CZ / ENG

VŠÍMÁME SI

Země v oblacích

První autorská výstava v nové budově Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou je poctou české sklářské výtvarnici Daně Zámečníkové. Pod názvem Země v oblacích se skrývá specifická instalace připravená na míru muzejnímu krystalu. 

Země v oblacích

Text: Simona Martínková • Foto © Aleš Kosina


České sklo má ve světě tradičně silnou pozici. Ve druhé polovině 20. století přineslo řadu inovativních podnětů, mezi nimiž přelomovým bylo jistě etablování skla jako materiálu k vytváření unikátních uměleckých děl rovnocenných s díly sochařů a malířů. Jak uvádí v úvodu k výstavě její kurátor Petr Nový: „Na iniciační projekty Stanislava Libenského s Jaroslavou Brychtovou a René Roubíčka navázalo několik generací absolventů ateliéru skla pražské UMPRUM, kteří dokázali překvapovat svět výtvarného umění dosud nevídanými ambiciózními kreacemi. Vedle dominující sochařské skleněné tavené plastiky se někteří vydali i směrem k malířství a prostorovým kompozicím.“ A k nejautentičtějším z nich od počátků své umělecké dráhy patří i nejznámější představitelka českého individuálního skla Dana Zámečníková.

Cesta ke sklu autorku původně vedla přes studium scénografie v ateliéru světového uznávaného Josefa Svobody na pražské UMPRUM. Zde se také seznámila se školou profesora Stanislava Libenského a našla si životního partnera, sklářského výtvarníka Mariána Karla. Od začátku kariéry v 70. letech, kdy ještě pracovala na úkolech architektonické povahy, začala už souběžně vytvářet i své volné umění. Od počátku 80. let se již naplno věnuje inscenování reálných i nadreálných dějů prostřednictvím skla. Po zahájení výstavy jsme ji požádali o krátký rozhovor.

Jak charakterizuje Váš přístup k tvorbě Sylva Petrová1, alfou a omegou je pro Vás prostor a práce s ním. Jak se Vám pracovalo s novou přístavbou muzea z  Ateliéru Hlaváček – architekti?
Snažím se architekturu sledovat stále, ať už své kamarády, nebo i mladé lidi, které tak dobře osobně neznám. U budovy krystalu si nejsem úplně jistá vnějším vzhledem. Tvar má až popisný. Ale když se na to díváme z místního hlediska, že je v malém městě, které nemá nic obdobného, tak tam odůvodnění existuje. A vnitřek je fajn. Co mě na tom hodně těšilo, je fakt, že takto úplně prosklený prostor u nás nikde není. To mi přišlo i hodně zábavné, snažit se s tím vyrovnat. Výstavu jsme začali připravovat už rok předem a dokonce jsme si dělali vizualizace. Ale u instalace předem nevíte, jak bude v prostoru doopravdy vypadat, jaké odlesky budou působit přes den a jaké večer. Ale fantastické mi přijde, že je expozice večer nasvětlená a odlesky výstavy se projektují do venkovního prostředí.

Tabula smaragdina Hermes Trismegistos • Foto © Aleš Kosina

Název výstavy Země v oblacích můžeme chápat i jako touhu o propojení hmoty s nadzemským. Souvislost vidím s instalací souboru desek s nápisy: Co je nahoře, to je i dole...

Co je na zemi, je i na nebi a co je na nebi, je i na zemi. Jednoduše řečeno - vše jedno jest. Jde o inspiraci Smaragdovou deskou Herma Trismegista. Písmo je vystřihávané a poté je sklo v peci lehané. Instalace pracuje s řazením, hloubkou, odlesky, křehkostí, transparencí.

Neobsahuje samo sklo právě tuto podstatu?
Sklo pro mě vyjadřuje alchymistickou materii a velmi mě inspiruje. Je to magický materiál s neuvěřitelnou historií, jež sahá až do desátého století před Kristem ke královně ze Sáby, o níž se traduje, že měla skleněnou podlahu. Zároveň je to materiál, který má perspektivu. S Petrem Novým jsme si povídali o tom, že málo výtvarníků dnes využívá sklo s propojením na technologické možnosti. Představuji si, že mladí by je mohli více využívat, a že je současné technologie mohou dovést k úplně novým věcem a novým nápadům.

Je možné považovat sklo za udržitelný materiál?
Pro mě je to jeden z nejlepších materiálů, který spojuje tradici a přitom je stále nerozpoznaný a má strašné spousty možností. Velkou inspiraci vidím například v Corningu, kde jsou umělecké sbírky propojené s technickým muzeem, školou a knihovnou. Z hlediska technologické stránky při výrobě věřím, že se dá najít jiná forma, aby se nespotřebovával plyn. Ale potenciál využití dle mého názoru převažuje, jako například v architektuře místo betonu a podobně.

Vy sama patříte u nás k průkopníkům spojení počítače a rafinačních technik na povrchu skla – začala jste kolážemi založenými na digitálních transferech fotografií na sklo. Poté je dotváříte leptáním, rytím, škrábáním, sítotiskem a přímou malířskou akcí, včetně asambláží a využití přikládání 3D objektů...
Kombinovat výtvarné postupy mě moc baví, i malba na zdrsněný povrch. A nejvíc jsem nadšená, když se pokouším o něco nového, úplně jiného, a necítím přitom omezení. Tak je to i s využitím barvy. Někdy se ve mě bijí dva pohledy – architektky s umělkyní. Nejraději bych zůstávala jen v čisté hře materiálu, ale tu jednoduchost člověk musí v sobě mít, takže nakonec volím i práci s barvou jako pomůcku k vyjádření.

Černá a bílá • Foto © Petr Kosina

Další dominantní instalace na výstavě nese název Černá a bílá. Jak vznikala?
Černá a bílá je sestavená přímo pro tento prostor. Původní Černá madona mě přitáhla již dříve, když jsme měli výstavu v Domě U Černé Matky Boží. Tehdy originální madona byla zrovna zapůjčená v expozici v Domě U Kamenného zvonu. Byla velmi působivá a instalovaná v takové malé místnosti. A když jste šla kolem, tak Vás neustále pozorovala. Tenkrát jsem dostala nápad, že ji pro výstavu vytvořím a přenesu. Madona sama pro mě znamená silný archetyp, ženskost a mateřství.

Z rodinného alba • Foto © Aleš Kosina

Nástěnný triptych Z rodinného alba odkazuje na místo vašeho narození?
Ano. Pomocí fotografií jsem zpracovávala hlavně své dětství prožité na Hřebenkách. Jsou zde i rodiče zamlada, tak, jak jsem je nemohla znát. Práce pro mě znamenala návrat, osvětlování toho, co mě ovlivnilo, a hledání kořenů.

Nebezpečí • Foto © Aleš Kosina

Dana Zámečníková je výjimečnou a osobitou výtvarnicí v českém i v mezinárodním kontextu. Její díla jsou zastoupena v řadě sbírek prestižních muzeí a galerií v Evropě, Severní Americe, Asii i Austrálii. Získala též několik prestižních cen, z nichž vyniká velká hlavní cena z japonské Kanazawy.

DANA ZÁMEČNÍKOVÁ - ZEMĚ V OBLACÍCH
11. února - 29. května 2022
Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou -  hlavní budova
Kurátor výstavy: PhDr. Petr Nový


Pozn.:  Sylva Petrová; České sklo; vyd. VŠUP, 2018; str. 212

6. 4. 2022

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek




© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.