CZ / ENG

Ptáme se

Lenka Mynářová: Ve využití odpadu je budoucnost. Poptávka je obrovská

Loni na trh vstoupila nová biotechnologie Hydal, která umí průmyslově zpracovat a využít použitý fritovací olej a pomocí bakterií ho přeměnit na biopolymer typu PHB. Ten je dále využitelný jako surovina pro výrobu materiálů, které jsou plně rozložitelné, neboť technologie kopíruje přírodní procesy. Hydal se tak řadí mezi technologii takzvaného upcyclingu. S manažerkou projektu Lenkou Mynářovou ze společnosti Nafigate Corporation jsme si povídaly i o byznysu, rizicích spojených s certifikací bioplastů a problémech, které přináší využívání konvenčních plastů. „Právě teď určitě obě pijeme v kávě mikroplast,“ ujistila mě hned na začátku rozhovoru Mynářová.

Lenka Mynářová: Ve využití odpadu je budoucnost. Poptávka je obrovská

Připravila: Kateřina Přidalová Foto: Tomáš Rubín

Biotechnologii Hydal jste představili v červnu minulého roku. Jde o unikátní český vynález, který se zrodil ze spolupráce českých vědkyň a vědců. Původcem myšlenky je tým profesorky Ivany Márové z Vysokého učení technického (VUT) v Brně. Licenci na tento patent v roce 2012 koupila česká technologická společnost Nafigate Corporation, ve které působíte. Jak výzkum probíhal a co bylo pro vaši společnost klíčové pro to, abyste si zakoupili licenci a pustili se do průmyslového využití?
Celé to vzniklo náhodou jako většina velkých vynálezů. Centrum materiálového výzkumu VUT si mě pozvalo jako odborníka na transfer technologií do průmyslového využití. Tehdy jsem se zabývala projekty v oblasti nano. Při jedné schůzce jsem je vybídla, aby vytáhli další zajímavé věci ze šuplíku. Přišla za mnou profesorka Márová a popsala mi myšlenku využití použitého oleje pro výrobu biopolymerů a bioplastů. Ve firmě jsme připravili marketingové studie a okamžitě se rozhodli, že do toho půjdeme. Klíčový byl obrovský aplikační potenciál. Technologie Hydal je výjimečná i tím, že se za „málo peněz“ vytvoří materiál s vysokou přidanou hodnotou. Od počátku jsme si tedy uvědomovali, že by mohlo jít o průlomovou globální technologii, neboť biopolymery a bioplasty jsou nyní vysoce perspektivní segment.

Jak rozlišujete označení bioplast a biopolymer?
Biopolymer je vstupní surovina a vy z ní nutně nemusíte vyrobit materiál – bioplast. Můžete z ní vyrobit kosmetický produkt nebo medicínskou aplikaci. Ale když začnete v medicíně říkat, že je to bioplast, tak je to úplný nesmysl. Biopolymer můžete také smíchat s dalšími látkami a vytvořit takzvanou směs –  blend, což je vstupní surovina pro výrobu bioplastu. Takže je otázka, s čím se biopolymer smíchá a v jakém poměru. Každý blend se chová jinak. Můžou tam být ale třeba přísady z ropy, které se nerozkládají. A tady vznikají problémy s biodegradabilitou. Odborná veřejnost, spotřebitel a firmy jsou zmateni.

Jak vzniká biopolymer?
Záleží na tom, o jaký biopolymer jde. Pro ilustraci zmiňme PLA a PHB. Obecně známý biopolymer PLA (polylactid acid) se vyrábí z cukru nebo škrobu. Jeho finální fáze výroby probíhá takzvanou polymerizací, což je chemický proces. Náš biopolymer s názvem PHA (polyhydroxyalkanoáty) na bázi Hydal vzniká v těle bakterií a ve všech fázích ho vyrábí příroda sama. Bakterie konzumují použitý olej a přeměňují jej ve svém těle na biopolymer PHA, který je pro ně zásobárnou energie. Tyto bakterie jsou součástí našeho ekosystému miliony let.

Příroda nedělá nic zbytečně, pokud bakterie biopolymer jako zásobárnu energie nevyužije, poslouží jako potrava pro další organismy a mikroorganismy žijící v půdě a vodách. To je základ takzvané biodegradability. Pro vznik PHA tedy nepotřebujeme žádné člověkem navržené a vytvořené procesy. Ve srovnání s tím je již zmiňovaný biopolymer PLA vytvořen „uměle“ – příroda jej nezná, takže se neumí v přírodě biologicky rozložit (biodegradovat). Opravdu platí, že příroda je nejlepší učitel.

