Jako jediný v naší zemi umí vyrábět těmto neživým filmovým hvězdám latexová tělíčka, hlavičky nebo titěrné ručičky. Kromě loutek vytvořil za svoji dlouhou kariéru i desítky divadelních a reklamních masek. A dlouhodobě se významným způsobem podílel i na přípravě dnes již legendárního televizního seriálu Gumáci, který v 90.letech parodoval českou politickou scénu. S nástupem a rychlým rozvojem počítačové 3D animace je o tenhle typ řemeslné práce v kinematografii bohužel stále menší zájem. Pomalu ale jistě se stává nepotřebnou a jednoho dne bude patrně zcela zapomenuta. Řekněte sami, není to škoda?
Možná si ještě vzpomenete na gumového Václava Havla z pořadu Gumáci.
Dvojhlavec?
Nad kanapem v mistrově ateliéru.
Jaroslav Bezděk si při výrobě svých loutek dokáže poradit i s šitím oblečků.
Vnitřní výztuží těla bývá obvykle kovový drátek, který umožňuje loutce pohyblivost. Často se používají prvky jako hliník nebo olovo, jelikož s latexem nijak nereagují. Jiné kovy by se s ním nesnesly.
Po odlití do sádrové formy se latex zapeče v peci při teplotě přibližně 100 °C.
Důležité je dostat dobře zpracovaný výtvarný návrh loutky. Občas se ale stává, že se řemeslník musí spokojit i se základní kresbou na kousku novin.
Kromě loutek je oblíbenou činností Jaroslava Bezděka i psaní básní.
Někdy se kvůli následné animaci, při které je třeba zachytit všechnu důležitou mimiku a pohyby, musí vyrobit více segmentů loutky; ty se pak během natáčení různě vyměňují. Záleží na tom, jak moc chce filmař postavu rozehrát. Například u Pata a Mata to díky stále stejnému výrazu v jejich obličejích nebylo tak složité.
Bez správného ateliérového zátiší se tento netradiční typ práce neobejde.
Připravila: Nela Kýrová, Foto: Tomáš Tesař
