CZ / ENG

3x odpovídá

Vladimír Kočí: Dopad různých produktů na životní prostředí dnes dovedeme vyčíslit a porovnat

Dokáže porovnávat environmentální dopad obalů, potravin, stavebních materiálů i životního stylu samotných spotřebitelů. Věří, že pro budoucnost bude zásadní, aby lidé minimalizovali spotřebu a zároveň maximalizovali svůj prožitek. Docent Vladimír Kočí má kancelář na děkanátu Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.

Vladimír Kočí: Dopad různých produktů na životní prostředí dnes dovedeme vyčíslit a porovnat


Připravila: Lucie Tomanová Foto: Tomáš Rubín


Rozsáhlý rozhovor s Vladimírem Kočím najdete v letošním tištěném vydání magazínu Material Times, které vyjde v červnu 2019. Vladimír Kočí vystoupí i na konferenci Sketch the Change!, která se uskuteční 6. června v pražském CAMPu.


Dlouhý stůl v kanceláři pokrývají různé typy obalů, jejichž analýzu si objednaly potravinářské firmy či prodejní řetězce. Na pravé straně leží vedle sebe srovnané různé typy nákupních tašek od těch igelitových přes papírové až po plátěné a polyesterové. Nalevo vidíme řadu různých typů kelímků na jogurty. Teprve LCA (Life Cycle Assessement) analýza ukáže, který bude nejvhodnější.

Problémy dnešního světa jsou složité a my jsme omezeni vlastním nastavením mysli. Vystačíme si ještě dnes s takzvaným „selským rozumem“?

Jsem toho názoru, že už nestačí. Nás zajímají dlouhodobé dopady na životní prostředí, dopady za horizontem, kam člověk oním selským rozumem nedohlédne: ve vedlejším povodí, ve vedlejší zemi, na jiném kontinentě. Problémy, které dnes řešíme, jsou zkrátka komplexní a potřebujete je dát do širších souvislostí a také do nějakých hodnot a čísel, která pak porovnáte. A to právě dovede LCA analýza: Je to postup, jehož prostřednictvím můžeme hodnotit dopady různých výrobků, technologií a služeb na životní prostředí, a to takzvaně „od kolébky do hrobu“. To znamená od těžby surovin, získávání energií, k výrobě konkrétních produktů, pak následuje fáze používání… A právě ta s sebou často nese významnou spotřebu energie, paliv nebo produkci škodlivých emisí či následných odpadů.

Pak je tam fáze konečná, odstraňování neboli End of Life. Tady už se výrobek recykluje nebo nějak energeticky využije anebo se skládkuje či zahodí. Naše hodnocení není zaměřeno na jeden konkrétní dopad, snažíme se pokrýt maximální škálu environmentálních dopadů, o kterých dneska víme, že jsou významné: Od podílu na globálním oteplování po produkci určitých toxických látek. Mnohdy se nám v LCA studiích ukázalo, že něco je jinak, než jsme si mysleli, protože vztahy v tom systému jsou komplexnější, než by člověk na první pohled čekal.

Můžete uvést nějaký příklad?

Největším problémem většinou není paradoxně doprava, i když to tak může na první pohled vypadat. Analyzovali jsme například poklopy na kanály od firmy Hekl: surovina se vytěží v Austrálii, v Číně se z toho vyrobí poklop, veze se do Hamburku a pak do Česka. A ta doprava tvořila jen čtyři procenta celkového environmentálního dopadu poklopu. Největší podíl měla energetika.

U jablek jsme zase porovnávali, zda se vyplatí dovážet jablka z Chile. Tam zase záleží na tom, jak dlouho je skladujete. Pokud budou ve velkoskladu přes jednu sezonu, tedy přes rok, tak je to ekologicky horší, než je sem dovézt. Ideální samozřejmě je mít vlastní sklípek a v něm jablka. Jenže takhle většina lidí na planetě už žít nemůže. A my ta jablka chceme mít i v březnu.

