To, co může na první pohled připomínat pláž, bylo ve skutečnosti dočasnou krajinou vytvořenou na jednom z největších vídeňských náměstí. Na Karlsplatz vznikla písečná plocha velikosti velkého obývacího pokoje rozprostírající se před umělou vodní plochou. Právě toto místo se stalo výchozím bodem nejen pro participativní workshop, ale také pro sedmý ročník mentoringového programu arts of change rakouského spolku forum n. Program se letos zaměřuje na rozvíjení péče, solidarity a aktivního jednání prostřednictvím umělecké praxe.
Během jarních měsíců se paralelně připravoval koncept programu i textilní instalace a participativní workshop Whatever Happens to the Wings. První série performativních setkání zkoumala potenciál instalace jako nástroje a platformy kolektivního uzdravování společně s různorodými skupinami účastníků.
Protože spolupráce tvoří samotné jádro mentoringového programu, vznikl projekt díky interdisciplinárnímu týmu složenému z art mediátorky Julie Herzog a vizuální umělkyně Terezy Sýkorové. Také tento text vznikl jako společné psaní dvou perspektiv a oborů, které se vzájemně doplňují. Jeho cílem je zdůraznit sociální relevanci projektu a přiblížit atmosféru celého workshopu.
„Uprostřed každodenního ruchu, v srdci města, vedle malého jezera a pod dohledem katedrály, se lidé scházeli ke společnému uzdravování. Na polštářích ve tvaru motýlích křídel se loučili s tím, co jim už neslouží — prostřednictvím fragmentů papírových křídel unášených vodou.“
Haptika a symbolika bezpečného prostoru
Instalace Whatever Happens to the Wings propojuje dvě protikladné dimenze procesu uzdravování. Tvoří ji šedesát polštářů ve tvaru motýlích křídel a dvě velké textilní přikrývky připomínající lidské plíce.
Křehkost těchto textilních objektů odkazuje k pocitu rozpadání a ztráty stability, který často doprovází traumatickou zkušenost nebo dlouhodobý tlak okolí. Jde o přirozenou reakci organismu snažícího se ulevit od bolesti. Plíce zde fungují jako symbol intenzivní emocionální i fyzické zátěže, a proto byly zvoleny jako ústřední tvar celé instalace. Součástí konceptu bylo vytvořit otevřený, vzdušný a zároveň bezpečný prostor pro sdílenou zkušenost.
Plíce v sobě nesou tíhu i bohatost, ale zároveň lehkost a čistotu. Motýlí křídla naopak představují čistou lehkost a transformaci. Instalace navazuje na předchozí uměleckou práci vzniklou skrze transformační sílu vody, kdy se v objektivu kamery objevil motýl usazený na textilní soše ponořené do řeky Vltavy. Tento moment se nyní proměnil ve fyzický prostor bezpečí a proměny.
Haptické vlastnosti textilních objektů a samotný dotek byly pro nás zásadní. Právě prostřednictvím tělesné zkušenosti se účastníci stávali součástí prostoru. Estetika instalace tak reflektuje témata odpuštění, přijetí a péče.
Textil zde funguje jako médium, které přirozeně souvisí s teorií péče: je měkký, nese stopy času a používání, propojuje tělo s pamětí a symbolicky odkazuje k ochraně i opravě. Textilie nás učí žít s ranami a postupně je transformovat. Akt pouštění se zde stává aktem důvěry a péče. A stejně jako v teorii motýlího efektu mohou i malé změny vést v čase k nepředvídatelným důsledkům — věříme proto v jejich pozitivní transformační sílu.
Prostorová interakce a veřejný prostor
Během workshopů byli účastníci opakovaně vyzýváni k interakci s instalací a ke změnám prostorového uspořádání křídel. Přeskupování objektů narušovalo zažité vzorce a přirozeně otevíralo také prostor pro vnitřní pohyb.
Úvod workshopu tvořil společný poslech zvukové kompozice Let Go on Everything, kterou napsala Tereza Sýkorová a nazpívala Francesca Brigandi. Zvuk nás postupně vedl k introspekci a zároveň propojoval vnitřní zkušenost s přítomností vody v bezprostředním okolí Karlsplatz. Voda zde fungovala jako element spojující všechny živé organismy i jako symbol transformace.
Uprostřed ruchu veřejného prostoru lidé několik minut leželi, seděli nebo klečeli na textilních objektech a nechávali zvukovou stopu obracet jejich pozornost směrem dovnitř. Následovalo psaní — každý dostal prostor zaznamenat na papírová motýlí křídla to, čeho se chce symbolicky vzdát.
V závěrečném rituálu byla všechna papírová křídla společně položena na hladinu vody na Karlsplatz. Pozorovali jsme, jak odplouvají. Některé nápisy zmizely, jiné zůstaly čitelné. Některé motýly se potopily, jiné zůstaly klidně plout na hladině.
„Na začátku workshopu přicházejí lidé s lehkým odstupem. Někteří působí nesměle. Vítáme je a podáváme jim jedno z křídel, zveme je do společného prostoru a skrze umístění textilního motýlího křídla je vybízíme ke spoluutváření prostředí, které budeme během workshopu sdílet. S Julií si říkáme: žádný pohyb není špatně, každý příspěvek do tohoto prostoru je vítaný.“
Kolektivní zkušenost a péče
Téma workshopu i samotná přítomnost textilních objektů ve veřejném prostoru vytvořily podmínky pro spontánní interakce. Skupiny účastníků byly velmi různorodé, přesto se lidé dokázali hluboce ponořit do procesu naslouchání, psaní a sdílené intimity, která postupně vytvářela pocit sounáležitosti.
Aniž by bylo nutné explicitně vyslovit, čeho se chce kdo vzdát, samotné sdílení procesu nás vzájemně propojovalo. Účastníci po workshopu působili klidněji a uvolněněji, jako by společně nahlédli do vnitřních vrstev smutku, lítosti a zranitelnosti, které jsou univerzálně lidské.
Po celou dobu workshopu pro nás bylo zásadní vytvářet bezpečný prostor pro sebereflexi. Kdykoli vzniká prostor pro sdílení a introspekci, musí existovat také podpůrná sociální a prostorová struktura umožňující léčivé procesy. Naše zkušenost s art mediací ukazuje, že při rozvíjení léčivých mechanismů prostřednictvím kreativní činnosti je klíčové udržovat rovnováhu mezi pozorováním a péčí o prostor samotný.
Naslouchání, sdílení, vzájemná podpora bez stigmatizace, propojení a kolektivní vědomí, stejně jako neverbální vyjadřování emocí v bezpečném prostředí — to vše umožňuje vnitřní transformaci. Právě tyto principy tvoří základní filozofické pilíře programu arts of change, který vedle transdisciplinarity a solidarity podporuje také sociální udržitelnost, inkluzi a spravedlivou spolupráci.
Program arts of change, organizovaný spolkem forum n, nabízí studentům umění a hudby možnost dlouhodobě se věnovat tématům umění, udržitelnosti a socio-ekologické transformace. Po sedmi letech existence se kolem programu vytvořila stále se rozrůstající síť mladých umělců, kteří společně reflektují možnosti udržitelné kreativní praxe a dopady uměleckého jednání uvnitř i vně akademických institucí.
Foto: Adéla Zlámalová
Koncept workshopu a textilní instalace: Julia Herzog a Tereza Sýkorová
.JPG)