Jakým způsobem probíhá zmíněný transfer Hydalu na trh?
Nafigate Corporation je nyní vlastník technologie, jsme výzkumná firma a připravíme technologii i aplikace do finální podoby. Máme veškeré know-how a dokumentaci a tu pak předáváme dalším subjektům, které na základě našeho know-how a ve spolupráci s námi vyrábějí. Společnost Bochemie staví aktuálně v Bohumíně továrnu, která by měla být otevřena v roce 2020.

Zmiňovala jste, že biopolymery jsou perspektivním segmentem. Technologie Hydal souzní s takzvanou cirkulární ekonomikou, novými obchodními modely založenými na upcyclingu, které se zabývají zhodnocením odpadu ve prospěch ochrany životního prostředí.
Ano, využíváme odpad, a tím pádem nevytěžujeme přírodní zdroje, jako když se používá ropa pro výrobu běžných plastů jako je polyetylen (PE) a PET. Využití odpadu je hodně důležité. Jsme první průmyslová odpadová technologie pro upcycling v evropském měřítku a i na světě, protože Evropa je lídrem cirkulární ekonomiky.

Naši experti se podílejí i na nových metodikách měření vlivu technologie typu Hydal na životní prostředí. Sledujeme proto takzvaný životní cyklus neboli Life Cycle Assessment (LCA) materiálu na bázi Hydalu a dospěli jsme k tomu, že je excelentní a přírodu nezatěžuje. Díky měření LCA můžeme už dopředu říct a spočítat, co je pro přírodu lepší nebo horší.

Nebudete mít problém se získáváním oleje? Aktuálně je pro lidi těžké jej třídit.
Není absolutně žádný problém. Vystačíme se zdroji z České republiky. Máme českého dodavatele, který sbírá olej z restaurací. Navíc se situace brzy změní, vláda už přijala novou legislativní úpravu, která stanovuje povinný výkup olejů z domácností. Zároveň budou v brzké době pro občany dostupné nádoby na sběr oleje, protože vylévání do odpadu naprosto devastuje kanalizace.

Pod značkou Nafigate Cosmetics jste nedávno uvedli na trh kosmetickou řadu, která biologicky rozložitelný biopolymer na bázi Hydalu uplatňuje v kosmetice. Proč právě kosmetika?
Náš biopolymer, odborně nazývaný přírodní polymer P3HB, má široké možnosti uplatnění. Jsou dvě klíčová témata týkající se plastů v životním prostředí. První je odpad, který vidíme kolem sebe. Stejně nebezpečné je ale i to, co nevidíme – mikroplasty, které jsou naprosto všude. Zhruba 20 až 30 % mikroplastů se do vody dostává z kosmetiky, ve které se používá mletý polyetylen, který se nerozloží. Je velmi snadné nahradit jej biopolymerem, který je plně biodegradabilní. Jakmile vpluje do vody, během dne se v ní rozplyne. Bakterie žijící ve vodě ho snědí, protože je pro ně potravou. Takže začít právě s kosmetikou nebyla nijak složitá úvaha.

Proč jsou v kosmetice mikroplasty?
Protože jsou levné a zvětší to objem. Je to abrazivo a plnivo ve rtěnkách, stínech, šamponech a podobně. Takže si klidně zničíme vodu, kterou pijeme, jídlo, které jíme, ale hlavně že někdo na vstupu ušetřil. To je bohužel realita a velké firmy – až na světlé výjimky – neudělají dobrovolně nic, co je bude stát cent navíc, pokud je nedonutí legislativa nebo spotřebitel.

Peelingové sprchové mléko od Nafigate Cosmetics, které obsahuje biologicky rozložitelné mikroplastové částice (foto: archiv NAFIGATE Cosmetics)

Lze pomocí vašeho biopolymeru z oleje vyrábět i obaly a lahve?
Lze, ten potenciál technologie Hydal má. Ale je to nesmírně komplikované téma. Bioplasty nejsou dnes v Evropské unii vnímány pozitivně, protože často jde o produkty s nejasným složením a vlastnostmi. Současné certifikační normy jsou nastaveny příliš široce a vy můžete získat certifikát na kompostovatelnost prakticky na cokoli. To ovšem neznamená, že v reálném prostředí se dá bioplast kompostovat. V mnoha kompostovacích zařízeních leží fólie a tašky, které sice mají certifikáty, ale vůbec se nekompostují. Ještě složitější je biodegradabilita.

