CZ / ENG

Ptáme se

Potřebujeme jednat rychle, říká klimatický architekt Vojtěch Lekeš

Klimatická změna, horké téma letošního roku. Po světě se konají shromáždění za ochranu planety a situace je natolik vážná, že se do diskuse zapojují i děti. Není divu, jde především o jejich budoucnost. V březnu se k mezinárodnímu studentskému boji za klima Fridays for Future přidali i čeští středoškoláci, aby tak vyjádřili nesouhlas se společenskou a politickou nečinností. „Je to klíčový globální problém, kterému se  nedostává dostatek pozornosti. Nemáme moc času,“ přitakává architekt Vojtěch Lekeš.

Potřebujeme jednat rychle, říká klimatický architekt Vojtěch Lekeš

Vojtěch Lekeš připravil pod hlavičkou Next Institutu ve spolupráci s výzkumným pracovištěm CzechGlobe takzvanou adaptační strategii pro město Brno. Jejím cílem je přizpůsobit veřejný prostor města tak, aby bylo schopno čelit dramatickým výkyvům počasí. Povídali jsme si o tom, jak se mají města připravit na dopady klimatické změny a jaká konkrétní opatření jsou potřeba.


Připravila: Kateřina Přidalová Foto: Tomáš Rubín


Jak vážná je klimatická změna pro vás osobně, bojíte se nebo si myslíte, že média přehánějí?
Ano, bojím se a myslím, že média nekomunikují dostatečně. Nechcete si číst v novinách, když přijdete z práce domů, že v Grónsku roztál ledovec. Není to příjemná zpráva a tenhle způsob je problematický. Potřebujeme se připravit, vést dialog a nedávat tomu nálepku, že jde o výmysl ekoteroristů. Je to reálná hrozba a je třeba jednat rychle. Problém ale zatím nemá dostatek pozornosti na úrovni municipalit ani státu.

O pozornost a osvětu v této věci usiluje také Next Institute, ve kterém působíte. Na vašich stránkách se dozvíme, že se věnujete klimatické architektuře, mobilitě, výzkumu a urbanismu. Co je klimatická architektura?
Věnujeme se udržitelné architektuře a urbanismu, tedy celkovému pojetí. To je pro nás základ, od kterého se odvíjí naše práce. Zajímají nás komplexní, strategické věci, jako je adaptace měst na klimatickou změnu. A protože mi tento pojem nejde dobře z pusy, zvolili jsme si termín climate architecture.

Jakou úlohu jste hráli při přípravě brněnské Strategie adaptace na klimatické změny?
Zhotovitelem strategie bylo výzkumné pracoviště akademie věd CzechGlobe, které se zaměřuje na globální ekologické změny. Mapovali a identifikovali nejzranitelnější místa v Brně. Oni se tématu věnují teoreticky a naše úloha spočívala v přípravě navazujícího aplikovaného výzkumu. Zabýváme se tedy tím, jakým způsobem uvést výzkum ústavu CzechGlobe do praxe. Komunikovali jsme s kanceláří městského architekta nebo navrhovali konkrétní procesy a opatření. Konkrétní projekty budou až v akčním plánu, který Brno momentálně zpracovává.

Praze se v poslední době vyčítá, že se nedostatečně připravuje na klimatické změny. Proti politické nečinnosti se konaly i protesty. Znamená to, že Praha nemá adaptační strategii?
Řeší se to i v Praze a Institut plánování a rozvoje města Prahy (IPR) a CzechGlobe udělaly v tomto směru obrovský kus práce. Možná se o tom jen neví. Praha, potažmo IPR, byla zapojena v pilotním projektu Urban Adapt, který proběhl před rokem a kromě Prahy tam bylo i Brno a Plzeň. V rámci navazující spolupráce se dokončily strategie jak v Brně, tak v Praze. Nyní se pracuje na akčním plánu, kde se řeší, jaké projekty kde a kdy realizovat.

