CZ / ENG

Všímáme si

Srdcař Martin Janecký vystavuje v Praze

„Pálí to, člověk se toho nesmí dotknout,“ říká Martin Janecký. Svým dílem ukazuje, kterak ve žhavé matérii realizovat tvůrčí záměr. Pracuje s plným soustředěním. Používá speciální nástroje, hořák i mokré noviny, po boku má zručného asistenta. Sklo nabývá lidské podoby, z hmoty rostou i precizně tvarované ušní lalůčky. Publikum tleská. „Dělám věci, které mě fascinují, snažím se jim dát výraz,“ říká Janecký.

Srdcař Martin Janecký vystavuje v Praze

Jeho rukopis je v globální konkurenci rozpoznatelný. Sběratele má napříč světadíly. Na sociální síti Instagram ho sleduje více než 35 tisíc příznivců. Jeho schopnost vytáhnout z rozžhavené amorfní hmoty živý detail roste spolu s časem a pozorností, kterou věci věnuje. „Sklo chce bejt kulatý, když se ohřeje, detaily se ztrácejí,“ vypráví Janecký. A dodává: „Dá se na tom pracovat až do smrti. Každý centimetr čtvereční chce svoje.“ Sylva Petrová, přední znalkyně soudobého uměleckého skla a emeritní profesorka univerzity v Sunderlandu, říká: „Martin Janecký dělá víc než špičkové sklářské řemeslo, po letech mě o tom nakonec přesvědčil. Dlouho, dlouho jsem vzdorovala… mohl by vyprávět.“

Narodil se v Liberci na severu Čech. Se sklem začal pracovat jako třináctiletý ve firmě svého otce. Po absolvování Střední průmyslové školy sklářské v Novém Boru prošel vším možným. Zkušenosti získával například v Jižní Africe, Švédsku, Nizozemsku a v USA, kde studoval na Pilchuck Glass School u Richarda Royala a Williama Morrise. Proslul bravurním ovládnutím technologie ručního tvarování skla, obvykle nazývaného tvarování skla zevnitř žhavé baňky. Vedle toho je celosvětově vyhledávaným lektorem.

Martin Janecký v pražské Galerii Kuzebauch. Výstava Exprese je k vidění do 28. května 2018 (foto: Tomáš Princ)

Letos na jaře měl Martin Janecký dvě výstavy. Skleněné bohatě dekorované lebky, inspirované pobytem v Mexiku, ukázala newyorská Heller Gallery. Pražská Galerie Kuzebauch vystavila studii rukou a novou kolekci hlav, mezi kterými se poprvé objevil i Portrét ženy. Petr Nový, kurátor Galerie Kuzebauch a hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, upozorňuje, že v případě Martina Janeckého je excelentní řemeslné provedení pouze předpokladem, jenž z něj činí umělce schopného zachytit ve skle emoce. „Jen obtížně bychom v současném studiovém skle hledali dalšího tvůrce s takovou mocí,“ míní Nový.

„Umět pracovat se sklem tvarovaným za žhava v takovéto kvalitě, jakou Martin Janecký předvádí, je jako učit se být virtuosem na housle: člověk musí začít s výukou záhy a denně cvičit… a stejně z něj virtuos ani nakonec být nemusí,“ upozorňuje Sylva Petrová s tím, že této úrovně dosahuje jen málo lidí na světě. „Je dobré si uvědomit, kolik energie, odvahy a úsilí tento velice mladý člověk věnoval naplnění svého snu, aby se jeho díla ocitla na aukcích, ve sbírkách muzeí, na výstavách doma i v zahraničí,“ dodává.

Hlavy z výstavy Exprese, ručně tvarované sklo (foto: Gabriel Urbánek)

Janecký na věci přichází tím, že je dělá. Když je ve studiu na Aljašce, pracuje. „Nechodím do lesa objímat stromy, abych na něco přišel. Mám téma, podle toho se nějak řídím,“ vysvětluje. „Když pracuju na svých věcech, musím být zavřený. Mám rád, když člověk může všechno kazit, aniž by se na něj někdo koukal,“ vypráví mistr. „Zároveň jsem dost vášnivý i vzteklý. Ale dokážu vyjádřit i obrovskou radost, když se mi něco podaří.“

„Je to srdcař – jak se říká mezi skláři. A srdcařů je v realitě dneška jak šafránu. A bez nich se řada nových věcí těžko obejde (je zajímavé, že jejich výskyt právě v českém skle je o něco vyšší než jinde),“ upozorňuje Petrová a doplňuje: „Z odborného hlediska je fascinující, že se Martin postavil ‚české škole skla‘, která věřila doposud na to, že je lepší v horkém skle spolupracovat s mistry řemeslníky a vytvářet výtvarné ideje separátně, protože řemeslo do jisté míry předpokládá postupovat zajetými způsoby, a tak redukuje schopnosti posouvat výtvarnou formu kupředu.“ Janeckého myšlení podle ní souzní spíše s hodnotami amerického „Hot Glass Movement“, ke kterému má blíže i svou schopností komunikovat s publikem během svých přednášek, kurzů a demonstrací. „Realismus ve skle? Z mnoha důvodů jsme cítili tuhý odpor ke spojení realistické formy a skla… i to je Martinovi dost jedno,“ podotýká Petrová.

Martin Janecký, Ruce, 2018, ručně tvarované sklo (foto: Gabriel Urbánek)

Jeho směřování výrazně ovlivnil zmiňovaný americký sklář William Morris. „Vlezl do bubliny, začal tam něco tahat. Pracoval jsem pro něj asi rok předtím, než šel do důchodu. Strašně moc jsem se tam naučil,“ vzpomíná Janecký. Sylva Petrová, která v Praze zhlédla Janeckého výstavu Experese, hodnotí jeho výtvarný postup: „Myslím, že se celkově zdokonaluje ve výrazu – a to obsahuje integritu obou složek – řemesla i výtvarného myšlení. Již nemá zapotřebí oslovovat ‚chytlavými tématy‘, jako jsou lebky nebo miminka. Jeho hlavy mají téměř dokonalou anatomii a více v nich vychází z vlastních nápadů než variant nějakých klasických vzorů. Zraje….!“ „Učím se pořád, snažím se porozumět materiálu. Každý den. Sklo miluju a nenávidím úplně stejně,“ říká rozhodně Janecký.


Text: Tereza Lišková, Portrét (2018) a video (2014): Tomáš Princ

11. 4. 2018

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek




© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.