CZ / ENG

Medailonek

Clara Scremini je galeristka a majitelka světoznámé galerie, která se nebojí jít proti proudu

Když se vypravíte v Paříži metrem linkou číslo 11 do stanice Rambuteau, východem se směrovkou Centre Georges Pompidou se dostanete do ulice stejného jména – Rambuteau. Vlevo budete mít na dohled boční stranu budovy centra umění a budete míjet zadní zeď Ateliéru sochaře Brancussiho. Po chvíli vám obě budovy zůstanou za zády, po pravé straně najdete ulici Quincampoix. Vydáte se po ní. Zde v čísle 99 mezi světovou sklářskou komunitou, sběrateli i kurátory sídlí proslulá galerie zabývající se současnými objekty ze skla – Galerie Clara Scremini. 

Clara Scremini je galeristka a majitelka světoznámé galerie, která se nebojí jít proti proudu

Text a foto: Sylva Petrová


S Clarou Scremini jsem se poprvé setkala v roce 1987 v Paříži. Tehdy jsem (jako vedoucí kurátorka umění 20. století Uměleckoprůmyslového muzea v Praze) společně s Jeanem-Lucem Oliviém (tehdy vedoucí kurátor sklářských sbírek Musée des Arts Décoratifs v Paříži, dnes uznávaný expert v oboru umění ve skle a také současný ředitel expozic tohoto pařížského muzea) připravovala jednu z nejrozsáhlejších a také velmi oceňovaných výstav českého skla: Verres de Bohême 1400–1989. Já i  Jean-Luc Olivié jsme tehdy v muzeích pracovali relativně krátce. Paní Scremini nemohla při přípravách výstavy zůstat stranou, její kontakty s českou sklářskou scénou byly již v této době značné. Bylo to dáno tím, že krátce poté, co se Clara Scremini v druhé polovině 80. let zaměřila na soudobé sklo, začala propagovat a prodávat práce významných českých sklářů. Nejdříve Stanislava Libenského s Jaroslavou Brychtovou, spolu s nimi i Františka Víznera, později i díla mladších lidí, jako jsou Gizela Šabóková, Jaromír Rybák, Oldřich Plíva a Pavel Trnka.

Clara Scremini v té době měla již vybudovanou svou profesionální pozici na trhu s uměleckým sklem. S galerijní činností začala v Londýně po svých studiích na Central School of Art and Design a již od počátku 70. let začala mít vliv na hodnocení unikátních kusů skla ve stylu secese a art deco. (Až do 70. let v teorii a v praxi ještě mnohem déle byly secese i art deco podceňovány a považovány za výtvarně pokleslé styly, a tak i v tomto směru Clara Scremini plnila roli kulturního arbitra.) Tato díla prodávala do soukromých a muzejních sbírek, třeba do Victoria & Albert Musea. Objevila například kvalitu děl Reného Laliquea, v té době stále nedoceněných. Pak rozšířila svoje zájmy o italskou sklářskou tvorbu 50. a 60. let. V Londýně se také seznámila s dalším galeristou, pozdějším ředitelem aukční síně Christie‘s Danem Kleinem, se kterým se přátelila až do jeho předčasné smrti v roce 2008. Po přechodu do Paříže se stala významnou autoritou na poli soudobé tvorby skla, keramiky a prací na papíru.

Clara Scremini Gallery (foto: Sylva Petrová)

 

Clara Scremini v kontextu českého autorského skla
První projekty Clary Scremini s Čechy znamenaly zakladatelskou práci, protože čeští skláři ve frankofonním sběratelském prostředí stále ještě nebyli tak známí jako například v USA. Tam se představili již koncem 50. let a později svoje postavení budovali díky výstavám a sbírkovému programu muzea v Corningu, galerii Heller a postupně i dalším profesionálním institucím. Propagaci práce českých sklářů pomohlo také soustavné působení v Summer School Pilchuck WA, kam je Dale Chihuly zval od samotných počátků existence této letní školy: od raných 70. let. Francie naproti tomu obor volné tvorby ve skle od 80. let stále teprve objevovala. Clara Scremini se pak svým znalectvím a schopností rozeznat skutečné umělecké hodnoty stala významným článkem tohoto druhu rozvoje výtvarné práce, a to nejen ve Francii. Dějiny moderního umění 20. století jsou nakonec výsledkem činnosti geniálních obchodníků s uměním, kteří v oblasti umění objevili a „udělali“ spoustu velkých jmen – jako je například D. Henry Kahnweiler, Ambroise Vollard, z těch mladších Leo Castelli. Myslím, že Clara Scremini k takovým velkým jménům moderního umění také patří.  

