CZ / ENG

Všímáme si

Sklářská výtvarnice Zuzana Kubelková vyvařila ve svém tyglíku proměn mezinárodní úspěch

YOUNG GLASS 2017 je prestižní soutěž s mezinárodní účastí. Jednou za deset let ji vyhlašuje Muzeum skla v Ebeltoftu. Letos se mezi finalisty dostali i dva Češi a dvě Češky – Tadeáš Podracký, Pavel Skrott, Zdeňka Fusková a Zuzana Kubelková. Právě Kubelková přivezla do Dánska svoji sestavu My Chemical Romance a vyhrála s ní hlavní cenu soutěže – získala finanční odměnu a za dva roky ji v přístavním dánském městě čeká samostatná výstava.

Sklářská výtvarnice Zuzana Kubelková vyvařila ve svém tyglíku proměn mezinárodní úspěch
Zavřít Detail objektu My Chemical Romance, se kterým zvítězila Zuzana Kubelková

„Není to statický objekt, který se časem okouká. V té věci se pořád něco děje, je v tom napětí, člověk si v tom najde nové krystaly, může u toho relaxovat, ohřívat se u toho,“ popisuje oceněné dílo autorka. Osobitý a zeširoka pojatý přístup ke sklu Kubelková rozvíjela v ateliéru skla, který na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem vedl Ilja Bílek. Kubelková absolvovala v roce 2014, Bílek z ateliéru odešel letos. V ateliéru studovala i další finalistka soutěže, Slovenka Luba Bakičová – ta v Ebeltoftu vystavila skulpturu Yellow Way.

Kubelková bodovala se svým experimentálním přístupem na poli volného umění už v minulých letech. S objektem My Chemical Romance coby diplomovou prací získala v roce 2014 Cenu děkana ústecké fakulty. Ve stejném roce se s ním umístila na třetím místě v soutěži Stanislav Libensky Award. Letos úspěch v Ebeltoftu. Práce, která za ní stojí, připomíná alchymistické opojení vlastnostmi hmoty a možnostmi jejích proměn. „Ve volném umění do toho člověk dává kus sebe,“ říká oceněná výtvarnice a dodává, že se snaží hledat nové přístupy ke sklu, nové způsoby jeho zpracování a kombinování s dalšími materiály.

Má za sebou Střední sklářskou školu v Železném Brodě. Klasickou chemii měla naposledy na základní škole, ale už tehdy se vyžívala v hodinách, v nichž mohla provádět pokusy. A právě v nich nyní pokračuje ve své dílně ve Strakonicích; nechybí tu pece, brusírna, malírna ani pytle s chemikáliemi. Přichází impulz, nápad. „Jo, tohle by mohlo být dobrý.“ A pustí se do práce. Brání se stagnaci, ve sklářské tvorbě hledá nová území, nové přístupy a spojitosti.

Neustálá změna vyvěrající z pevného základu.  Co je uvnitř a co vně? Pronikání, kapání, krystalizace
My Chemical Romance, dílo oceněné mezinárodní porotou, nyní stojí v muzeu skla v Ebeltoftu. Má kovovou kostru. V ní je usazeno akvárium naplněné octanem sodným. Uvnitř jsou ještě umístěny trubice ze Simaxu, jejich náplň tvoří chladicí kapalina fridex. Každá skleněná trubice má své relé a topné těleso. Celá romance je silná pět centimetrů, stěny tvoří pětimilimetrové tabulové sklo. Za ním se formuje proměnlivý prostorový obraz. „Je to jako akvárko s rybičkama. Člověk vidí, jak se fridex tetelí v trubicích. Kdo postojí déle než pár minut, uvidí, jak se krystaly octanu změnily.“

Práci na tomto objektu předcházely jiné materiálově orientované pokusy. „Dva roky předtím jsem experimentovala s lepidlem Herkules a boraxem.“ Fascinace proměnlivostí hmoty i její pronikavostí tehdy vyústila v sérii objektů Materia Alba – Kubelková ho vytvořila pro jabloneckou Galerii „N“. Přesněji – nechala ho, aby našel díky gravitaci svůj tvar v prostoru galerie. Formulovala téma, umíchala směs, připravila prostředí, on kapal a postupně tuhl přímo ve výstavním prostoru.

