CZ / ENG

Ptáme se

Alan Fabik: Školy by si měly osahat technologie, které jsou současné

Jaká jsou úskalí automatizace prostředí? V čem je výhoda open source principu? A proč patří chytré stavebnice do škol? O elektronice a internetu věcí (IoT) jsme si povídali s Alanem Fabikem, který si myslí, že chytrá lednička, která objednává věci, je hloupost.

Alan Fabik: Školy by si měly osahat technologie, které jsou současné


Připravila: Kateřina Přidalová, ilustrace: Barbora Tögel, foto: archiv Big Clown


Alan Fabik je zakladatelem firmy Hardwario, která vyvíjí chytrou stavebnici Big Clown. Doma si z ní můžete postavit například zařízení na měření vlhkosti vzduchu nebo hodnoty CO2. Funkcí má mnohem víc a stavebnicový set lze přizpůsobit individuálním potřebám. Fabik je aktuálně v Londýně a připravuje expanzi na mezinárodní trh. Proto jsme si povídali přes Skype.


Nedávno jsem pro Kulturní Česko vedla rozhovor s Denisou Kera, ředitelkou prvního českého Maker Faire festivalu. Vaši firmu zmiňovala jako jednu z mála českých firem, které vzešly z makerské komunity, tedy ze společenství novodobých kutilů. Jak to začalo?
Začátek byl ve firmě Jablotron, která vyrábí komunikační a zabezpečovací techniku. Já a spousta mých současných kolegů jsme působili v týmu Jablotron Projects, kde jsme vyhledávali talenty a startupy. Majitelé se nakonec rozhodli, že už touhle cestou jít nechtějí.

Co následovalo?
Věděli jsme, jak funguje startupové prostředí, a měli jsme zkušenosti s vývojem hardwaru, komunikačních systémů a IoT. Řekli jsme si, že chybí něco, co by lidem umožnilo, aby si postavili svá elektronická zařízení pro internet věcí. A tak vznikla myšlenka stavebnice Big Clown. S vývojem jsme začali v roce 2016. První prodejní vlna byla na konci téhož roku ještě v rámci Jablotronu.

Pak jsme se postavili na vlastní nohy a založili firmu Hardwario. V roce 2017 jsme stavebnici vylepšovali. Nyní už to máme systémově hotové a jen přidáváme různé senzory a snažíme se zvyšovat počet projektů, které lze z naší stavebnice postavit. Letošní rok se věnujeme mezinárodní expanzi a přesouváme obchod a marketing do Londýna.

Vycházíte z toho, že všichni jsme z podstaty makeři a kutilové, že kreativita je vrozená věc. Na webu máte promo video, ve kterém si otec se synem staví z vaší stavebnice. Ženy nejsou vaše cílová skupina?
To je jedna z věcí, kterou budeme měnit, protože tady v Londýně to vzbuzuje různé emoce a video působí tak, že role jsou už rozdány. Nám je ale v zásadě jedno, zda si zařízení postaví kluk, holka, mladý nebo starý. Big Clown je pro všechny, kteří umí ovládat počítač, takže zhruba od deseti, jedenácti let a vůbec nezáleží na pohlaví, náboženství ani rase.

Základem je touha něco dělat, bojovat s lenivostí, která je nám přirozeně dána. Hlavně v dnešní době blahobytu, kdy většinou jen konzumujeme. O tom je makerství a náš národ je kutilstvím pověstný. Vzpomeňme třeba pořad Receptář nejen na neděli. Makerství je obrovský obor a není to jen o elektronice, i když se to v dnešní technologické době točí hlavně okolo ní.

Kdo jsou nejčastěji vaši zákazníci?
Co se týče počtu, nejčastěji jsou to lidé, kteří si hrají s programovatelnou elektronickou deskou Arduino nebo počítačem Raspberry Pi, a další, kteří se točí okolo nových technologií. Chceme se také zaměřit na začátečníky, pro které je Arduino složité, ale zatím to nemáme dotažené. Co se týče objemu, největší obraty nám dělají firmy, které si to kupují pro svoje interní projekty. A kupují si to také školy.

Jednou z funkcí zařízení je měření hodnoty oxidu uhličitého. Big Clown ale dokáže také monitorovat teplotu, vlhkost, detekovat pohyb, ovládat spotřebiče… Jaké funkce vaši zákaznicí nejčastěji využívají?
Internet věcí se projevuje v mnoha oblastech. Mezi jeho základní funkce patří chytřejší zabezpečení, zlepšení podmínek k životu a práci, případně lepší zábava nebo posílení ekonomiky díky úsporám nebo zvýšením výnosů. V oblasti zlepšení podmínek k práci a životu jde většinou o zajištění tepelné pohody na pracovišti nebo doma. Lidé chtějí vědět, zda prostředí, ve kterém se pohybují, je v pořádku. Pro tyto účely máme kompaktní senzory, které měří teplotu, vlhkost, intenzitu osvětlení a CO2.

