CZ / ENG

Ptáme se

V našem studiu se dělá rukama, říká Ondřej Zatloukal z Calico

Při nakupování dárků člověk obvykle řeší balicí papír až na posledním místě. Pro designérské studio Calico je balicí papír „až na prvním místě“. V roce 2015 za něj dostali dokonce mezinárodní ocenění Fedrigoni Top Award. Jak funguje tato pražská manufaktura, na jejímž začátku byla touha dvou restaurátorů papíru pochopit principy dnes již zaniklého kartounového tisku?

V našem studiu se dělá rukama, říká Ondřej Zatloukal z Calico

Ve sklepní dílně v Praze 6 jsem si povídala s jedním ze zakládajících členů Ondřejem Zatloukalem. V útrobách rodinného domu vznikají ruční tisky nekonečných vzorů, které se dají uplatnit pro papíry potahové, balicí, předsádkové nebo origami.

Když si zadám do vyhledávače „kartounový tisk“, vyjede mi vaše studio. Jste dnes synonymem pro tuto dnes už téměř zaniklou techniku. Údajně jste jediní v Evropě, kdo ji používá. Co vás k tomu vedlo?
S kolegou Janem Slivkou jsme restaurátoři papíru. Pracovali jsme spolu v jednom muzeu, kde se nám pod ruku dostávaly knížky, které měly na obálkách a předsádkách pěkné papíry s nádhernými vzory. Začali jsme se pídit po tom, kde se tyto papíry dají sehnat, a zjistili jsme, že se v podstatě koupit nedají. A pokud ano, tak nejsou tisknuté původní technikou kartounového tisku, jak pro ně bylo typické. Proto jsme se o tuto techniku začali zajímat a během týdne jsme přišli na to, že bychom to mohli sami dělat.

Nicméně ta technika je velmi časově náročná. Tiskne se z dřevěných forem, které se postupně skládají vedle sebe. Nejdřív se to musí navrhnout, pak vyřezat a pak se teprve tiskne. To pro nás nebylo proveditelné, tak jsme vyměnili dřevo za jiný materiál a nechali jsme si udělat velká razítka – fotopolymerní štočky –, abychom ušetřili čas, ale ani to nepomohlo. Za den jsme byli schopni vytisknout maximálně patnáct papírů, což je neudržitelné zvlášť pro balicí papír, kterým se nyní hodně zabýváme. Nakonec jsme dali přednost ručnímu sítotisku, který nám dovoluje dělat větší produkci a technika je pro nás lépe uchopitelná.

K čemu tedy kartounový tisk využíváte?
Kartounovému tisku se věnujeme jen výjimečně pro speciální zakázky, které děláme pro restaurátory. Jde o repliky papírů pro knihy. K těmto účelům ale používáme také sítotisk. V poslední době jsme například sítotiskem vytiskli repliky autorských bordur Emila Filly.

Jaký je ve výsledku rozdíl mezi sítem a kartounovým tiskem?
U síta je tisk jednolitý, přesný a výsledek je vždy stejný. Naproti tomu kartounový tisk je živější, je tam daleko větší nános barvy, která když se dotkne papíru, vznikají nepřesnosti. Grafika je taková chlupatější a na okrajích mohou být i nedotisky způsobené tím, že se na razítko dostalo méně barvy. Razítka ve formátu A4 se skládají do formátu B1, a když se podíváte z dálky, jsou tam patrné mezery způsobené napojováním razítka. Drobné nepřesnosti zde ale nejsou chápány jako chyba, ale naopak jako charakteristická vlastnost této techniky. Je to vlastně žádoucí efekt, který se u sítotisku nestane.

Papír potištěný metodou kartounového tisku

Takže kvůli náročnosti nelze uvažovat o technice ke komerčnímu využití.
Ne, to ne. Maximálně pro tisk drobných věcí, jako je potahový papír pro jednotlivé zápisníky nebo různé limitované edice. Ale běžný zákazník to stejně nikdy nebude schopen docenit, a proto používáme kartounový tisk jen na zakázku.

K ručnímu tisku jste se tedy dostali díky vaší profesi restaurátorů. Postupně jste ale sortiment rozšířili o další výrobky.
Ano. A protože máme s kolegou tvůrčího ducha a k papíru máme přirozeně hodně blízko, napadlo nás začít vyrábět i produkty z našich tisků. Pomalu se nám z toho stává naše malé papírnictví. Aktuálně nabízíme kromě balicích papírů také zápisníky, desky, tubusy, vějíře, krasohledy a další produkty.