Detail jednoho z objektů Materia Alba. „Demonstrovala jsem myšlenku, že žádný dům či byt není (a neměl by být) neprodyšně uzavřenou „konzervou“ – byť se jim prostory s moderními plastovými okny a celkovými zateplovacími systémy značně blíží.“ (foto: Zuzana Kubelková)

Definování tvaru a hledání odpovídající směsi zkoumala Kubelková i při práci na Livor Crystallus. V tomto případě měla po ruce skalici a kamenec. Pracovala s tématem parazitického vztahu – a to na úrovni hmoty, kterou obvykle označujeme jako neživou, na úrovni částic, o jejichž vlastnosti se obvykle detailně nestaráme. Rozehrála souboj amorfního skla a krystalických látek. Parazit roste a bují na skle. Ona mu vytyčuje cestu pomocí skleněné formy, do které ho leje. Oba ponechává napospas procesům, které se řídí planetárními zákony. „Nemůžu ovládat úplně všechno. Příroda si udělá částečně, co chce.“

Livor Crystallus – krystaly překvapují svou různorodostí tvarů, barev a velikostí, vypěstovat lze krystaly různých barev i tvarů – od drobných nenápadných drúz transparentních jehliček po velké lichoběžníkovité tvary sytých barev (foto: Zuzana Kubelková)

Po čase ji skalice omrzela. „Časem játrovatí.“ Ale chtěla zůstat u krystalů, začala hle dat jinou látku, a právě tady vzniká My Chemical Romance. „Jako sportovec znám termopytlíčky s plíškem naplněné octanem,“ poodhaluje Kubelková začátek chemické romance. Tyto pytlíčky využívají sportovci a turisté pro rychlé zahřátí – když octan sodný krystalizuje, zahřeje.

Tato látka se rovněž hojně používá v potravinářství, například na dezinfekci střívek. Kubelkovou ale zaujala hlavně jeho struktura a schopnost poměrně pružně a donekonečna reagovat na změnu podmínek. „Zkoušela jsem, jak ho tavit. Zajímalo mě, jak a na co reaguje,“ vzpomíná na první pokusy. Začínala s jedním pytlem. Poté si objednala dalších sedm. Z nich už spotřebovala devadesát kilo. Zbylých sto kilo zatím čeká v dílně. Přestože instalace My Chemical Romance působí étericky, už samotný octan se pěkně pronese. Do akvária, jak skleněný objekt sama autorka žertem nazývá, vměstnala třicetikilovou dávku.

My Chemical Romance z roku 2014, v trubicích se ohřívá voda, v okolí krystalizuje octan

První dvě Romance konstruovala Kubelková na výstavu diplomek v Ústí. Jeden kus praskl během výstavy, druhý na výstavě finalistů Stanislav Libenský Award. Objekt, který nyní metamorfuje v Dánsku, vytvořila Kubelková nově. „Udělala jsem tu věc znova a líp. Mohla jsem ji lépe domyslet.“ Použila silnější tabulové sklo a vodu, která se zahřívala v trubicích, zaměnila za fridex. „Přesto pokaždé, když jsem u toho, tak trnu, jestli se něco nestane,“ říká se smíchem. Návštěvníky výstavy ale její objekt spíše uklidňuje. Sama o něm hovoří i o jako meditativně laděném díle. „Lidé to rádi pozorují.“

Poslední verzi My Chemical Romance vylepšila Zuzana Kubelková fridexem (modrá kapalina v trubicích). Octan (nažloutlá kapalina a bílá hmota) reaguje na změny teplot ve svém okolí

Kubelková se při práci na My Chemical Romance učila například programovat a zapojovat Arduino, malý jednodeskový počítač, který se obvykle používá při konstrukci prototypů. V tomto případě má na starost spínání jednotlivých elektrických obvodů, jimiž řídí zahřívání kapaliny. „Záleží na tom, jak je naprogramuji.“ Arduino posílá pokyn, obvod se spíná, zahřívá se kapalina v trubici, teplo sálá, octan taje a kapalní, je téměř průhledný, lehce dožluta. V okolí začíná být teplo, akvárium je horké, stává se z něj malý radiátor. Na noc se muzeum zavírá, kustod instalaci vypojí a akvárium postupně chladne, octan krystalizuje a tuhne. Okolo trubic se objevují krystalové baly, ve hmotě se objevuje struktura octanu, dlouhé jehlice. Přichází nový den a cyklus pokračuje.

