Konference propojila architekty, pedagogy, zástupce měst, neziskových organizací a další odborníky. Společným tématem byla hra jako přirozená součást městského života – nejen jako zábava, ale také jako příležitost k učení, setkávání a navazování vztahů mezi lidmi.
Od skejtu a parkouru po cirkus ve veřejném prostoru
Architekt Adam Gebrian se podělil o inspiraci ze svých cest po zahraničních městech s malým synem. U/U Studio představilo svůj přístup k tvorbě veřejného prostoru otevřeného různým skupinám uživatelů včetně skejťáků a přiblížilo mimo jiné projekt SPOT Holešovice, na jehož vzniku se podílelo. CIRQUEON ukázal možnosti cirkusové pedagogiky ve veřejném prostoru a Avanti-Garda nabídla pohled parkouristů, pro které je město prostor plný příležitostí k pohybu a objevování.
Studující Fakulty architektury ČVUT představili svůj projekt proměny ulice Kolejní za fakultou, dosud využívané především k parkování, v místo pro odpočinek a setkávání. Právě tento prostor se odpoledne stal dějištěm Play Street.
Představené projekty připomněly, že k oživení veřejného prostoru nejsou vždy potřeba rozsáhlé stavební zásahy. Někdy stačí umožnit nové způsoby jeho využití, dát prostor spontánním aktivitám, umožnit nové způsoby využití nebo se prostě jinak podívat na to, komu a k čemu mohou veřejná prostranství sloužit.
Adventure Playgrounds se zabydlují v českých městech
Významná část konference byla věnována dobrodružným hřištím (Adventure Playgrounds), která představují alternativu k běžným dětským hřištím. Děti zde mají prostor pro svobodnou a tvořivou hru – mohou stavět, experimentovat, pracovat s různými materiály a samy rozhodovat o podobě svého herního prostředí. Herní průvodci je přitom podporují, aniž by jejich hru zbytečně organizovali.
Ještě před několika lety byl tento koncept v České republice téměř neznámý. Spolku Město přátelské k dětem se během posledních tří let podařilo dostat Adventure Playgrounds do širšího povědomí a podpořit vznik 17 dobrodružných hřišť v Praze i dalších českých městech. Významným milníkem bylo také otevření otevření prvního stálého hřiště na Vypichu v Praze 6, ke kterému se postupně přidávají další, jako například v areálu SPOT Holešovice v Praze 7 či v areálu Pražačka na Praze 3.
„Když jsme před třemi lety začínali Adventure Playgrounds v Česku rozvíjet, vůbec nás nenapadlo, jak rychle se tahle myšlenka ujme. Dnes máme za sebou sedmnáct hřišť, z nichž některá už fungují trvale, a to nejen v Praze, ale třeba i ve Frýdku-Místku! Stejně velkou radost máme ale i ze spolupráce, která kolem dobrodružných hřišť vzniká. Propojili jsme se s řadou skvělých organizací - od domů dětí a mládeže a re-use center až po U/U Studio, CIRQUEON nebo Sladovnu Písek. Společně hledáme další cesty, jak dostat hru do veřejného prostoru,“ říká Carolina Sidon, metodička hry a dobrodružných hřišť a členka spolku Město přátelské k dětem.
Zkušenosti z Prahy, Písku a Frýdku-Místku ukázaly, také důležitými komunitními místy, která nabízejí příležitosti k setkávání, neformálnímu vzdělávání a zapojení různých skupin obyvatel.
Spolek Město přátelské k dětem nyní zkoumá, jak by dobrodružná hřiště mohla sloužit také dospělým – jako místa pro praktické činnosti, setkávání i terapeutické aktivity. Ve spolupráci s organizací Fokus hledá možnosti, jak do těchto aktivit zapojit lidi se zkušeností s duševním onemocněním a nabídnout jim příležitost trávit čas venku a pracovat s přírodními materiály
Města potřebují o hře přemýšlet koncepčně
Odpolední panelová debata se zástupci měst a městských částí a s odborníky otevřela otázku, jak se dnes v českých městech plánují příležitosti ke hře. Debatu uvedla a moderovala Mirjana Petrik, která představila příklady měst z Česka i zahraničí, jež vytváření podmínek pro hru zařazují mezi své priority.
Z diskuse vyplynulo, že rozhodování o vzniku a obnově dětských hřišť bývá často nahodilé a postrádá dlouhodobou koncepci. Městům mnohdy chybí přehled o tom, jak jsou jednotlivá hřiště využívána, co jejich uživatelé potřebují nebo jak by se měla síť herních prostorů dále rozvíjet.
Pomoci by mohla strategie hry, která by městům umožnila plánovat příležitosti ke hře v širších souvislostech – nejen na dětských hřištích, ale také v parcích, ulicích, na náměstích a dalších veřejných prostranstvích. Důležitou součástí takového plánování by mělo být izapojování samotných dětí.
„U nás se pořád řeší hlavně jednotlivá dětská hřiště – kde postavit nové, co opravit nebo vyměnit. Mnohem méně se ale přemýšlí o tom, jaké možnosti hry město nabízí jako celek a co v něm dětem vlastně chybí. A samotných dětí se přitom často nikdo neptá. V řadě evropských zemí se strategie hry postupně stávají běžnou součástí městského plánování. Myslím, že je nejvyšší čas, aby se touto cestou vydala i naše města a městské části,“ říká Mirjana Petrik, architektka a zakladatelka spolku Město přátelské k dětem.
Ulice Kolejní se na dvě hodiny proměnila v hravý veřejný prostor
Vyvrcholením konference byl odpolední program Play Street, který přenesl její témata přímo do ulic. Akci s podporou Nadace Via zorganizovala Štěpánka Falladová, studentka architektury na ČVUT, herní průvodkyně a členka spolku Město přátelské k dětem.
Ulice Kolejní a okolí Fakulty architektury ČVUT na dvě hodiny ožily cirkusem, parkourem, skejtem, dobrodružnou hrou a dalšími aktivitami.
„Chtěli jsme, aby si lidé mohli na vlastní kůži vyzkoušet to, o čem se na konferenci mluvilo. Organizace, které dopoledne představovaly své projekty, tak dostaly příležitost ukázat přímo v ulici, co všechno se dá ve veřejném prostoru dělat. Přidali se i skejťáci a najednou bylo všude plno pohybu a života. Bylo skvělé sledovat, jak se zapojují děti i dospělí a jak se z obyčejné ulice na chvíli stává úplně jiné místo,“ popisuje Štěpánka Falladová.
A přálo i počasí. Přestože byl chladný listopadový den, odpolední slunce přispělo k příjemné atmosféře celé akce.
Konference Architektura dětem 2026 ukázala, že hra může být přirozenou součástí městského života a že i relativně jednoduché změny mohou proměnit veřejná prostranství v živější a přívětivější místa pro všechny generace.





