CZ / ENG

Jak to vidí

Zuzana Trnková: „A proč opravujete bezcenný věci?!“

„Co to tady děláte?“, „Ná-byt-ko-vá dílna? A jak to funguje?“ ptá se ten den už desátý. „Ne, nejsme bazar nábytku. Ne, nezajišťujeme opravy na zakázku. My jsme tu od toho, abyste se pořádně umazali, maximálně vám poradíme jak na to,“ odpovídám.

Zuzana Trnková: „A proč opravujete bezcenný věci?!“

Nábytková dílna se v zahraničí označuje jako „Re-use centrum“. Vysvětlování tohoto pojmu náhodným zvědavcům jsme celý únor trénovali v prostorách bývalé knihovny na Letné. Re-use centrum je místo, kam leckdo může odložit nepotřebný kus nábytku a někdo jiný se ho ujme. Buď ho v dílně opravíme my, toho času čtyři děvčata s truhlářem v zádech, anebo si ho opraví někdo další, kdo v něm najde zalíbení.

Přijímáme věci s duší a nápadem, bez ohledu na to, jakou cenu skutečně mají. A tak tu a tam slyšíme: „Proč opravujete bezcenný věci?!“ A my na to: „Co je vlastně hodnota věci – je za ní rok výroby, designové provedení nebo pečeť kvality?“

Pro nás je důležité, že jde o věci materiálově nešizené, řemeslně kvalitní. To, že občas připomínají kuchyňský stůl naší babičky a obývací pokoj našich rodičů, nevadí. Zásadní je jejich vnitřní hodnota, kolikrát svázaná s rodinnými vzpomínkami.

Nábytková dílna fungovala v Praze na Letné celý minulý měsíc.

Na programu byl například truhlářský a čalounický workshop.

Právě to, že s námi věci sdílejí pokoj a každý jejich uživatel na nich zanechá stopu, jim přidává hodnotu. Nakolik zůstávají v našich vzpomínkách, se ukazuje ve chvílích, kdy do obchůdku zavítají starší ročníky a rozpomínají se, že „tohle tenkrát chtěl každej“ a „tahle lampa byla v setu s malou lampičkou“ a „na takovém křesle jsme sedávali“. Vypadá to, jako by se po dlouhých letech sešli staří známí.

Loučení s věcmi není jednoduché. Když dostaneme darem nábytek, často se dozvíme i příběhy, které jsou v něm ukryté. A my ty příběhy chceme psát dál. Oprava věci je jenom začátek. Její nový majitel se během workshopu ujme brusky a opalovací pistole a ponoří se do oblaku prachu. Cesta nekončí na sběrném dvoře, věc putuje dál.

Na Letné jsme dílnu otevřeli jenom na jeden měsíc, přesto ke konci ubývalo zvědavců, kteří se ptali, jak to tady funguje. Najednou všichni vědí, o čem to je.  To se pak v dílně objeví staří známí a ptají se: „Á, tady voní káva! Můžu si k vám přisednout?“ A my víme, že jsme vytvořili místo jako obývací pokoj. Proto se taky jmenujeme Z pokoje do pokoje.

 

Zuzana Trnková stojí za ideou Z pokoje do pokoje, která se zrodila při studiích ve Skandinávii. Marně hledala v Česku místo, kde by bylo stylové a přitom levné vybavení do bytu, a proto se rozhodla jedno takové vytvořit. Idea by nerostla bez dalších lidí v týmu, kteří teď společně tvoří Z pokoje do pokoje. Jako veřejná nábytková dílna během února na Letné uspořádali řadu rukodělných workshopů, zvali lidi k opravám starého nábytku a iniciovali diskuse a promítání o nevyhazování jako stylu života. Teď jsou Pokoje na cestě a hledají prostory, kde se usídlí natrvalo.

► O řemeslnících 21. století čtěte v papírovém vydání magazínu Material Times. Najdete tam texty a fotoreportáže o současné podobě řemesla, technologií a vztahu tvůrců ke hmotě. ► K dostání je na vybraných v Praze, Brně, Ostravě a Liberci a e-shopu PageFive a ArtMap.

11. 3. 2016 úvodní foto: lisbokt, Flickr, 2010, CC BY-NC-ND 2.0, foto: archiv Z pokoje do pokoje

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM
Geniální Sabina 11.3.2016 14:55
Re: Geniální Tereza 14.3.2016 10:42
Re: Re: Geniální Zuzana Trnková 14.3.2016 11:59

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek




© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.