Všímáme si

Bílou kostku u Litomyšle prorůstají ornamenty Petra Kvíčaly

Ojedinělý výstavní prostor White Gallery v Osíku u Litomyšle obývá trojrozměrný objekt ZIG ZAG od výtvarníka Petra Kvíčaly. A není tam sám, Kvíčalova výstava maleb a objektů, která je v galerii k vidění do 30. listopadu 2014, si pohrává s lidskými smysly i s běloskvoucím výstavním prostorem. S tvorbou Petra Kvíčaly se během letošního podzimu můžete setkat nejen v Osíku. Vhled do díla nabízí i brněnská Galerii Aspekt a čerstvě vydaný II. díl jeho monografie.

Zig Zag 3,2, hliník, akryl, 320 x 401 x 401 cm, cca 450 kg (foto: Kamil Till)

Zig Zag 3,2, hliník, akryl, 320 x 401 x 401 cm, cca 450 kg (foto: Kamil Till)
Zig Zag 3,2, hliník, akryl, 320 x 401 x 401 cm, cca 450 kg (foto: Kamil Till)
Petr Kvíčala vystavuje své dílo i v brněnské galerii Aspekt. Výstava Paintings Now trvá od 26. září do 26. listopadu 2014.
Petr Kvíčala vystavuje své dílo i v brněnské galerii Aspekt. Výstava Paintings Now trvá od 26. září do 26. listopadu 2014.
Detail spoje u hliníkové plastiky Zig Zag 3,2 (foto: Lucie Havlová)
Detail spoje u hliníkové plastiky Zig Zag 3,2 (foto: Lucie Havlová)
Detail ornamentu, papírový model (foto: Tomáš Hendrych)
Detail ornamentu, papírový model (foto: Tomáš Hendrych)
Papírový model ve White Gallery (foto: Lucie Havlová)
Papírový model ve White Gallery (foto: Lucie Havlová)
Galerie v Osíku. (foto: Lucie Havlová)
Galerie v Osíku. (foto: Lucie Havlová)
Výstava trvá konce listopadu (foto: Lucie Havlová)
Výstava trvá konce listopadu (foto: Lucie Havlová)

Nenechte se však zmýlit názvem výstavního prostoru, modernistické pojetí galerie ve stylu vizuálně i významově neutrální takzvané „bílé kostky“ se na louce u vesničky Osík neuchytilo. Namísto toho se v osobitém výstavním prostoru mezi bující vegetací na břehu potoka uchytil výrazný Zig Zag ornament. Podle kurátora výstavy Ondřeje Chrobáka ornament opanoval přilehlý trávník, povrch velkoformátového objektu i plochy obrazů a kreseb.

Voda teče, tráva roste a Kvíčalovy ornamenty se před zraky diváků proměňují v závislosti na úhlu pohledu. „Podvědomě se snažím vytvářet nějaký typ uspořádání a krásy, která kombinuje vše, co mě fascinuje, ať už jsou to zážitky, zkušenosti nebo vědomosti,“ říká Kvíčala o své tvorbě.

Výtvarné objekty prorůstající vnitřní i vnější prostory galerie tvoří jeden celek. „Výstava se stává autonomním uměleckým médiem,“ upřesňuje Ondřej Chrobák povahu výstavy. „Střed galerie tvoří technologicky rafinovaně řešený depozitář, v němž je uchována umělecká pozůstalost malířky Ludmily Jandové, matky galeristy Martina Jandy. I umístění galerie na louce uprostřed bukolické idyly výrazně determinuje očekávání a naladění návštěvníků. Petr Kvíčala se rozhodl reagovat právě na tuto unikátní konstelaci, výstavu koncipoval jako komplexní instalaci.“

Unikátní White Gallery v Osíku (foto: K. Krejčíková)

Podle Ondřeje Chrobáka patří Petr Kvíčala ke generační vlně, která na přelomu osmdesátých a devadesátých let rozšířila a proměnila významový i formální půdorys českého umění. Kvíčala systematicky vrací do hry pojmy, které byly v kontextu moderního umění tradičně chápány spíše negativně: ornament, dekor, banálnost nebo vyprázdněnost. Kvíčalovy obrazy můžeme v tomto smyslu prohlásit za záznam intelektuálního dobrodružství. Chrobák vidí Kvíčalu jako výtvarníka, který se pohybuje na území, kde sebemenší chyba nebo přešlap mají katastrofální důsledky. Geometrické obrazce jsou v tomto smyslu neúprosné.