Dnes Clara Scremini pracuje již se třetí skupinou českých a slovenských sklářů. Spolupracuje například s Martinem Hlubučkem, Josefem Divínem nebo Palo Machem. Martina Hlubučka si váží proto, že jeho díla mají vynikající formu, provedení, barvu, nápady, a oceňuje originální i provokativní spojení designové formy a objektu. Podobné spojení balancující mezi nádobou a plastikou se objevovalo kdysi i u Františka Víznera, dnes již ikony historie moderního českého skla.  Každý z obou autorů, jako kdysi Vízner, tak dnes Hlubuček, díla řeší odlišným způsobem… 

Z výstavy Josefa Divína (archiv: CLARA SCREMINI GALLERY)

Martin Hlubuček v Paříži (archiv: CLARA SCREMINI GALLERY)

Práce Pala Macha v Galerii Clara Scremini (archiv: CLARA SCREMINI GALLERY)

Hlubučkova díla, podobně jako je tomu u dalších kmenových autorů galerie, Scremini opakovaně vystavuje přímo ve své galerii na pařížské adrese Quincampoix 99. Kromě toho je spolu s pracemi dalších umělců zařazuje i do kolekcí, které představuje mimo galerii, čímž posiluje jejich další mezinárodní kredit: třeba na La Biennale Paris 2018, na Brafa Bruxelles nebo PAD Paris. Velkým profesním úspěchem Clary Scremini je odborné poradenství při budování sbírky paní Lim Jee Yah ze Singapuru, která se stala nejvýznamnější privátní kolekcí svého druhu v Asii. Objekty Oldřicha Plívy, Pavla Trnky, Gizely Šabókové, Martina Hlubučka a dalších zprostředkovala například také do světoznámé kolekce Musée des Arts Décoratifs v Paříži, kde jsou jako klíčové exponáty sbírky zařazeny do stálé expozice. 

Ve druhé polovině  80. let a později nebyla ve Francii jedinou galeristkou v oboru uměleckého skla. Tehdy fungovala také například někdejší pařížská galerie Carpe Diem nebo galerie Serge Lechaczynski v Biotu. Ale Galerie Clara Scremini je dnes z někdejších pařížských galerií jedinou, která ve své činnosti takto pokračuje. Je obdivuhodné, že tato galeristka dokázala svou galerii udržet na tak vysoké odborné úrovni a kreditu  bez kompromisů  právě v prostředí Paříže, které je tak finančně náročné. A činí tak desítky let  bez další ekonomické podpory. Jsem přesvědčená, že se tak stalo díky její „osobní a profesionální intuici“ směrující neomylností radaru ke kvalitním dílům. Zásadní roli hraje také její péče o autory, charisma, osobní nasazení, vytrvalost a schopnost čekat na potvrzení pro ostatní zatím nezřetelných vizí. Obecně totiž platí, že majitel galerie musí být nejen ekonomem a člověkem schopným komunikovat s lidmi různých profesních zaměření, ale hlavně vizionářem. A být člověkem s uměleckou vizí znamená v kulturní hodnoty věřit a žít pro ně. A to platí v plném slova smyslu o paní Claře Scremini. 


► SILNÉ PŘÍBĚHY LIDÍ, VĚCÍ A MATERIÁLŮ NAJDETE I V TIŠTĚNÉM VYDÁNÍ MAGAZÍNU MATERIAL TIMES. MŮŽETE SI JEJ OBJEDNAT V E-SHOPU NEBO ZAJÍT DO JEDNOHO Z KAMENNÝCH OBCHODŮ.

18. 5. 2019

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek




© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.