Ne všechny pokusy, do kterých se Zuzana Kubelková pustila, došly úspěšného konce. V ateliéru jí už nějakou dobu leží krabice od bot plná chemikálií, které by měly posloužit k výrobě takzvané bouřkové sklenice. Kubelkové se zatím nepodařilo namíchat tu správnou směs; pokud se k této krabici vrátí, můžeme se těšit na šperky, které nám pomohou předpovídat počasí.

Sklo v rukách nastupující generace
Nejen ocenění české výtvarnice, ale i dalších šestapadesát vystavujících finalistů mladších pětatřiceti let ukazuje, že soutěž YOUNG GLASS má ambici reflektovat, o co jde nastupující mladé generaci umělců zacházejících se sklem. První ročník soutěže se uskutečnil rok po otevření muzea Glasmuseet Ebeltoft, v roce 1987.

Do čtvrtého ročníku soutěže se přihlásilo 326 umělců, do finále se jich dostala necelá pětina. Uděleno bylo celkem sedm ocenění, mezi vítěze bylo rozděleno 42 tisíc eur a dva rezidenční pobyty. Mezi oceněnými je i další český zástupce – Pavel Skrott, absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. V soutěži uspěl se dvěma videi – grafickým krvákem Glass …#1 a meditativním snímkem Glass…#2. „Videa vznikla jako vizualizace obrovského rozdílu v našem vnímání skla – ve sféře umění na jedné straně, a v každodenním životě na straně druhé. Zatímco sklem jako uměleckým předmětem se necháváme okouzlovat, v běžném prostředí sklo sotva postřehneme a většinou ho ignorujeme přehlížením, případně prohlížením skrz ... okno či brýle,“ vysvětluje Pavel Skrott. Za svou práci se sklem na poli videoartu získal The Sybren Valkema Prize – dvoutýdenní stáž na Bali. „Ještě netuším, jak ji využiji. Jsem sám zvědav. Bude to zkrátka dobrodružství jak umělecké, tak životní,“ dodává.

Záběr z první části oceněného esejistického ditptychu Glass .... od Pavla Skrotta.  „Glass... #1 zkoumá sklo jako kulturní artefakt, slučuje opakující se motivy ze světové kinematografie, výsledná koláž video-citací je poté opětovně natočena s nenápadnými zásahy na skleněné TV obrazovce. Glass... #2 zase pátrá po všedních okamžicích, kdy sklo prozradí svou přítomnost mezi divákem a pozorovaným obrazem,“ vysvětluje autor díla. (foto: Pavel Skrott)

Porota byla složena ze zástupců institucí, které se na organizaci soutěže podílejí. Letos díla hodnotila Susan Warner, Maja Heuer, Sandra Blach, Dan Mølgaard, Jeffrey Sarmiento. „Výstava a soutěž má velký mezinárodní rozměr, členové komise mají ve světě jméno,“ dodává Kubelková. Ředitel muzea Dan Mølgaard charakterizuje Young Glass jako sonar, který má v oblasti oceánu sklářské tvorby ukazovat, co se urodilo nového v oblasti volného umění. V katalogu výstavy píše o aktuálních možnostech osvobození skla, o jeho vyvázání se z kolonky „materiál“.