Jak to funguje?
Naše skládačka má vyřešenou bezdrátovou komunikaci a napájení z baterií. Když přidáte senzor, velmi rychle máte grafy a upozornění na nějaký nežádoucí stav, na který můžete reagovat. Nejčastěji prodávaný je modul Climate. Máme i modul na CO2, který je z technologického hlediska výjimečný, protože je to jeden z produktů, který velmi přesně dokáže měřit hodnoty oxidu uhličitého a zároveň běžet z baterií po dobu několika měsíců, ne-li let. V našem portfoliu je nejdražší a neprodává se nějak ve velkém. Dodáváme jej nejčastěji do firem.

Klientům poskytujete podporu a know-how při sestavování stavebnice. Zajímáte se také o to, jak naloží se získanými daty z měření? Mám na mysli třeba kontrolu limitních stavů CO2 ve „smart budovách“.
To není naše úloha. Dodáváme hardware, neprovozujeme žádný cloud a k datům nemáme absolutně žádný přístup.

A neplánujete se do toho pustit ani v budoucnu, například ve spolupráci s nějakou organizací? Podobně jako to například dělá ostravský projekt SenseNet, který sbírá data o kvalitě ovzduší v problematické lokalitě, nebo mezinárodní organizace Safecast, která shromažďuje a vyhodnocuje data o výkyvech v přírodě.
Necháváme na rozhodnutí zákazníka, zda se chce do nějaké takové sítě přihlásit. Pokud se ale nějaká města dohodnou, že některá data jsou potřebná, a hledají vybavení, dokázali bychom je napojit na platformu, která se tím zabývá. Byla by to možnost také pro školy. Od října se jim dost intenzivně věnujeme, pořádáme kurzy IoT pro učitele. Jsou to pilotní projekty, které seznamují s problematikou prostřednictvím našich zařízení. Jeden z hlavních projektů se zabývá právě měřením CO2 ve třídách. Tady bychom samozřejmě mohli školám pomoci, aby se zapojily do nějaké platformy pro sběr a sdílení dat. Zatím to ale není možné, jsme na začátku.

Mluvíte o vzdělávacím projektu Clownopolis?
Od začátku jsme chtěli pomáhat lidem, a proto jsme věděli, že nestačí jen dodat hardware, ale že je třeba poskytnout i výukové materiály a zajistit technickou podporu. Nyní připravujeme open source materiály. To celé jsme sdružili pod aktivitu, které říkáme Clownopolis. Naše výukové materiály nejsou jen pro učitele, ale také pro rodiče a pracovníky organizací. Spolupracujeme například s EduLab, Edua Group nebo s pražskou Unicorn College a několika středními školami v okolí Liberce, kde naše firma sídlí. Školám také pomáháme najít na projekty finance. Ty jsou vždycky problém. Stát by v tomto směru měl zajistit větší podporu. Školy by si měly osahat technologie, které jsou nyní současné.

Popište mi prosím na konkrétním příkladu, jak takový kurz ve škole probíhá. Je to jednorázové projektové učení, nebo informace v rámci konkrétního předmětu?
Jsme ve fázi pilotování. Původně jsme se snažili oslovit studenty. Na biskupském gymnáziu ve Žďáře nad Sázavou jsme ale zjistili, že to musíme upravit, aby to bylo pro studenty atraktivnější. Následně jsme se rozhodli, že uděláme nejdříve kurz pro učitele. Během pěti hodin jim má vysvětlit, jaké máme stavebnice a co je to IoT.

Jak jsem již zmiňoval, jedním z těchto projektů je kurz monitoringu CO2 ve třídě. Rozebíráme, co to je, jak to vzniká a jaký vliv má vysoká hodnota oxidu uhličitého na aktivitu, a že nejlepším řešením je větrání, a škola tak nemusí investovat bambilion do nějakých systémů. I když automatizace je fajn. Kurz o CO2 je postavený tak, že zasahuje do různých předmětů. Jsou tam prvky z chemie, biologie, může tam být i ekonomika, fyzika a matematika. Máme tam také nějaké prvky z výukových metod pana profesora Hejného. Cílem je, aby studenti nenásilnou formou pochopili, k čemu zařízení jsou, jak fungují. Je to projektové učení v souvislostech. Jde o to, aby se IoT učili na praktických věcech.

