často nazírán jako pochybný i proto, že okolí ztratilo podstatu úlohy jeho role ve společnosti. Dřív byly role jasné. Šaman je šaman, umělec je umělec, rolník je rolník. Kdo je kdo dnes?  Známe svou roli? A z ní plynoucí zodpovědnost ke společnosti?

Drogy k nám patří od počátku naší existence. Tedy i k umění. Čaj, káva, čokoláda. Pomohou a neublíží. Tabák znají nejlépe tabaqueros. Mimořádně účinný insekticid a silné analgetikum. Zmírňuje bolest, snižuje horečku. Léčí. K tomu vyrostl. Je ale i silný intenzifikátor myšlení. Při tvorbě drží ve střehu a bdělosti po mnoho hodin. Čistý. Dýmka, balený.

Cigareta je jiná historie. Některá obsahuje až osmdesát dalších chemikálií. V našem ateliéru z cigaret na tabák přechází většina studentů spontánně. Tabák i další drogy mohou zpočátku kreativitu posílit. Samozřejmě. Jsou mocné. Ale je dobré vědět, že droga sama umění nevytvoří. V přístupu k ní je podstatná motivace. A respekt. Při absenci respektu se její síla obrátí proti nám. Třeba závislostí. Přestane pomáhat a svou silou nás zotročí. Za slast platíme svobodou.

Stejně tak alkohol. Ovlivňuje centrální nervovou soustavu a z toho plynou pocity štěstí a smíření, snižuje schopnost se soustředit, řeč je v poruše a světlo a hluk vnímáme citlivěji. Deprese se aktuálně sníží, po vystřízlivění zvýší. Jen pod vlivem máme pocit, že nám to maluje. Vystřízlivění je deziluze. Alkohol je snad jediná měkká droga pro tvorbu nepoužitelná.

Silnější drogy rozšířeným stavem vědomí navodí smyslové halucinace. Uměle umí vyvolat psychózu. Ale mohou být prostředníkem mezi námi – vykořeněnými z řádu přírody a bytí. Tetrahydrokannabinol, Mezkalin, Psilocybin a další. Viděli jste, jak krásná je jejich chemická struktura? Když s respektem dodržujeme pravidla, mohou přátelsky malovat s námi.
Pomáhat. Stačí si pro začátek s drogou povídat. „Proč si teď zapálím? ...dám kávu?

...jointa?“ A odpověď zní: „Udělá mi to dobře… baví mě to… potřebuju… musím… slast…“ Nemám přítele. Jsem oběť. Nebo brzy obětí budu. Dialog je bezpečná cesta. Jednoduchá. Přítele – drogu prožiju, poznám, pochopím, stanu se jím. Může být i mým učitelem a v partnerském soužití mu můžu dát jasné zadání. A nikdy neobcuju více než s jednou drogou. Hlavně nekombinuju s alkoholem. Žárlivě se obrátí proti nám.

Na závěr informace. Malovat se dá i bez drog. Úplně si vystačíme s pravidelným vstřikováním DMT. I když Dimethyltryptamin, chemicky tak jednoduchý a obsažený v každém z nás, v některých rostlinách i zvířatech, přijímaný ve vyšších dávkách zvýší tlak i tep, hormony hypofýzy rychle zvýší svou koncentraci, kromě melatoninu. Barvy a vibrace se zintenzivní a ztráta uvědomování si těla a mysli nastoupí souběžně s nástupem vrcholu vizuálních účinků. A obrazy v prostoru nabídnou čtyřrozměrnost nebo mimorozměrnost. Ale i to vám po intenzivním malování může dát rozšířené vědomí meditací nebo váš sen.

 

Nadia Verner je malířka. Vše, z čeho vychází, je odžito: topička v kotelně, poštovní doručovatelka, domovnice, zametačka chodníků, tenisová kustodka, kolportérka tisku, učitelka jógy, reklamní výtvarnice, vyučující výtvarno, angličtinu a vlastní metodu Bodyart-terapii. Vystudovala tři výtvarné školy a arteterapii na Institutu psychoterapie. Před deseti lety založila ArtIn-Atelier, kterým prošlo asi sedmdesát studentů. Se studenty ateliéru otevírá  východní cestu – cestami do Mongolska a na Sibiř, kde v extrémních podmínkách dále prohlubují svou cestu za obrazem.

ilustrace: Barbora Tögel

12. 10. 2014

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek




© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.