Zpracovávali jsme také studie pro Jihomoravský kraj nebo pro Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR: Analyzovali jsme uhlíkovou stopu a obecně environmentální parametry obou těchto organizací. I zde byla nakonec zásadní energetika, u Ministerstva práce a sociálních věcí ČR konkrétně chlazení serverů. Energetika je také ostatně největším „hříchem“ průměrného Čecha, jak ukazuje studie, kterou jsme loni publikovali v jednom prestižním časopise. Přetápíme, nemáme dostatečně zateplené domy, a navíc získáváme energii z fosilních zdrojů – drtivá většina energie v Česku, čtyřicet až padesát procent je z uhlí, menší část z jádra. Uhlí, to je špinavý zdroj energie.

Jak můžeme podle vašeho názoru minimalizovat svůj dopad na životní prostředí v jiných oblastech? Většina z nás třídí odpad, spoléhá na jeho recyklaci a nic dalšího neřeší.

My totiž dáváme často rovnítko mezi třídění odpadu a recyklaci. Ale že něco vytřídíme, vůbec neznamená, že se to také recykluje. Třídění nerovná se míra recyklace a recyklace nerovná se vždy snížení dopadu na životní prostředí. Někdy je recyklovaný materiál náročnější na likvidaci kvůli jiným technickým vlastnostem než ten primární. Tohle všechno ale dokáže LCA rozklíčovat. Já si poslední dobou právě díky LCA uvědomil, jak jsou někdy ty vztahy absurdní. Někdo například prohlásí: „My umíme plastový odpad využít, my z něj vyrobíme plot nebo lavičky. To je přece skvělé, jsou to ekologické lavičky.“ Ale kdyby ten plast vůbec nevznikl, tak bychom tu lavičku nebo ten plot vyrobili ze dřeva. Bylo by to i hezčí.

Recyklaci často bereme jako odpustky, jako alibi pro své plýtvání. Když z odpadu něco vyrobíme, tak jako by nevadilo, že jsme ho vyrobili. Někteří výrobci říkají „My jsme to vyrobili z odpadu, takže jsme ekologičtí“ a ti, kteří vyrábějí primární produkt, zase říkají „Náš odpad se dál používá, takže jsme také ekologičtí.“ Oba se budou tvářit, že žádný dopad není, což je samozřejmě nesmysl. Jistě, lépe odpadní materiál využít než ho zahodit, ale neměli bychom tím obhajovat existenci prvního výrobku. Měli bychom jít ještě o krok dopředu a navrhovat výrobky a služby tak, aby odpad nevznikal. Nepoužívat jednorázové papírové či igelitové tašky, ale nosit si vlastní, bavlněnou nebo polyesterovou. Nekupovat si kávu v jednorázovém kelímku, ale v klidu si ji vypít v kavárně z hrnku.

Jde celkovou o změnu životního stylu, o to, jakým způsobem uspokojujeme své potřeby. V zásadě bychom měli začít používat jiné měřítko pro hodnocení životní úrovně nežli HDP, vyjádřit nějak radost ze života, „well being“. Ostatně některé země už k tomu směřují.

 


► SILNÉ PŘÍBĚHY, KTERÉ FORMUJÍ NÁŠ VZTAH K ŽIVOTNÍMU PROSTŘEDÍ A VĚCEM, NAJDETE I V TIŠTĚNÉM VYDÁNÍ MAGAZÍNU MATERIAL TIMES. MŮŽETE SI JEJ OBJEDNAT V E-SHOPU NEBO ZAJÍT DO JEDNOHO Z KAMENNÝCH OBCHODŮ.

7. 5. 2019

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM
Spojení Michael Rada 9.5.2019 20:53
Re: Spojení redakce 10.5.2019 11:34
Re: Re: Spojení Michael Rada 10.5.2019 20:57
Re: Re: Re: Spojení Tereza Lišková 12.5.2019 10:05
Re: Spojení Vlad Kočí 14.5.2019 08:28

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek




© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.