Čtvrtý ročník soutěže a výběr poroty ukázal, že pole působnosti autorů pracujících se sklem je skutečně nedozírné. U Kubelkové porota ocenila důraz na proces, vyzdvihla metaforický význam instalace. My Chemical Romance lze podle poroty vnímat i prizmatem společenských témat, i ta procházejí cykly katalýzy, reakce a obnovy. U Skrotta zase porota ocenila jeho schopnost spojit videoart a sklo – tendenci, která je na začátku svého rozpuku. Mezi další oceněné patří i Dán Bjørn Friborg, rodačka z Hongkongu Carina Cecilia Cheung, působící v USA, Japonka Rui Sasaki a Britky Erin Dickson a Kathryn Wightman.

Rafinované použití skleněných pudrů předvedla Kathryn Wightman v díle Loss z roku 2015 (foto: Kathryn Wightman)

Tato mladá generace autorů protahuje sklo nejrůznějšími představitelnými formáty a postupy zpracování, neobvykle kombinuje technologie a úhly nazírání. Je tu místo pro tavenou plastiku, malované sklo, performance i videoart. „Byla tam spousta zajímavých věcí, nápadů, titěrné věci – provedené do detailu. Třeba Carina Cheung udělala figurkářskou technikou svítidlo ze stovek skleněných klasů i s „fousama“. Skvělá mi přišla třeba i tapiserie od Kathryn Wightman, stavovaná z barevných pudrů, nebo tavené vázy z pěnového skla,“ vzpomíná Zuzana Kubelková. „Jde tam o volné umění, z designu tam nebylo nic,“ upřesňuje.

Kubelková popisuje i atmosféru, která i přípravu výstavy a slavnostní vyhlášení provázela: „Ředitel muzea chodil během instalace v muzeu v montérkách, lidé z muzea exponáty osobně instalovali, se vším nám vycházeli vstříc, okamžitě všechno řešili a byli přátelští. Zhruba třicet lidí, včetně mě, si věci přijelo instalovat osobně. Po vernisáži a vyhlášení byla párty, kde se pilo, jedlo, tančilo.“

Glasmuseet Ebeltoft se prezentuje jako instituce exkluzivně zaměřená na současnou tvorbu sklářských výtvarníků. Ve sbírkách muzea najdeme téměř čtyři desítky prací autorů z Česka (foto: archiv muzea)

Zuzana Kubelková s My Chemical Romance v Ebeltoftu

Výstava Young Glass 2017 v dánském Ebeltoftu se koná od 10. června až do 29. října. Poté se exponáty vydají do švédské The Glass Factory, kde budou k vidění do března dalšího roku. Kruh se uzavře v Sunderlandu, kde výstava ukončí své putování v The National Glass Centre v říjnu 2018. Podle Kubelkové to bude i závěrečná štace objektu My Chemical Romance, v současné době se totiž věnuje dalším experimentům. „Byla to diplomka a už to získalo tři ceny. Trochu mě to už děsí,“ utrousí s úsměvem. „Cítím závazek, že bych zase měla udělat něco kvalitního,“ dodává s tím, že přes léto bude pracovat ve Strakonicích.

„Teď tavím průmyslově vyráběné skelné textilie, které se normálně používají jako pojivo do různých materiálů. Přetavuji a kombinuji je s taveným sklem a čedičovou textilií,“ poodkrývá jeden ze svých nejnovějších tvůrčích záměrů. Na podzim ji totiž čekají dvě tuzemské výstavy – první v Tančícím domě a druhá v břevnovské Galerii Kuzebauch. Na břehu Vltavy vystaví utavené masky ze skleněné textilie, výstava na Praze 6 prozatím zůstává opředena výrobním tajemstvím.

Text: Tereza Lišková, Úvodní foto: Zuzana Kubelková


► Zaujalo Vás toto téma? Čtětě dál.

V novém papírovém vydání magazínu Material Times jsme pro vás připravili rozhovor s Petrem Stanickým a Klárou Horáčkovou. Vedle fotoreportáže z huti, kde pracuje Martin Strnadel, najdete v magazínu i esej Sylvy Petrové, která se zamýšlí nad sběrateli současného umění a designu.

► Pořidíte v e-shopech, Praze, Brně, Liberci, Slavonicích, ve Zlíně a v Plzni.

11. 7. 2017

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek




© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.