Z nedávného pětiletého výzkumu Akademie Věd ČR vyplynulo, že bioplasty z modifikovaných škrobů se nerozkládají. Konkrétně byla zpochybněna také zmiňovaná rozložitelnost bioplastu PLA z biomasy.
Výsledky výzkumu AV potvrzují to, co odborná veřejnost ví už dlouho. Rozložitelnost bioplastů je velký problém a stávající přístupy v podobě certifikací a testování nezobrazují realitu.

Nové materiály mohou přinášet nová řešení i nové problémy. Zrovna z označení bioplast se často také těží marketingově.
Ano, ale jde v podstatě v řadě případů o fake news. Protože řeknete-li spotřebiteli bioplast, může mít pocit, že je to nutně něco lepšího. A pak je konsternován, když zjistí, že vytvořil nový odpad a že má v kompostu pět let něco, co se nerozpadne, a cítí se podveden. Pro ty lidi je to opravdu velké zklamání, protože v dobré víře koupili něco, co mělo pomáhat životnímu prostředí. V řadě případů je proto polyetylen a syntetický plast lepší než bioplast, protože se dá aspoň zrecyklovat. Proto je nutné posuzovat LCA materiálů a výrobků. Bohužel se to nedělá. Musíme spotřebitele vzdělávat a vysvětlovat mu tato témata.

O všeobecném zmatku v názvosloví a zacházení s bioplasty mluví i profesorka Ivana Márová z VUT. Podle ní chybí jednotná definice, co tam vlastně patří. Jak by se tohle dalo podle vás řešit?
Na úrovni Evropské unie se o tom hodně diskutuje. Řada problémů ještě nemá řešení. Například když se bioplast dostane do recyklačních systémů. Vypadá úplně stejně jako klasický plast, ale spotřebitel to nemá jak poznat. Vidí průhledný kelímek například z PLA, který vypadá úplně stejně jako polyetylen nebo PET. Jakmile ale dáte PLA k těmto plastům, znehodnotíte recyklát.
Když si navíc posoudíte životní cyklus PLA, tak je výrazně horší než životní cyklus PE (což je mimo jiné také odpadní produkt – ze zpracování ropy). Nejenže pro výrobu PLA se spotřebuje více energie a vody a vyrábí se z jídla, navíc nám to ohrožuje recyklaci. Není to domyšleno. Zatěžujeme více přírodu a generujeme nový odpad, se kterým si nedokážeme zatím reálně poradit. Odborníci se v tomto směru zabývají přístupem „end of life“ a radí výrobcům, aby začali řešit jakýkoli obal nebo produkt i v rámci otázky, co s ním bude a kde skončí. A pokud to není jasné, takový produkt by se neměl vůbec uvádět na trh.

Mají podle vás rozložitelné bioplasty jako materiály budoucnost? Případně v jakém rámci?
Rozhodně mají budoucnost, a to především tam, kde je skutečná biodegradabilita nutnou primární vlastností. Hodí se v zemědělství, například v podobě zemědělských fólií nebo pro potahování hnojiv.

Chápu to správně, že u materiálů, které vznikají pomocí technologie Hydal, není rozložitelnost tou hlavní výhodou?
Pro nás není rozložitelnost hlavním cílem. Jedinou výjimkou jsou produkty, kde rozložitelnost je požadovanou a primární vlastností, což je například již zmíněná kosmetika. Z hlediska cirkulární ekonomiky představuje kompostování a biodegradabilita ztrátu hodnoty produktu. Proto velkou budoucnost vidím v takzvaných uzavřených cyklech, o kterých v souvislosti s Hydalem uvažujeme.

Představte si to tak, že nám třeba velký řetězec dá svůj použitý olej a my pro ně vyrobíme plastové tácky z jejich odpadu. Tácky se cca stokrát použijí a my si je pak vezmeme zpátky na recyklaci nebo upcyklaci. Uzavřený cyklus je pro nás více žádoucí, a chceme se proto vyhnout riziku, že to půjde ven a bude to páchat škodu třeba v těch sběrných místech pro syntetické plasty. To znamená, že se snažíme hodnotu udržet co nejdéle v cyklu – recyklovat a upcyklovat. Na to je třeba se dívat novým pohledem a vytvářet jiné, cirkulární byznysové modely. Vždy musíte řešit jako první „end of life“ a LCA. Nestačí mít dobrý záměr, musíte vědět, že je ekonomický a hlavně ekologický, a mít to potvrzeno.