Trávník před galerií, podle Petra Kvíčaly (foto: Kamil Till)

Ornament proplétající se prostorem galerie předvedl Kvíčala na nástěnné malbě Zig Zag v pražském DOXu už v roce 2011. Od poloviny června do konce listopadu letošního roku je jeho další vývojová fáze k vidění právě v galerii u Litomyšle. „Řezání a svařování dílů probíhalo v dílnách, které patří panu Jandovi, samotná montáž v galerii trvala několik hodin. Mezitím jsem ovšem polychromoval spolu s asistentem jednotlivé díly plastiky v galerii nepřetržitě téměř celý týden,“ vzpomíná na instalaci objektu Petr Kvíčala.

Výtvarným zpracování fenoménu takzvaného přírodního krystalu, se kterým pracuje právě i v rámci vystaveného objektu, se Kvíčala zabývá již řadu let. V roce 2002 zkonstruoval ornament, který připomínal geometrické meandry známé z řeckých váz a mozaik. Při procházení kolem obrazu se z bočního pohledu projeví známá perspektivní zkratka označovaná jako „silniční efekt“ (na obraze jsou místo cimbuří vidět vlnovky nebo Zig Zag ornament). Po jediném takovém pohledu je divák schopen i z čelního pohledu přepínat vidění na jednu či druhou skladbu.

Plastika je z hliníkového plechu tloušťky pěti milimetrů. Tvoří ji čtyři bezešvě svařované vertikální díly, které jsou k sobě snýtovány.Jako základová barva byla použita umělecká akrylová barva. Barvy byly nanášeny štětcem, červená barva dvakrát. Nakonec byl nátěr ošetřen akrylovým UV filtrem. Všechny nátěry byly prováděny štětcem před smontováním plastiky v galerii. (foto: Kamil Till)

Do třetího rozměru se Kvíčalovy práce přesunují až poslední dobou. Jistý potenciál plasticity se v kontextu jeho tvorby objevoval už dříve. Během muzejní noci v roce 2009 ilegálně namaloval ornament na čerstvě dokončený asfalt na jedné z hlavních brněnských ulic. „Moje malování vzbudilo nejprve zájem policie a pak i diváků, kteří začali svoji kreativitu uplatňovat dotvářením ornamentu. Vytvářeli stavby, nápisy a obrazce z kostek připravených na dláždění chodníků. Malba byla překryta vrstvou kostek. Stala se neočekávaným iniciačním momentem pro noční sochařský happening, kterého se zúčastnily stovky lidí,“ vzpomíná Kvíčala.

Výsledné podobě současné výstavy předcházela snaha vytvořit reliéf takzvaného ornamentu Zig Zag. Během práce si výtvarník pro potřeby plošné malby vytvořil papírový model. V průběhu kreslení střihů pro konstrukci a lepení reliéfu si uvědomil, že se některé střihy stávají zvláštním řešením plochy. „Experimentování se střihy a následnými prostorovými skladbami mi začalo přinášet nové nečekané možnosti a objevy,“ popisuje průběh práce výtvarník.

Téma Zig Zag následně posunul nejen do prostoru, ale i zpětně do plochy. „Při jednom z experimentů, kdy se mi podařilo vyřešit překlopení a navázání reliéfní plochy o devadesát stupňů, jsem papírový model vložil do připraveného modelu galerie a šém zapadl.“ Papírový model se stal předlohou pro hliníkovou plastiku vyplňující jeden z prosklených rohů galerie. Papírové reliéfy spolu s novými obrazy ze série „Zig Zag III“ výstavu překlápějí do dalšího čtení. „Původní plošný ornament jsem vytvořil v trávníkové ploše v okolí galerie pomocí sekačky na trávu,“ dodává Kvíčala. Prostor galerie a díla se tak skutečně setkávají na jednom unikátním místě, hovoří spolu v řeči Zig Zag.

text: Tereza Lišková