Hejno zcela postrádá vůdčí kus, který by jeho pohyb určoval, a jedinci se řídí podle jednání okolních kusů a podle vlastností prostředí, ve kterém se pohybují. Tento jev je zejména patrný v rybích nebo špaččích hejnech – ačkoliv se pohybují těsně vedle sebe, jednotliví členové do sebe nenarážejí, a to ani v případě, že se mezi ně nečekaně vrhne predátor. Hejno se kolem něj hladce rozestoupí, vyhne se mu a záhy se zase spojí do jednoho celku, přičemž jeho členové neustále působí jako jednolitá hmota. Jednají organizovaně, aniž by jeden z členů zastával funkci vůdce. Koordinovaně spolupracují i členové mravenčích kolonií a včelstev – ti zase díky striktnímu rozdělení funkcí mezi jedinci vystupují jako jeden velký organismus.
Chování hejna má obrovský potenciál pro počítačové aplikace i pro robotiku a pojem „inteligence hejna“ se stal termínem pro specifický druh umělé inteligence.
Vzhledem k tomu, že jednotlivci v hejnu neuvažují samostatně (pouze reagují na své okolí), lze jejich chování vyjádřit algoritmem. Využití podobného algoritmu v softwaru pak pomáhá např. firmám, které jsou závislé na kvalitní logistice. Software využívající inteligence hejna totiž umožňuje efektivní distribuci dodávek a díky tomu šetří palivo, případně zjednoduší trasu expresních zásilek.
Velký dopad může mít inteligence hejna na robotiku. Marco Dorigo z Université Libre v Bruselu ji aplikoval v projektu Swarmanoid, ve kterém figurují tři typy robotů s různými funkcemi – „oči“, „ruce“ a „nohy“. Tyto heterogenní jednotky dokáží spolupracovat na dosažení určitého cíle, například společnými silami přinesou knihu z police.
[[VIDEO:https://www.youtube.com/watch?v=M2nn1X9Xlps]]
Jiné organizace zase vyvíjejí roboty, jejichž vzájemným propojením vznikne jednotka schopná plnit úkoly, kterých by její dílčí části nebyly samostatně schopné. V budoucnu by podobné stroje mohly řešit potíže v místech nebezpečných člověku, jako jsou oblasti postižené přírodní katastrofou nebo zřícené budovy. Již nyní se roboti ovládaní na dálku využívají v armádě či průmyslu, až inteligence hejna jim ale propůjčí schopnost rozhodovat se samostatně a bez asistence operátora.
I přes rychlý pokrok technologií zatím tyto systémy nelze srovnávat s účinností jednání samostatně myslící bytosti a náklady na jejich vývoj jsou vysoké. Tato oblast vývoje, která našla svůj vzor v přírodě, se však v blízké budoucnosti jistě dočká praktických aplikací.