V rámci strategií se mluví o přírodních systémech (zahloubené záhony, parky, potůčky, zelené střechy a další plochy a opatření, jež by zadržovaly dešťovou vodu, která jinak odtéká do kanalizace). Skandinávské země jsou v tomto směru příkladné a jejich přístupy se souhrnně označují jako takzvaná zelenomodrá řešení.
Ano, do města je třeba dostat více přírodních prvků, tedy nejen těch zelených (třeba výsadbou stromů), ale i těch vodních. Už máme dokonce i nějaké funkční realizace jako třeba revitalizaci říčky Rokytky v Praze nebo park Pod Plachtami v Brně. Pro udržení zdravé zeleně ve městech je nutné nastavit nové podmínky. Vyskytuje se čím dál více srážkových extrémů, buď neprší vůbec, nebo jsou přívalové deště. Proto je třeba mít připravené zmíněné zelenomodré řešení, které zabrání tomu, aby nám zeleň neuschla v době veder a zároveň aby dokázala pojmout větší množství vody v době dešťů. V Česku zatím zelenomodrá řešení moc neděláme. Přitom naši landscape architekti zvládnou to, co kolegové v zahraničí. Jen je potřeba dělat větší osvětu a občas nabourat zavedené postupy a myšlení. A o to se v Next Institutu snažíme také.

Jak se dají taková opatření dělat v ČR a do jaké míry lze zahraniční zkušenosti využívat v naší praxi?
Pokud se bavíme o transferu zahraničních zkušeností, naším cílem není dělat v Brně stejně hezké záhony, jako mají ve Stockholmu. Inspirujeme se v principech a přístupech. Snažíme se rozklíčovat, kde začít a jak se taková adaptační strategie ve městech naplňuje. Jak to funguje v konkrétním procesu – kdo s kým komunikuje a jak se to uvádí do praxe. Zajímá nás, aby takovou zakázku uměl někdo zadat a naplánovat. Stojí to hodně na odvaze politického vedení ke změně. Pokud se najde vůle něco prosadit, prostředky jsou.

Změny v našich městech může brzdit také fakt, že se naše republika nachází ve středu Evropy. Přece jenom u nás ta bezprostřední hrozba není tak velká jako na severu a v přímořských státech. Tyto země jsou pak v přípravách měst na změny klimatu pochopitelně mnohem aktivnější. Některé zástupce z těchto zemí jste si pozvali na konferenci, kterou jste loni pořádali ve spolupráci s IPRem.
Měli jsme tam například dánského ředitele projektu Klima Kvartera, který se s námi podělil o zkušenosti s adaptacemi v Kodani. U nás byla situace trochu jiná. Pro představitele našeho města to byla nová problematika a oni nevěděli, kde začít. Proto se rozhodli před první výstavbou realizovat instalaci ve veřejném prostoru, která demonstrovala možnosti budoucího využití dané lokality. Šlo o to zapojit do tématu veřejnost a udělat z toho celospolečenské téma, což se podařilo. Na jedno náměstí rozmístili lavičky, židličky a květináče a další prvky, díky kterým lidem ukázali, jak by se veřejný prostor mohl jednoduše a rychle změnit. Chtěli, aby lidé pochopili, že změny nemusí negativně ovlivnit například dopravní dostupnost. Jakmile projekt získal podporu veřejnosti, získal pak i silnější podporu politickou. Nyní navazují dalšími projekty. My jsme se v Brně dostali zatím k prvnímu prototypu.

Tím myslíte zřejmě City Cell, menší energeticky soběstačný objekt – mobiliář, který se loni objevil na Malinovského náměstí. City Cell byl míněn jako představení strategie v konkrétní podobě?
Ano, šlo nám o představení principu závlahy zeleně, kde využíváme nové technologie. City Cell je ukázka toho, jak by mohla být funkčně propojena přírodní a technická infrastruktura. Navržený princip by šlo aplikovat na celé náměstí. My ho prozatím ukazujeme lidem ve zmenšeném měřítku jako prototyp, realizace ve skutečné velikosti, na celé náměstí, by byla náročným úkolem. Ovšem k takovému projektu určitě směřujeme.