A pro jak staré žáky je program určen?
Ideálně pro žáky od dvanácti let.

Expandujete do Anglie, plánujete výukový program i zde, nebo je Clownopolis projekt jen pro českou školu?
Ano, je to jeden z našich záměrů, protože Anglie je rodištěm Raspberry Pi, což je jednodeskový počítač, kterého se prodalo už přes dvacet milionů. Společnost Raspberry Foundation se snaží také o vzdělávání. V Anglii je to obrovské téma. Je tu spousta organizací, které se tím zabývají, takže je v našem zájmu se s nimi spojit a spolupracovat i s britskými školami.

V čem je zmiňovaný počítač výjimečný?
Je to jednoduchý open source počítač. Je malý, ale hodně výkonný a můžete s ním dělat spoustu věcí. My ho ve stavebnici Big Clown používáme jako takzvaný hub. I když jsou naše stavebnice prvky, které spolu mohou komunikovat přímo, je dobré, aby se data někam ukládala, a k tomu nám slouží právě Raspberry Pi. Využíváme jej také jako klasický počítač, přístroj se zvýšeným početním výkonem. Může fungovat také jako multimediální centrum. Je mnohostranný.

Uvádíte, že Big Clown se vyrábí v EU. Je to myšleno konkrétně v Liberci?
V Jablonci v Jablotronu.

Zajímáte se o to, odkud se berou materiály a suroviny pro vaše stavebnice?
Musíme se spoléhat na velké hráče a respektovat jejich politiku. Nakupujeme od prověřených velkých dodavatelů a nenakupujeme na žádných sekundárních trzích. Nemáme ale sílu na to, abychom ve výrobním řetězci sledovali, kde se těží křemík.

Ptám se proto, že na trhu je takzvaný Fairphone, mobilní telefon, který se pyšní tím, že je vyroben udržitelnou cestou, která nezatěžuje prostředí ani lidi a snadno se recykluje a opravuje. Výroba telefonů a elektroniky je obecně problematická, protože se pro výrobu komponentů nešetrně vytěžují zdroje zemí globálního Jihu.
Nechci vůbec moralizovat. My sami nedokážeme zachránit svět. Snažíme se alespoň tím, že motivujeme lidi, aby sami něco dělali, a snad se i někteří z našich zákazníků budou této problematice věnovat. Nevím, zda nálepka o udržitelně vyrobeném produktu může být garantem. Dodavatelský svět je docela komplikovaný a na některé součástky čekáme i přes rok. Bojujeme s konkurencí a vadí mi, že se sem dovážejí z Číny tuny věcí, které nikdo nikdy neprověřil, a lidé to jako šílení kupují. Těží se kryptoměny a počítače jedou naplno. Abychom tady nesbírali kapky, zatímco někde vytéká moře.

Elektronika se často levněji vyrábí v Číně. Za jakých podmínek je to možné u nás?
Nejdříve musíme pochopit, co v elektronice znamená výroba. Není to tak, že by si jeden výrobce vyrobil všechny součástky. Výrobou se v dnešní době myslí především kompletace. To znamená, že já si nakoupím komponenty, nechám si vyrobit desku plošných spojů, na kterou komponenty osadím, oživím vnější krabičkou, zabalím a pošlu zákazníkovi. To je dneska výroba. Ty komponenty se nakupují od velkých hráčů. Dnes to ovládá jen několik světových firem. Ti nakupují od dalších subdodavatelů, kteří vyrábějí konkrétní věci jako čipy, procesory… Tohle se v Česku nevyrábí. U nás se to poskládá. Třeba senzory pro CO2 moduly nakupujeme od švédské firmy Senseair, která je poblázněná ochranou všeho. Mají své vlastní standardy a my to respektujeme.

Jedna z konkurenčních výhod vaší stavebnice je dlouhá životnost baterie. Zabýváte se také tím, co bude, až zařízení doslouží? Jak se stavíte k vyměnitelnosti nefunkčních komponentů a k recyklaci?
Krásná, ale složitá otázka. Tím, že je Big Clown stavebnice, je to trochu ulehčené, protože se dá rozložit. Naše starost je plnit zákonné normy. To znamená, že jsme součástí systému REMA, do kterého odvádíme poplatky sloužící k tomu, aby sběr použité elektroniky fungoval a věci se správně recyklovaly.

