CZ / ENG

Obrazem

Prostorový okamžik v bouři Dany Zámečníkové

I když při pohledu na tvorbu Dany Zámečníkové zaznamenáte proměnlivost formátů, technik i technologií, tvůrčí motivace je podle jejích slov stále tatáž: „Je to hledání prostoru. Ať už tam bylo těch skel patnáct, dvacet anebo jen jedno nebo dvě.“ Na její aktuální výstavě 4x Bouře uvidíte kromě tabulového a lehaného skla (škrábaného, malovaného i potištěného) i 3D verzi fotografické kopie slavného díla romantismu, kterou autorka umístila přímo do výlohy galerie. 

Prostorový okamžik v bouři Dany Zámečníkové

Text: Monika Kučerová, Tereza Lišková, foto z ateliéru: Tomáš Rubín, foto z výstavy: Gabriel Urbánek

V rámci výstavy 4x Bouře v pražské Galerii Kuzebauch Dana Zámečníková cituje Vernetův dramatický výjev lodi zmítané bouří, který léta visel nad postelí jejích rodičů. Obraz z osmnáctého století je především vizuálním vjemem jejího dětství, silnou vzpomínkou. A právě tento aspekt je pro její tvorbu klíčový: „Člověk si je nejistej úplně vším, co dělá, teda aspoň já,“ vypráví světově uznávaná výtvarnice Dana Zámečníková. Během rozhovoru na pražském Břevnově zmiňuje,  jak ji příprava výstavy pro pražskou galerii bavila.

Záhy dodává, jak před vernisáží i přes bohaté zkušenosti prožívala napětí. „Když je to hotové, jsem z toho na mrtvici. Přicházejí otázky. Má to vůbec smysl?“ V těchto chvílích nejistoty se obvykle s důvěrou obrací ke své zkušenosti. „Když do toho dávám vzpomínky, něco, co jsem prožila, můžu se toho přidržet.“ Námět výstavy 4x Bouře tedy není třeba číst jako kritiku či aktuální komentář k dnešnímu dění, z pozice autorky jde spíše o zpracování vztahu ke konkrétnímu obrazu a všemu, co pro samotnou Danu Zámečníkovou představuje: „Vlny a vlnobití mě odjakživa přitahovaly. Bez vody nemůžu být. Ta dynamika je mi hodně blízká.“

„Zámečníková se empaticky projevuje nejen jako sklářská výtvarnice, ale i architektka, přičemž obé na přelomu 60. a 70. let minulého století na vystudovala na ČVUT a UMPRUM v Praze,“ uvedl k výstavě 4x Bouře kurátor Petr Nový

Výstava 4x Bouře je k vidění na pražské  adrese Říčanova 19 do 16. listopadu 2018

Motiv Bouře zpracovaný kombinovanou technikou

K ikonickým dílům z dějin umění přistupuje stejně jako k dílům historicky téměř neznámým, otevřená je i roztodivným podnětům bezprostředního okolí. Parthenonský vlys může být pro její tvorbu stejně důležitý jako štrasová brož „Mám tisíce věcí, které jsou kolem mě. Většina z nich je potom i inspirací pro mou práci,“ vypráví. „Každá věc je důležitá, může to být cokoliv. Je to všechno jedna koule.“ I běžné předměty se totiž pro Zámečníkovou stávají schránkami vzpomínek, záznamem vztahů, které se ve výsledném objektu projevují.

Ateliér a domov jako součást autorčina díla. „Je to všechno jedna koule.“

Svůj ateliér zbudovala přímo doma. Propojení ateliéru a domácnosti jí dříve usnadňovalo i péči o dceru. Prostorová blízkost domova a ateliéru ji dodnes umožňuje pracovat kdykoliv, třeba i v noci, aniž by musela někam dojíždět. „Chvíli tak, chvíli tak, to mi vyhovuje. Baví mě spousta dalších věcí.“ Kdyby byla v ateliéru omezena jenom tím, že je to místo určené pro tvorbu, přišlo by jí to málo. „Mám ráda ten kontakt. Takhle tady mám svoje kravinky, támhle mám knihy, můžu na chvíli jít na zahradu a číst si. Potřebuju to dohromady. V prostoru, kde bych neměla nic, bych asi nebyla schopná nic dělat.“

Autorka nezapře architektonické vzdělání, které se vedle práce s prostorem promítá i do neutuchajícího zájmu o nové techniky a technologie zpracování skla, plexiskla i dalších hmot. Sklo ji však provází dlouhodobě. „Sklo je božskej materiál, je pořád otevřený. Ještě neukončil svoje limity. Pořád se objevují nové a nové možnosti, které má.“  Na výstavě 4x Bouře vystupuje tabulové sklo, fotografie, litofanie, vrstvení, lehané sklo, malba, 3D tisk. „Baví mě to technicky posouvat dál,“ dodává autorka. V souvislosti s realizací svých záměrů zmiňuje, že z českých sklářských mistrů dlouhodobě spolupracuje s Ivanem Pokorným, kterého v tomto kontextu považuje za spoluautora. Jak sama říká, i díky této cenné spolupráci má čas dostatečně uvažovat nad svou tvorbou, nejen vymýšlet technologické postupy.