Prototyp vám posloužil jako mezikrok.
Prototypování se v architektuře moc nepoužívá. Máte projekt a rovnou se staví. Pro nás je ale tato mezifáze klíčová, pomůže nám nasbírat více praktických zkušeností. City Cell tam stál sedmdesát dní a kromě toho, že měl ukázat lidem, jak taková věc funguje, také sbíral data o data o teplotě vzduchu a množství dešťové vody. Na základě těchto dat můžeme nyní celý systém vylepšovat, data nám pomohla pochopit, co se ve městě děje. Letos budeme City Cell instalovat na celou sezonu, tedy od května do listopadu, takže získáme ještě přesnější informace.

Jak na City Cell reagovala veřejnost a odborníci?
Od kolegů máme vesměs pozitivní reakce, protože ty věci znají. Veřejnost reagovala jak pozitivně, tak negativně. Někteří vůbec nechápali, k čemu je to dobré, a proto to nehodnotili kladně. Je možná naše chyba, že jsme to špatně vysvětlili. Poprvé jsme si vyzkoušeli komunikaci s veřejností. Jsme za to rádi a vítáme každou zpětnou vazbu. Pomáhá nám to dělat věci lepší a srozumitelnější.

Osobně jsem to neviděla, ale z dostupných zdrojů mi to připadalo jako složitý technologický organismus. Kladla jsem si otázku, zda to není technologicky překombinované. Můj dojem asi vychází z toho, že šlo o složitý koncept pro velká prostranství, který jste zhustili do jedné poměrně malé realizace.
Pro nás je technologie prostředek, jak získat data, která teď nemáme. Potřebujete vědět, jak se chovají různé části města z hlediska klimatických dat. City Cell je výhodný i v tom, jak je postavený. Lze jej snadno demontovat a přemístit na jiné místo. Letos plánujeme umístění v nové lokalitě. V současné době je to v gesci Odboru životního prostředí Magistrátu města Brna.

Kromě měření slouží technologie jako záložní systém. Pokud bychom tam neměli zásobníky na vodu, pojistnou kapkovou závlahu a samozavlažovací květináče, tak by nám zeleň nepřežila suché období léta. Takže pokud potřebujeme ve městě udržet zeleň, je třeba používat sofistikovanější řešení. Ze zkušeností víme, že rostliny v dodatečných květináčích na zpevněné ploše třeba vydlážděného náměstí nemají bez závlahy a zásobníku šanci přežít.

A voda se odplaví do kanálu.
Ano, přesně tak. My se zaměřujeme hlavně na přírodní systémy, technologii se snažíme využívat v nejmenší možné míře.

Byl City Cell váš první projekt tohoto typu?
Ano v rámci adaptačních strategií to pro nás byla novinka a obrovská zkušenost. Už nejde jen o landscape architekturu, potkáváme se s lidmi, kteří řeší elektronické systémy a vlhkostní čidla, potkáváme se s řemeslníky, kteří nám pomáhají vychytávat praktické věci. Byla to pro nás jedinečná zkušenost.

Dalším vaším tématem je mobilita ve městě. Také jste o ní nedávno pořádali konferenci.
Ano, týkala se pěší mobility, chytrého parkování a sdílených platforem. Město chápeme jako jeden celek, proto je pro nás mobilita a její dynamika stejně důležitá jako adaptace. Jsou to spojené nádoby. Pokud začneme širší mezioborovou spolupráci, jsme schopni do jednoho projektu dostat strašně moc témat. Letos chceme konferenci zaměřit na logistiku. Nyní s městem Brnem řešíme problematiku dodávek do maloobchodní sítě spojenou s e-commerce. To je sektor, který neuvěřitelně rychle roste, ale nemáme k němu data. Moderujeme dialog mezi městem a logistickými společnostmi. Chceme, aby si sedli a tento problém aktivně řešili. Nabízí se využití dat od logistických společností, která by pro město mohla být nástrojem k tomu, jak se efektivně rozhodovat.

