Téma týdne

Co se nosí a kdo za to platí

Před měsícem se začaly šířit zprávy o tom, že zákazníci irského řetězce levné módy Primark nacházejí ve svých nových kousích oblečení lístky s čínskými vzkazy. Média tuto zprávu interpretovala jako možné volání o pomoc lidí, kteří pracují v nelidských podmínkách. Podle magazínu Týden v jednom volání SOS, které bylo objeveno v šatech prodaných v Primarku, stálo, že pisatel(ka) a jeho (její) kolegové musejí dřít jako koně a že jídlo, které dostávají, by nežrala ani zvířata.

Co se nosí a kdo za to platí
Co se nosí a kdo za to platí

Zpráva měla ve své horní části napsané latinkou třikrát „SOS“ a byla vložena do průkazu čínského vězně. Záhy se objevily dohady o tom, zda nejde o kampaň evropských aktivistů za zlepšení pracovních podmínek textilních dělníků a dělnic v Asii. Skoro se však zdá, že autorství zpráv není to zásadní. Médium i zpráva jsou jasné, když je těžko polemizovat o jejich pravdivosti, může se zpochybnit alespoň autor. Nic nemění na faktu, že už samotná cena a kvalita věcí — čili věci samé, jsou zprávou i médiem samy o sobě. Vzkazem, který máme denně na očích, nejeden z nás ho cítí na vlastní kůži.

Neškrábe vás právě něco ve švu letního tílka s módním potiskem? Vstřebali jste už pojem „fast fashion“? Píše o něm Ada v recenzi knihy Overdressed: The Shockingly High Cost of Cheap Fashion autorky Elizabeth L. Clineové. Tak zvanou rychlou módu (podle vzoru rychlého občerstvení) popisuje jako styl, jakým funguje dnešní módní byznys. Trendy se z módních přehlídek přesunují do obchodů překotnou rychlostí, stále je tu něco nového. Peníze, vlákna, stroje, chemikálie, ruce, kreditky i trendy tečou. Podle Elizabeth Clineové tvoří náklady na materiál kolem 25 až 50 % výsledné ceny oděvu, práce pak asi 20 až 40 %.

Jak referuje Ada, Zara umí navrhnout, vyrobit a rozvézt do obchodů nový kus během dvou týdnů. Její výnosy podporuje systém sledování prodejů, díky kterému z poboček neustále proudí do centrální databáze data o tom, co se nejlépe prodává. Přichází nečekaně do módy nová barva? Během pár týdnů ji najdete na ramínku ve svém městě. Většina se prodá. Jen malá část z něj se unosí. Naštěstí ve městě rostou malé kontejnery na odpustky. Poslední rozloučení s módními výstřelky minulé sezóny v našich končinách nabízí například Armáda spásy v projektu ReShare, firma Potex nebo komunitní módní bazar ÝBRKÝBL.

V české nevládní neziskové organizaci NaZemi se v rámci buňky Ušili to na nás dlouhodobě ptají: „Jak vzniklo tričko, které nosím? Šily ho děti nebo dělnice se spoustou přesčasů, bez přestávek, bez pitné vody a větrání — za nezákonně nízkou mzdu?“ Ve stylu rychlé spotřební módy přinášíme nový materiálový trend — takový malý exkurz do spekulativního a kritického designu!

Podle vzoru našeho stripu zkuste přetavit známý produkt dalšího výrobního giganta 3M v novou módu. Barevné papírové lístečky s trochu lepidla můžou být dočasným řešením. Jestli se vám do toho nechce právě dnes, možná trochu pofukuje, prostě to odložte. Další položka na tak zvaný a proklatý „To Do List" a nepostradatelný „Post-it", který si přilepíme nad vlastní pracovní stůl. Úkol pro lepší příští, některé nové trendy chtějí, oproti jiným, svůj čas.

text: Tereza Lišková, kreslí: Barbora Togel