Obrazem

Tři kilometry, na kterých spatříte naléhavé performance, lavičky s podobiznami psů i kadibudku

Procházka centrem Basileje nás vede kolem Rýna historickou buržoazní čtvrtí Münster Hügel od jednoho paláce k druhému. Chceme si projít výstavní projekt Parcours, který je ve městě k vidění v rámci veletrhu Art Basel od 16. do 19. června. Parcours se sestává z devatenácti site-specific instalací. Letos se tu objevuje i loutkové divadlo výtvarnice Evy Koťátkové.

Performance jihoafrické umělkyně Tracey Rose nás přitahuje křikem

Performance jihoafrické umělkyně Tracey Rose nás přitahuje křikem
Performance jihoafrické umělkyně Tracey Rose nás přitahuje křikem

Projekt Parcours dostal na starost mladý švýcarský kurátor Samuel Leuenberger; ten se nebál vystavit díla autorů, kteří se otevřeně vyjadřují k tíživým otázkám dnešní doby. Umění angažované? Ano, dnešní doba to vyžaduje. Volání o pomoc se nás chtě nechtě dotýká. Umělci kladou otázky. A my se pokoušíme hledat smysluplné osobní odpovědi. Začínáme poslechem zvukových záznamů mořských přílivů z různých pobřeží – Austrálie, Kalifornie, Portugalska… Vše ve vile z 18. století, kde každý pokoj hostí jednu zvukovou aparaturu.

V romantické zahradě z 19. století sedíme na betonových lavičkách s ocelovými nohami. Každou lavičku zdobí podobizna psa. Psi patří rodinám v italském Triveru. Majitelé psů na lavičkách sedávají a klábosí o svých psích kamarádech. Lavičky ztvárnil sochař Alberto Garutti z Milána.

Ze zahrady sbíháme k břehům Rýna, kde původem ruští výtvarníci Ilya a Emilia Kabakovovi postavili dřevěnou „kadibudku“. Budka vyvolává vzpomínky na dětství na venkově. Trůnění s výhledem na řeku, daleko od ruchu velkoměsta, má navodit meditativní rozpoložení.

Pod obloukem mostu Wettsteinbrücke svítí naprázdno seskupení sedmi světelných semaforů. Řídí mnohaúrovňovou neexistující křižovatku. Původem chilský umělec Iván Navarro klade otázky související se zneužíváním moci, s manipulací a diktaturou. Momentálně žije a tvoří v New Yorku.

Virginia Overton z New Yorku o kousek dál na dvorku vystavuje rozebraný a znovu poskládaný pick-up, jakým často jezdí dělníci v USA. Auto vypadá jako puzzle, které někdo poskládal bez jasného smyslu.

Na náměstí Münster Platz navštěvujeme loutkové divadlo s představením Evy Koťátkové. Loutky polehávají na jevišti, atmosféra je neveselá. Někdo je anglicky nabádá, co mají dělat, ale ony se nehýbají.

Na rohu kostela stojí drátěný labyrint od Sama Duranta z Los Angeles. Evokuje „protiuprchlické ploty“, státní hranice Ostbloku z dob komunistické éry nebo parčík pro vězně.

Dostáváme modrou krabičku. Čteme: „Dárek, který může změnit život.“ Náš? Váš? Zvědavě nahlížíme dovnitř a nacházíme fotku moře s písečnou pláží. Dovolená u moře? Kdepak. Text nás nabádá, abychom přispěli dobročinné organizaci Migrant Offshore Aid Station, která zachraňuje uprchlíky při nebezpečném přeplouvání moře z Afriky do Evropy. Automaticky otevíráme peněženku a chceme přispět. Upozorňují nás, že peníze můžeme poslat na účet, toto je jen performance. Jejím autorem je chilský umělec Alfredo Jaar, žijící v New Yorku. Odcházíme a trochu se stydíme.

Allan Mccollum z New Yorku vystavuje tři stovky objektů z olšového dřeva.

Na první pohled vypadají všechny stejně, při bližším prozkoumání vidíme, že každý objekt je jiný. Nekonečná variace tvarů.

Na náměstí stojí ve skupinkách sochy švýcarského sochaře Hanse Josephsohna. Lidská těla abstrahovaná k nepoznání. Bronzové skulptury, barokní náměstí, okolní paláce, kostel a podzemí s keltskými vykopávkami se ocitají v jednom záběru. Pijeme historický koktejl dochucený současností. Jsme unavení a bolí nás nohy. Za chvíli se zahrady, dvory a muzea zavřou.

Na závěr navštěvujeme promítání krátkých filmů autorky Trisha Baga. U vchodu nám nasadí na nos kouzelné brýle. Trisha Baga, původem z Orlanda, natáčela americké turisty u bazénu někde na Floridě. Cpou se zmrzlinou, popíjejí drinky, koupají se. Filmy jsou ve 3D, míchají se s kresbami. Mají evokovat záznam o naší době a my diváci si máme připadat jako v budoucnosti. Při zpětném pohledu na náš konzumní život se nám začíná dělat trochu nevolno. Sundáváme brýle a prcháme.