Kromě mobilu a dvou počítačů nemám doma ani jednu chytrou věc napojenou na síť, která by mi usnadňovala pobyt v domácnosti. Řekněte mi, jak to vypadá u vás doma. Představuji si, že máte plně automatizovanou domácnost.
Nemám. Jeden kolega to má doma prodrátované a nemyslím si, že je šťastnější. Dokonce s radostí na různých konferencích předčítáme hrůzostrašné příběhy lidí, kteří se rozhodli si domácnost automatizovat a pak ta zařízení nakonec v totálním stresu prodali, protože zjistili, že to nepomáhá, ale zařízení naopak vyžadují péči. Máte pak deset aplikací v telefonu a ty pak na vás křičí, zalej mě, vysyp mě a tak dále. Snažíme se lidem říct, že pokud mají nějakou komplikaci, která jim znepříjemňuje život, a navíc se pořád opakuje, je to nejlepší kandidát pro automatizaci. Chceme ale, aby si to zkusili udělat sami. Klíčem je dělat to postupně. Nejdřív je třeba vyřešit jednu věc a pak postupovat dál. Nedělejte automatizaci domácnosti naráz, protože vás to otráví.

Já mám doma záložní detektor pohybu, který je doplňkem k alarmu Jablotron. Pak jsme řešili vlhkost v domě. Jediným správným řešením je větrání, a abych rodinu motivoval, máme doma senzory vlhkosti a teploty. Hodnoty mohu sledovat na telefonu a vím, zda děti větraly, nebo ne, a ony vědí, že já to mohu vidět, tak větrají. Díky tomu jsme odstranili problém s vlhkostí. Ještě mám záplavový detektor v technické místnosti. To je dobrá věc, protože kdysi jsem byl v bytě vytopený, a to není nic příjemného. Nyní mě ještě zajímá, zda mi zbytečně nechladí nebo nemrazí lednička. To je důležité, ale chytrá lednička, která mi objednává věci, je hloupost. Víc zatím doma nepotřebuju.

Mě téma IoT, plně automatizovaných domácností, autonomních aut a dalších vychytávek lehce děsí. Myslíte si, že se můžeme na elektroniku spolehnout?
Nemusíte se děsit. Vyvíjí se to a uvidíme, co všechno se ujme. Ono to nějak postupuje a v médiích se to řeší, protože je to vděčné téma. Hlavně vás nikdo nenutí. Když nebudete chtít mít samořiditelné auto, tak si ho nepořídíte. Je dobré si uvědomit, že technologie ve výrobě usnadňují lidem práci, zvýšila se bezpečnost, stroje jsou přesnější. Když se to dobře naprogramuje a jsou tam správné ochranné mechanizmy, je to dobrá věc. Ale napadnutelné to být samozřejmě může. Proto děláme Big Clown na principu open source, abychom lidem ukázali, že tam nemáme žádná zadní vrátka.

Open source je o otevřenosti a produkty se tak mohou díky jednotlivcům zlepšovat. Sami vybízíte, aby vám lidé dávali zpětnou vazbu.
Ano, chceme, aby se lidé vzájemně ovlivňovali a naše produkty zlepšovali. Vidí do kódu a sami s tím mohou něco udělat. Open source má tu výhodu, že je otevřený a nic neschovává. V dlouhodobém horizontu jsou open source produkty mnohem lepší než ty uzavřené, komunita je vylepšuje, hledá chyby a opravuje. Takhle začínal Linux, a tehdy se všichni divili, jak to může být možné, a dnes na něm bez problému běží obrovské systémy. S open sourcem se také zvyšuje pravděpodobnost, že se objeví člověk, který udělá nějakou výjimečnou věc, která vývoj posune dál a pomůže lidstvu. Po tom toužíme, a Češi to v minulosti ukázali. Osobnosti, které mění svět, máme, a my k tomu chceme přispět. Pokud alespoň jedno dítě díky naší stavebnici přičichne k elektronice a v budoucnu se bude podílet na nějakém vynálezu, tak naše úsilí bude stát za to.


► PŘEČTĚTE SI ČERSTVÉ tištěné VYDÁNÍ MAGAZÍNU MATERIAL TIMESMŮŽETE SI HO OBJEDNAT V E-SHOPU nebo zajít do kamenné prodejny.

NAJDETE V NĚM ROZHOVOR S ANDREJEM BOLESLAVSKÝM, KTERÝ VYPRÁVÍ O TOM, JAK SI HRÁT S TĚLEM VE VIRTUÁLNÍ REALITĚ. nebo článek o problematice životního prostředí ve smart budovách.

5. 10. 2018

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek




© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.