Hledání prostoru

Podle Zámečníkové jsou její tvůrčí záměry neměnné, přesto se jazyk jejích děl proměňoval. Způsob, jakým se zmiňované a všude možně se vynořující předměty a zážitky dostávají „na scénu“, se proměňuje. Její první skleněné boxy byly spíše „scénografií života“ a „zastavením okamžiku“. Skleněné koláže se s postupem času stávají čím dál tím víc realistické, od malby a škrábaného skla přechází k fotografickým kolážím nebo k asambláži. Co se týče jednotlivých technik, těžko bychom hledali kus, kde je sklo pouze malované nebo zpracované jako čistá rytina. Je téměř pravidlem, že Zámečníková volně přechází z jedné techniky do druhé.

Obdobně pracuje i s fotografiemi, které se postupně stávají nedílnou součástí jejích skleněných soch. „První věci jsem dělala s pomocí xeroxu. Sundávala jsem takovou tu vrstvičku, kterou jsem dávala na sklo, a pak jsem to zase domalovávala,“ vzpomíná autorka. „Vždycky to bylo míchání různých věcí,“ říká s tím, že realita, kterou do svých děl dává, vyjadřuje to, co je kolem ní. Fotka dobře vystihuje, její záměr.

Další dílo ze série pro prostor Galerie Kuzebauch. Bouře, lehané sklo, vypalovaný tisk, malované a škrábané

Z tohoto pohledu je výstava 4x Bouře snad nejpřesnější citací staršího díla, jde téměř o fotorealistickou kopii přizpůsobenou různým médiím: „Velká bouře je snad nejvíc přenesená, reálná věc, co jsem kdy udělala. Jinak je to vždycky někde posunutý.“ Původní obraz nebo objekt je často prvotním impulzem, základem, který je nutno ještě dále posouvat. A čím se „posouvání“ prvků v obraze řídí? „Je to pořád o hledání – aby to sedělo, aby to sedělo mně,“ říká autorka s tím, že v objektivních kategoriích je tento proces nevysvětlitelný.

Osobitý umělecký výraz Dany Zámečníkové upoutal řadu světových muzeí a sběratelů

Díla Dany Zámečníkové jsou součástí více než třiceti prestižních veřejných sbírek v Evropě, Asii, Severní Americe a Austrálii. Nechybí mezi nimi například The Corning Museum of Glass v Corningu, Metropolitan Museum v New Yorku, Victoria & Albert Museum v Londýně či Musée des Arts Décoratifs v Paříži. Při pohledu na delší časový úsek její tvorby je zřejmé i posouvání měřítka. Postavy z malých skleněných boxů začaly časem z uzavřeného prostoru vystupovat a divák je častěji konfrontován se skleněnými siluetami v životní velikosti.

Zámečníková také ráda vystavuje díla světelným podmínkám, které se proměňují v závislosti na počasí a prostoru, který obývají. Hledání prostoru v rámci objektů pár desítek centimetrů velkých se rozšířilo na prostor celé místnosti, potažmo celé galerie a díky práci se světlem snad ještě někam dál. Jako kdyby byla scéna (a v ní uzavřený okamžik) nabídnuta i divákovi a mohl tak na ni sám vstoupit. Vrstvené sklo, které bylo ve starších pracích uzavřeno do rámu, je nyní volně řazeno za sebe.

Netradičně zpracované zlaté náušnice si Dana Zámečníková oblíbila při svých toulkách v zahraničí na první pohled. Jednu z páru později ztratila. Díky pokusům o vyrobení repliky a kontaktu s 3D tiskaři vznikla letos i instalace do výlohy Galerie Kuzebauch

Trojrozměrný převod Bouře, výjev se mění spolu s pohybem světla

Někdy se nejbližší skleněná plocha dokonce otevře a vyzve k nahlédnutí za první plán, jako to vidíme u jedné ze čtyř Bouří v Galerii Kuzebach. Oním skleněným boxem se v případě aktuální výstavy stává samotná galerie, do jejíž výlohy je instalováno jedno z děl. Trojrozměrný obraz je promítán z jedné i druhé strany výlohy. „K tomuhle nápadu jsem se dostala přes ztracenou náušnici, kterou jsem udělala v 3D tisku,“ vypráví Dana Zámečníková s tím, jak se přes pokusy o vyrobení formy pro repliku neobvykle tvarované ztracené zlaté náušnice dostala k pořízení 3D tiskárny.

Celoživotní dílo i aktuální výstava ukazují, že každý námět, objekt, vzpomínka, fotka či dárek se může pro Zámečníkovou stát příležitostí k prozkoumávání nových postupů. Ostatně takovou příležitostí se stala i letošní výstava v Galerii Kuzebauch. Možnost vyplnit nový výstavní prostor a reagovat na zadání z okolí rozvinula zájem vyzkoušet něco jiného: „Jsem ráda, že mě donutili udělat něco nového,“ říká s úsměvem autorka.


► SILNÉ PŘÍBĚHY LIDÍ, VĚCÍ A MATERIÁLŮ NAJDETE I V TIŠTĚNÉM VYDÁNÍ MAGAZÍNU MATERIAL TIMES. MŮŽETE SI JEJ OBJEDNAT V E-SHOPU NEBO ZAJÍT DO JEDNOHO Z KAMENNÝCH OBCHODŮ.

5. 11. 2018

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek




© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.