Jak se vám daří prodej? Dnes je na trhu nejedno podobné a na ruční výrobu orientované papírnictví.
Je to dobré. Největší úspěchy ale máme hlavně s balicími papíry. Máme e-shop a věci dodáváme také do obchodů. Od nového roku se také orientujeme na obalový design a spolupracujeme s firmami.

Kdo jsou vaši klienti a co konkrétně jste realizovali?
Jde mimo jiné o firmy našeho ražení, mnohdy malé, založené na hand made stylu. Třeba pro čokolády Ajala děláme stále nové vzory, pro Savon de Lisoleil zase obaly na mýdla, pro firmu EMKNIVES obaly na nože, pro firmu Le Premier jsme vyrobili obaly na ponožky a rukavice. Spolupracujeme také s Czech Press Photo, pro které děláme tubusy a desky na předávání cen. Oslovují nás také firmy, abychom pro ně navrhli dárkové předměty. Například pro italského výrobce papírů Fedrigoni jsme dělali zápisník, který je zároveň jejich vzorníkem papírů, pro Nemocnici Motol jsme dělali sešity a podobně. Projekty různého druhu, obalový design nevyjímaje, nás teď hodně baví. Je to kreativní práce, a pokaždé trochu jiná.

Kromě tisku věci zpracujete i knihařsky?
Ne, to ne, máme především sítotiskovou dílnu. Vyjma balicích papírů se výrobky u nás nedělají, po celé republice máme různé dílny, tiskárny a kartonáže, které s námi spolupracují, a které to podle námi navržených maket vyrábějí. V současné produkci by se to už nedalo zvládnout.

V roce 2015 jste se svými balicími papíry uspěli v soutěži Fedrigoni Top Award. Co to pro vás znamená? Změnilo se něco?
Byl to pro nás především obrovský pozitivní impulz. Získali jsme díky tomu i nějakou publicitu a naše zboží se díky tomuto ocenění dostalo dál po Evropě, ale největší přidaná hodnota bylo prostě to, že jsme si dokázali, že umíme uspět i na celosvětové úrovni.

Pro vaši produkci jsou typické historizující ornamenty a v ploše plně potištěný dekor. Vycházíte ze starých předloh, které si přizpůsobujete, nebo jde o přímé repliky starých vzorů?
Postupně se to vyvíjí. Na začátku jsme jen retušovali historické vzory, které jsme si různě nasbírali, když jsme objížděli muzea a knihovny nebo jsme je dostali od kamarádů restaurátorů. Nyní máme v archivu stovky předloh. První série našich papírů byla víceméně bez invence, řešili jsme jen barevnou kombinaci. Postupem času jsme se dostali k vlastní tvorbě, která je starými předlohami inspirovaná, a my se snažíme navázat na určitou tradici. Sestavujeme kolekce, které zhruba každé dva roky obměňujeme. Aktuálně máme v nabídce osm vzorů, každý ve čtyřech barevných provedeních. Studiem a tvorbou se snažíme přijít na to, v čem tvorba vzorů vězí. S funkcionalismem se to všechno smázlo a dekor se stal i na přání Adolfa Loose vlastně nepřítelem. Chceme proto vzory vrátit zpět do hry. Nejde jen o čistý, bezmyšlenkovitý dekor, vzory umějí být i chytře a kvalitně udělané.

Máte nějaké období, které je vám nejbližší?
Asi se to nedá úplně takhle říct. V každém období je něco, co nás zaujme. Když tvoříme kolekci vzorů, snažíme se, aby byla pestrá s ohledem na různé uživatele. Obsahuje většinou motivy historické, florální, zvířecí, dále pak něco jemného holčičího a drsnějšího pro pány. Já osobně mám moc rád tapety od Vojtěcha Preissiga.

Původní vzory a ornamenty byly mnohem barevnější, ale vaše papíry jsou dvoubarevné. V zásadě je to jednobarevný tisk na barevný papír. Proč jste barevnou škálu takto omezili?
Má to několik důvodů. Jeden je čistě praktický. Balicí papír má totiž nízkou gramáž a my používáme vodou ředitelné barvy, které papír vytáhnou. V nízké gramáži proto nejsme schopni udělat soutisk více barev. S větším počtem barev při tisku roste navíc také cena tisku. Arch jednoho balicího papíru stojí nyní 60 Kč, a to není málo. Balicí papír jako spotřební věc už dražší být nemůže. Dvoubarevnost je pro nás zároveň významná tím, že historizující vzory dělá snesitelné pro dnešní minimalistickou dobu. Například výrobky papírnictví Papelote nebo Papírny se zaměřují převážně na materiál. My – i proto, že máme vzory rádi – se je snažíme na našich produktech uplatnit. Zároveň si myslíme, že právě dvoubarevnost jde moderní době naproti.