A když by se takový tácek dostal omylem do lesa? Rozložil by se v podobném režimu jako biopolymery ve sprchovém gelu?
Ano, rozložil, ale za dlouhou dobu.

V listopadu loňského roku vyšla zpráva, že se na skládce v Japonsku objevil enzym, co umí rozložit klasickou PET. Vědci z Británie enzym prozkoumali a vylepšili.
Je to signál, že si po cca padesáti letech využívání plastu příroda dokáže poradit sama. Přesto si myslím, že jediným řešením je omezit výrobu plastů. Nemůžeme se spoléhat na to, že se enzymy a bakterie postarají o tak obrovské množství odpadů, které chrlíme. Před dvaceti lety jsme neměli jednorázové nádoby a přežili jsme. K čemu potřebujeme brčka? Můžeme se napít z hrnku. Proč bychom měli vyhazovat PETky, když je můžeme zálohovat? Je tam obrovská spousta možností. Ale my se zabýváme nejpohodlnějšími řešeními, jak to nahradíme něčím jiným, ale to nic neřeší.

Jaké jsou aktuální zprávy z EU?
Jako Nafigate Corporation jsme aktivní v různých výzkumných a expertních skupinách. Najít řešení není nic jednoduchého, protože velcí hráči mají investované obrovské prostředky do výroby stávajících generací bioplastů, a poslední co chtějí, je, aby se jim produkty neprodávaly. Lobbistické tlaky jsou extrémně silné. Ale musím říct, že zatím zdravý rozum vítězí a ve skupině Life Cycle Assesment se připravuje nová metodika pro stanovování environmentálních dopadů i z hlediska biodegradabilty a využití odpadů. Jsme členy konsorcií Horizon 2020 a právě zde – společně s nejlepšími vědci a inovátory EU hledáme řešení. Ale kdy to bude, to vám neřeknu. Pracujeme na tom. A jsem opravdu velmi ráda, že EU je v této oblasti lídrem a my Češi jsme na absolutní špičce a můžeme ovlivňovat budoucnost.

Je ve světě srovnatelná technologie jako Hydal?
Ano, ve světě se rodí různé technologie, které produkují biopolymer PHA i využívají odpad. Otázkou je, v jaké fázi výzkumu se technologie nachází, protože od myšlenky k průmyslové výrobě to trvá deset let. Proces je komplikovaný, náklady extrémní a statistika neúprosná, protože z tisíce nápadů se do výroby dostane jen jeden. Držíme všem palce, protože ve využití odpadu je budoucnost. A poptávka je obrovská. Takže i kdyby teď bylo na trhu deset srovnatelných technologií, nejsou schopny poptávku uspokojit.

Máme tedy nový materiál z oleje. Je vaším záměrem zapojit i designéry?
Ano, ti přijdou na řadu velmi rychle. Jsem původem marketérka, takže vidím v ekodesignu potenciál. S bioplastem pracoval nedávno třeba sochař Lukáš Rittstein, a nebylo to podle něj vůbec jednoduché. Je to jiný druh materiálu a není snadné s ním zacházet. Je třeba se to nejdříve naučit.

V loňském roce jste získala titul manažerka roku. Co to pro vás znamená?
Já mám odpovědnost za skoro padesát lidí v týmu a podobná cena je cenou pro celý tým, nejen pro mě. Říká nám to, že jsme na správné cestě a zároveň vyvolává zájem, pozornost, pomáhá otevírat další dveře a získávat snadněji spolupráci. Má to multiplikační efekt. Už bych ani nespočítala, kolik cen jsme vlastně získali – Ceny udržitelného rozvoje, Cenu inženýrské akademie a další. Každá cena má pro nás obrovskou hodnotu. Jedna cena – a zrovna ta první – nám ale opravdu změnila vše – byla to cena agentury Frost & Sullivan za nejlepší technologickou inovaci. Je to prestižní cena, která má 14 000 nezávislých mezinárodních hodnotitelů. Vyhledávají průlomové technologie a kromě toho hodnotí i byznys strategii. To byl pro nás milník a zlom. Vystoupili jsme z masy a ocitli jsme se mezi technologickou elitou.


► chcete vědět víc? ČTĚTE MAGAZÍN MATERIAL TIMES I NA PAPÍŘE. MAGAZÍN SI MŮŽETE OBJEDNAT ON-LINE NEBO ZAJÍT DO JEDNÉ Z KAMENNÝCH PRODEJEN.

6. 2. 2019

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek




© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.