Myšlenka představit společně díla Riikky Latva-Somppi a Maxima Velčovského vznikla na Mezinárodním sklářském sympoziu – IGS v roce 2015 v Novém Boru, kde byla jejich díla nainstalována vedle sebe. Všimla si jich i spolumajitelka Galerie Kuzebauch Lucie Havlová: „Ve sklepení novoborského muzea skla jsem na podlaze nejdříve uzřela kupu nadrozměrných penisů ze skla a nad nimi visely červeně pomalované „kýčovité“ plíce. Kombinace tak praštěná, nečekaná a provokativní, že jsem spontánně propukla v smích. To se mi na výstavách skla normálně nestává. Na to mě oslovila Riikka – čemu že se to směju? Slovo dalo slovo a výstava byla domluvená.“
„Spojujícím tématem výstavy je pohled na lidské tělo a jeho části v nečekaném nebo provokativním kontextu. Není pochyb, že naše fyzická schránka, podobající se svou křehkostí sklu, je inspirací umělcům od počátku věků,“ představuje výstavu kurátor Petr Nový. Riikka Latva-Somppi se začala tématu lidského těla věnovat, když utrpěla ztráty v rodině a mezi blízkými. „Po čtyřicítce skončí našemu tělu záruční doba. Už se neregeneruje, začínáme s omezeními a bolestmi žít do konce života,“ popisuje s úsměvem své zážitky. „Často si neuvědomíme, jakou službu nám orgány a části těla poskytují, dokud se neporouchají,“ přibližuje situaci, která ji vedla k vytvoření malovaných skleněných plic poté, co její přítelkyně onemocněla rakovinou dýchacích cest. „Nadechnout se potřebujeme jen asi několikrát za minutu,“ dodává ironicky.
Maxim Velčovský pracuje s tématem těla odlišným způsobem. „Penisem se muž zabývá od útlého věku neustále celý život, vnímá jeho proměny a prochází různými fázemi vztahu k němu,“ říká. „Sklářská činnost pro mě vždycky měla erotický náboj,“ vysvětluje výběr materiálu a způsob jeho zpracování. V této souvislosti zmiňuje roztáčecí pec, které se ve sklářské hantýrce říká glory-hole; také anglický výraz pro foukání skla má svůj význam i v oblasti sexuálního průmyslu.
O skrumážích skleněných penisů Velčovský mimo jiné uvádí, že jsou machistickými dějinami lidstva v různých kompozicích. „Dekódování objektu je možné pomocí rčení nebo citací vztahujících se k historickým postavám či imaginárním hrdinům, kteří ovlivnili naše životy.“ Nabízí třeba Pierra de Coubertina: „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se,“ nebo V. I. Lenina: „Aby se dosáhlo velkého, je třeba začít s menším.“
Czech Lungs visí a Dripping Crystal kape v Galerii Kuzebauch do 7. října
„Riikka Latva-Somppi i Maxim Velčovský vytvářejí objekty, jež mají vzbudit emoce,“ dodává Petr Nový. „Nestojí tiše v koutě, ale důrazně si říkají o pozornost publika.“ Finská výtvarnice tak úplně nesouhlasí: „Většinu svých objektů vidím jako poznámky k prchavému okamžiku. Nemám ráda, když díla stojí na soklech a každý k nim vzhlíží. Umění může být nenápadné.“ Prchavost okamžiku na výstavě trefně vystihuje dílo „Dripping crystal“ – vodovodní kohoutek, ze kterého kape křišťálová kapka. Nový nicméně na vernisáži trefně dodává, že z výstavy v Galerii Kuzebauch si jistě každý něco zapamatuje, což je v dnešní době přeplněné informacemi a nároky na pozornost opravdový kompliment.
Text: Kateřina Zvelebilová, foto: Aleksi Tikkala, Martin Fryč, archiv Galerie Kuzebauch