V dílně Calico vznikají také sítotiskové autorské grafiky

Uvádíte, že můžete tisknout i na textil.
Na začátku jsme se pokoušeli dělat vlastní produkci jako šátky a podobně. Ale pak jsme zjistili, že nás to odvádí od původní myšlenky papírnictví. Navíc jsme ve studiu jen tři, takže na to nemáme ani kapacitu. Nicméně textil potiskneme, ale pouze na konkrétní zakázku.

Pro balicí papíry používáte často papíry od italské firmy Fedrigoni. Co rozhoduje o výběru papíru?
Fedrigoni máme rádi. Jsou jediní, kteří nabízejí velmi široké spektrum barevných papírů v gramáži vhodné pro balicí papír. Ostatní dodavatelé mají gramáž vyšší, takže nám svým způsobem nic jiného ani nezbývá. Nabízí také velkou škálu kreativních papírů. Prostě nám vyhovují a vždy u nich najdeme to, co každá zakázka potřebuje.

A co certifikace udržitelné výroby. Je pro vás i tento aspekt důležitý?
Fedrigoni certifikaci FSC má. Zároveň nabízí i řadu z recyklovaného papíru – mnoho papírů je také bez chlóru, případně s dalšími certifikacemi.

A co barvy, kterými tisknete?
U barev je to horší, ale to, že používáme vodou ředitelné, je lepší než UV barvy, kterými se běžně na síto tiskne.

Jaký je mezi nimi rozdíl?
Vodou ředitelné barvy schnou tak, že se barva částečně vpije do papíru, zatímco na UV barvy si musíte posvítit UV zdrojem, aby vyschly. Je to sice rychlejší, ale energeticky náročnější. Ve výsledném efektu jsou UV barvy lesklé, zatímco vodou ředitelné jsou matné a to nám více vyhovuje.

Uvádíte, že si barvy mícháte sami a ne vždy se trefíte přesně. To je další kouzlo nedokonalosti ruční práce.
Dřív se nám to stávalo. Letos ale máme velkou produkci a tiskneme zásobu balicích papírů třeba na rok. Namícháme jednu barvu a z té to naráz uděláme.

Ukázka tisku přes síto

Sledujete trendy v barvách? Například pro rok 2018 je zvolen odstín fialové PANTONE 18-3838.
To ne. Vybrat barvy je u nás složité. Když navrhujeme novou kolekci, vytvoříme si takovou tabulku, kde je každý vzor ve všech možných dostupných barevných kombinacích. Pro výsledné složení kolekce, kterou se snažíme mít pestrou a vyváženou, pak s kolegou vybíráme z mnoha set barevných kombinací. To je na dlouhé lokte, takže nestíháme sledovat a zakomponovat to, co zrovna letí. Zákazníci se musí spokojit s tím, co letí zrovna v našich hlavách.

V zrcadle průmyslové naprodukce se mluví o obecném úpadku řemesel. Vedle toho se k uměleckým řemeslům vrací lidé v alternativních kruzích. Designéři se dokonce učí navrhovat a ovládat výrobní technologie proto, aby jejich výrobky vůbec vznikly. Jak vidíte roli řemesla do budoucna?
My máme vztah k ruční práci už faktem, že jsme restaurátoři. V tomto oboru se dělá rukama. V tomto smyslu jsme o Calicu tedy nepřemýšleli. Přiznávám ale, že jsme si asi byli vědomi toho, že to zrovna zapadá do nějakého trendu a může to být naše výhoda. Obecně to je nepřehlédnutelný směr. Když dnes půjdete na jakoukoli dyzajnérskou akci, většina autorů bude mít alespoň část produkce dělanou ručně.

Je to přidaná hodnota. Tedy i na ceně.
Ano, i na ceně. Ta přidaná hodnota ovšem nemusí být bez výjimky. To, že je něco ruční a drahé, nemusí vždy znamenat, že je to kvalitní. To je asi spojené s tím, že lidí, kteří něco vyrábějí ručně, je teď hodně, a jak známo, kvalita s kvantitou spolu vždy nejdou ruku v ruce.

 

Připravila: Kateřina Přidalová, foto: Tomáš Rubín


► Magazín Material Times na papíře je k dostání v Praze, Brně, Liberci, Ostravě, Slavonicích, Plzni, Zlíně a v e-shopech PageFiveArtMap,  Knihkupectví a antikvariát FryčČtěte krajkovém koberci z kořenů trav, vůni dřeva i robotických ramenech.

 

22. 12. 2017

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek




© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.