Zaujalo mě e-parkování, kdy si pomocí aplikace zjistíte, zda vůbec můžete do města jet a zaparkovat.
Ano, je to nástroj, který vám umožní se co nejlépe rozhodnout. Díky tomu, že máte dostatečně dobré informace, ušetříte energii a čas. Je to fajn jak pro uživatele, tak pro město. Tuhle technologii vyvinul český start-up, který se účastnil jedné z našich konferencí na téma moderní mobility.

Brno ve spolupráci s Institutem cirkulární ekonomiky loni pilotovalo projekt autobusu MHD, který jezdí na bioplyn z místního odpadu. Podle zhodnocení to bylo úspěšné.
To je skvělá iniciativa, potřebujeme víc takových projektů. Nebát se přijít s něčím, co nastaví věci jiným směrem.

V roce 2016 jste v rámci Městských zásahů dělali výzkum ohledně cyklistiky. Uváděli jste, že je třeba přejít na takzvanou cyklistiku 2.0. V porovnáním s režimem 1.0, kdy je kolo využíváno ke sportu a zábavě, je 2.0 o kole jako každodenním dopravním prostředku. Pokračujete i v tomto tématu?
Cyklistika je těžké téma. Největší problém je nastavit smysluplnou diskusi, ve které by se jednotliví aktéři (cyklisté a automobiloví řidiči) neviděli jako protivníci. Pokud přesadíte část řidičů na kola, máte jako řidič auta víc místa na silnici. Na druhou stranu by měli být cyklisti shovívaví. Nejde naráz překopat celou infrastrukturu. Spíš to vidím jako evoluci a ne revoluci, jako testování, zkoušení a posilování vzájemného dialogu.

Ve zmíněném projektu jsme navrhovali recyklaci infrastruktury. Vidíme obrovské zbytkové plochy, které by se daly využít. Třeba jízdní pruh, který se nevyužívá, můžete přebarvit na cyklotrasu. Stačí pak vyřešit jen kolizní body. Jedním z nich byl třeba přejezd přes stávající koleje, po kterých vlaky už nejezdí. Není důvod bránit tomu, aby jím vedla cyklostezka. Je to ale poměrně komplexní téma a projekt cyklistika 2.0 řešíme, ale na konkrétní výstupy si budete muset ještě počkat.

Jako cyklistka 2.0 cítím v Praze tu propast a neschopnost dialogu mezi lidmi, kteří prosazují kola a auta. Jakkoli si myslím, že organizace bojující za cyklistiku ve městě dělají spoustu skvělých věcí, vnímám jako problematický způsob jejich militantní komunikace. Není to přece otázka buď kolo, nebo auto. Před volbami si na této polaritě ODS postavila část kampaně. Naváželi se do cyklistů jako do nepříjemného hmyzu. Myslím, že takto vyostřené by to nemělo být, je to zhoubné.
Ano, taky rád jezdím na kole a jsou taky situace, kdy musím sednout do auta. Myslím si, že moderní mobilita je založena na kombinaci všech možných typů dopravních prostředků. Jako obyvatel města byste měl mít možnost si vybrat, co je pro vás v tu dobu nejvýhodnější a nejlevnější, zda kolo, auto či MHD. Trendem v Evropě je sdružování různých dopravních systémů. To by znamenalo, že si koupíte lítačku a máte v ní všechno – taxi, metro, půjčovnu kol a další druhy dopravy, které se ve městě vyskytují. Apka vám naplánuje nejlepší způsob, jak se dostat z bodu a do bodu b, a vy si vyberete nejvhodnější kombinaci dopravy.

Kde to takhle funguje?
Systém se jmenuje MAAS (Mobility As A Service) a nyní ho testují ve Finsku.

