Všímáme si

Přísnost české architektury mezi studenty a učiteli v Kodani ani v Paříži nefrčí

Část studentů architektury je dlouho před odevzdáním diplomního projektu rozhodnuta podat absolutní nadvýkon. Přemýšlí nad grafikou portfolia, fontem, dokonalým spektrem barev, hledá intelektuální výrazy ve slovníku cizích slov. Modely musí být dokonalé. I kvůli nim během semestru rozbíjí prasátko. Přichází stres a velká očekávání od sebe samých. Co ale v těchto vypjatých týdnech čekat od školy, která stojí v Paříži či Kodani?

Přísnost české architektury mezi studenty a učiteli v Kodani ani v Paříži nefrčí
Přísnost české architektury mezi studenty a učiteli v Kodani ani v Paříži nefrčí

„Na půdě pařížských škol si každý student musí místo v diplomantském ateliéru zasloužit,“ vysvětluje Adriana Sato, čerstvá absolventka Ecole Nationale Supérieure d'Architecture de Paris-Belleville. Na této škole se začne tím, že vedoucí ateliérů představí své vyučovací postupy a metody. Následně každý student napíše dopis s vysvětlením, proč chce ateliér navštěvovat. Pak přichází ke slovu administrativa, která podle počtu studentů, priorit a dopisů rozřadí studenty do ateliérů.

Adriana Sato dodává, že diplomant má na pařížské škole své výhody. Studentům je vyhrazena speciální budova, kde mají skříňky, modelovnu, kavárnu, tiskárny a dostatek pracovního prostoru. Každý obdrží kartu na tisk a může téměř celý semestr tisknout na účet školy. Budova je poslední měsíc otevřena nonstop. Zbytek studentů má školu otevřenou bez omezení jen týden před odevzdáním projektu.

Ecole Nationale Supérieure d'Architecture de Paris-Belleville nabídne závan pověstné francouzské elegance. Na fotce v pravo je prostor na kafe a cigaretu.

Budova pro diplomanty a jedna z mnoha místností vyhrazených pro tisk

Vyučující kladou na diplomanty velké nároky. Nocovka „charrette“ minimálně jednou za týden není nic neobvyklého. Největší důraz věnují modelům. Každý musí předvést skicové modely a zejména finální model, na kterém jsou vidět nesčetné hodiny práce i investovaných financí. Na závěrečné prezentaci se striktně hodnotí, zda studenti dodrželi prvotní myšlenku celého projektu. Studenti musí vypracovat přibližně šest „á nulek“. Grafika a postprodukce v Adobe nehrají zásadní roli. Většina plachet se drží v monochromatické škále šedi.

Francouzská elegance je zřejmá i během prezentace. Student má na řeč asi patnáct minut. Rozhodně nejde o žádnou oficiální maškarádu. Konvence v oblékání nulové. Vedoucí si svoje studenty fotí na smartphone. Ve francouzském stylu zajdou studenti se členy komisí na mezipřestávkové cigárko. Na konci prezentace ještě vedoucí projektu dodává informace, které student opomněl, to aby porota všemu porozuměla. Hodnocení je celkem mírné, ti co projdou, obdrží dobrou známku. Avšak letos v zimním semestru deset studentů ze sedmdesáti neobhájilo. Uvolněný přístup ke studiu bohužel přináší i absenci slavnostní ceremonie předávání diplomů. A že to za ty roky dřiny, slz a stresu zamrzí!

Diplomanti a poslední práce před odevzdáním

Komise zkoumá projekt před zahájením obhajoby

Adriana Sato s nejlepším projektem dne při obhajobě

Jinak je tomu v Dánsku. Na kodaňské škole architektury Det Kongelige Danske Kunstakademis Skoler for Arkitektur je již samotná prezentace velkou událostí. Veškeré dění okolo diplomních projektů je veřejnou záležitostí. „Na představení si student pozve rodinu, blízké přátele, spolužáky a spousta mladších studentů přijde na čumendu,“ vzpomíná absolventka kodaňské akademie Julie Hallas Hartvig. Za den se v hlavním auditoriu, jinak určeném pro přednášky, dostane na čtyři až pět studentů. Obhajoba trvá kolem dvou hodin: třicet minut prezentace, hodina otázek ze všech oblastí týkajících se architektury a pak přichází poslední a nejhorší půlhodina. Samotná porota vede diskusi nad projektem, autor nesmí zasahovat. Setkání zakončuje vedoucí, který se snaží shrnout, co bylo řečeno, a nezapomenout na pozitivní postřehy.

Na Det Kongelige Danske Kunstakademis Skoler for Arkitektur je snadné nechat se ohromit dánskou precizností. Na fotce je prostor, kde se odehrávají obhajoby.

V Kodani má diplomant na projekt symbolických sto dní. Nervy a nevyspání jsou na denním pořádku i tam. U diplomantů se toleruje externí pomoc jak od kamarádů, tak i od rodičů, kteří láskyplně lepí tisíc malých stromů a podobně. Speciální dílny pro práci se dřevem a kovem jsou otevřeny nonstop přibližně dva týdny před odevzdáním práce. Tiskové služby pracují do pozdních nočních hodin. Projekty odevzdávají všichni ve stejný den i čas.

Veškerý materiál, kterým se chtějí studenti prezentovat, zavěší na panely v hale univerzity. Mezi odevzdávkou a prezentací je prodleva asi dva týdny. Pokud si student rozpomene, že zapomněl zavěsit výkres či dolepit poslední patro návrhu, kantoři přimhouří oko a dělají, že nic nevidí.

Výstavní prostor s panely

Stejně impozantní jako prostor pro výstavu diplomových prací jsou i osobité prezentace budoucích architektů. Jednotlivci mají vyhrazeny panely o výšce 1,5 m a délce 3 m, které mohou využít i pro umístění modelů nebo užitých stavebních materiálů. Nápaditosti se meze nekladou. Velká část studentů zpracovává panely ručně. Někteří prezentují na monitorech Mac, jiní mají své kresby zarámované. Celkové kompozice působí dokonale, jsou promyšlené do nejmenšího detailu. Z každých tří metrů dýchá osobitost projektu i osobnost autora. Na kodaňské univerzitě většina studentů obhájí, a není divu. Práce, kterou do projektů vložili, je vidět na každém čtverečním/krychlovém centimetru.

Modely, které byly k vidění na letošních zimních obhajobách

Příklady grafického provedení studentských prací

Ukázka představení projektů z hlediska materiálů a příklad portfolia

Ukázka prezentace návrhu ekologicky udržitelného modulu

Nejlepší projekt zimních obhajob (vlevo) a ukázka i na dánské poměry netradiční prezentace (vpravo)

A kde byste chtěli svůj diplom prožívat vy? Na pařížské univerzitě, kde se na konvence nehledí? V Kodani, kde vám škola umožní vtisknout svou jedinečnost do poslední pídě projektu? Nebo raději zůstanete v bezpečí domova a budete navazovat na přísnost české architektury?