2x odpovídá

Ivan Rynda, sociální ekolog: Současnost se nepodobá ničemu, co euroamerická civilizace dosud prožila

Ivan Rynda je sociální ekolog a vysokoškolský učitel, angažoval se i v politice. Na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy vede od roku 2001 katedru Sociální a kulturní ekologie. Vystudoval český jazyk a filozofii, ale hlavním okruhem jeho zájmu je udržitelný rozvoj. Patří k zakladatelům Společnosti pro trvale udržitelný život. Během výuky se často nechával slyšet, že je i přes informace, které má k dispozici, optimistou. Odkud bere naději?

Ivan Rynda, sociální ekolog: Současnost se nepodobá ničemu, co euroamerická civilizace dosud prožila
Ivan Rynda, sociální ekolog: Současnost se nepodobá ničemu, co euroamerická civilizace dosud prožila

Připravila: Tereza Lišková Koláž: Lenka Hámošová

Co podle vás znamená být v době poruchy klimatu optimistou?

Současnost se v řadě parametrů nepodobá ničemu, co euroamerická civilizace dosud prožila, především proto, že nejdůležitější potíže (ač jsou působené námi všemi, jednotlivci) mají globální rozměr. Naděje tedy spočívá v tom, že to pochopíme, začneme věřit, že žádný osobní vklad není příliš malý na to, aby jej nestálo za to vykonat.

Hodně záleží také na tom, zda vědci a mladí lidé přinutí politiky, aby začali uplatňovat nástroje cukru a biče, pozitivní i negativní, jež nás všechny povedou k postupnému zmírňování antropogenních vlivů na klima. Já osobně jsem optimista – je to větší legrace než být pesimista. Zkuste to taky, a neztrácejte obavy: všechno špatně dopadne!

V jakých konkrétních strategických krocích vidíte naději?

Obecně jsou to „maličkosti“. Shora je nezbytné přemýšlet o modelech ekonomiky, která bude poskytovat poctivý zisk, ale nemusí být jako celek nezbytně růstová, a o podobě politiky, jež bude subsidiárně distribuovat rozhodování od dobrého globálního řízení či spravování (nikoli vlády!) až po co nejvyšší místní soběstačnost.

A pak je třeba hledat, co konkrétního mohou udělat lidé ve všech společenských profesích a statusech: jako zemědělci, lesníci, učitelé, vědci, výrobci, ale hlavně spotřebitelé. Ve změně vzorců spotřeby a výroby, tedy ve změně životních stylů, v uvědomělé skromnosti a výběrové náročnosti je velká naděje!