Zabýváte se také materiály a novými postupy. Když jste testovali křížem lepené dřevo, zjistili jste, že to odporuje české požární normě. Můžete mi přiblížit, o co šlo?
To byl jeden z našich prvních projektů. Dělali jsme pro ministerstvo zemědělství drobnou studii na využití CLT dřeva ve stavebnictví, což je to křížem lepené dřevo. Jde o neuvěřitelně pevný a voděodolný materiál, který se tvarově nemění díky tomu, že se latě dobře vysušeného dřeva na sebe lepí křížem. Z tohoto materiálu může vzniknout panel pro stavbu panelového domu. Je to prefabrikovaný systém a dá se z něj stavět rychle jako u klasického paneláku. Máte však lepší produkt, který má kladnou uhlíkovou stopu. Tento způsob výstavby by mohl mít pozitivní dopad na rozvoj místního dřevozpracovatelského průmyslu. Nemuseli bychom vyvážet surové dřevo a naopak nakupovat drahé výrobky ze zahraničí. Šlo nám o zprostředkování informací ze Skandinávie.

Ale slabinou naší požární normy je, že řeší hořlavost materiálu a nezohledňuje kontext. Samotné dřevo hoří, ovšem v případě CLT jde o jinou situaci a materiál splní náročné požadavky na požární odolnost. Společensky, ekologicky a ekonomicky by bylo daleko přínosnější tento materiál využít než tomu bránit. Pokud by se nám podařila bytová výstavba z tohoto materiálu, na celostátní úrovni by to významně snížilo uhlíkovou stopu. Rakušané z toho umějí stavět výškové stavby. Švédi a Angličani z toho staví díky tomu, že si upravili požární normy.

Usilujete tedy o změnu požárních norem?
Ne, my se snažíme zprostředkovat informace. Věříme, že jsme přispěli do diskuse, a nyní je řada na někom jiném.

V holandské legislativě funguje koncept Green Deals, který působí jako výzva pro inovativní projekty s udržitelným příslibem. Holanďané si uvědomují, že legislativa může být zastaralá, a proto umožňují lidem zkoušet nové věci. Když se v praxi zjistí, že to funguje, může to znamenat úpravu legislativy. Ministerstvo průmyslu a obchodu má v úmyslu tento koncept zavést i v ČR.
Pro nás by to byl splněný sen s ohledem na to, že prototypujeme. Mohli bychom se pouštět do odvážnějších věcí. Experiment je pro nás důležitý. Když se podíváme na vzdělávání architektů, dříve jsme měli tužku a papír, stavěli jsme fyzické modely, dnes máme počítač. Myslím si, že je to trochu málo. Potřebujeme brusku, pilu stejně jako počítač. Takže se snažíme naše projekty prozkoumávat i manuálně. Nové technologie nejsou samospásné. Pokud se bavíme o materiálu jako třeba dřevu, které je tu miliony let, tak proč dnes stavět středověkou metodou, když máme nové způsoby využití, jako třeba zmíněné CLT. Jen v ojedinělých případech však řešíme samostatné materiály. Vždy je vnímáme v celku našeho tématu, kterým je udržitelná architektura a urbanismus.

Co vám přináší mezioborová spolupráce?
Tím, že se pohybujeme mezi strategiemi a inovativními projekty, chceme mít co nejširší nadhled. Když víme, že technický problém někdo dokáže vyřešit lépe než my, snažíme se s ním spojit. Jsme otevření ohledně našeho know-how. K tomu nám pomáhá důvěra. Nechceme z někoho za každou cenou vytáhnout nějaké informace, ale naopak nabízíme spolupráci a sdílíme.


► ZAJÍMÁ VÁS VZTAH ČLOVĚKA A JEHO PROSTŘEDÍ? VE TŘETÍM ČÍSLE MAGAZÍNU MATERIAL TIMES NAJDETE NAPŘÍKLAD TEXT JIŘÍHO SÁDLA, KTERÝ MLUVÍ O NAŠEM VZTAHU K PŘÍRODĚ A MĚSTSKÝM HOUŠTINÁM. MAGAZÍN SI MŮŽETE OBJEDNAT ON-LINE NEBO ZAJÍT DO JEDNÉ Z KAMENNÝCH PRODEJEN.

14. 3. 2019

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek




© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.