Na Designbloku jste se téma udržitelnosti rozhodli pojmout netradičně z pohledu pěti elementů. Co mohli diváci ve vaší malé alchymistické laboratoři vidět?
Naši instalaci tvořilo pět objektů, přičemž každý z nich reprezentoval jeden z elementů – Vodu, Zemi, Vzduch, Oheň a Prostor. Chtěli jsme, aby měli návštěvníci možnost se s elementy setkat v nečekaném kontextu a aby se sami stali hybateli změny – tedy těmi, kdo mohou jednotlivé živly rozproudit a spustit proces jejich obnovy nebo harmonizace.
Například v objektu Voda bylo možné dát do pohybu proces jejího pročištění, voda pak dále stékala na mosazný činel, který svými kapkami rozeznívala. Chtěli jsme ukázat nejen propojenost živlů, protože voda se zde čistí přes zemi v podobě aktivního uhlí, ale také poetickou rovinu – že přitom zároveň vzniká něco vizuálně a zvukově poutavého.
Jak jste v instalaci Prima Materia představili další elementy?
Objekt Vzduch představoval vrtuli, která po roztočení rozevlála průsvitnou tkaninu s textem, který se odhalil až vlivem proudění vzduchu. Země byla naší reakcí na dobře známé a většinou značně kýčovité pískové obrázky, ve kterých se písek obklopený glycerinem pomalu přeskupuje a tvoří různé obrazce a sedimenty. Tomuto principu jsme vtělili novou estetiku.
Nejvíce překvapivý byl pro návštěvníky objekt Prostor, protože ten většinou za element nepovažujeme. Ale ve védské tradici, ze které náš projekt čerpal inspiraci, je prostor pátým elementem, ve kterém všechny ostatní existují. A pro harmonizaci prostoru slouží zvuk. Tento element proto reprezentoval zvukový sloup, se stovkami skleněných kuliček, jejichž přesýpání přes dřevěné tyčinky vytvářelo velmi uklidňující zvuk připomínající déšť. Objekt Oheň znázorňoval nejen destruktivní a očistnou sílu tohoto živlu, ale také jeho ochranný a životadárný potenciál.
Kde vidíte paralelu mezi dávnými alchymisty a dnešními výzkumníky, snažícími se také najít řešení problémů současné společnosti, mezi které plýtvání vzácnými zdroji určitě patří?
Myslím, že paralelou je určitá zvědavost a odhodlání jít naproti změně. Narodíme se, zemřeme a vše mezi tím je série proměn. Je to nevyhnutelný proces, ale my lidé mu často chceme vzdorovat, nebo se ho naopak snažíme ovládnout. Obojím se chytáme do pasti vlastního ega. Vypadá to pak třeba tak, že se snažíme měnit olovo ve zlato, nebo hledáme způsob, jak osídlit Mars. Ta paralela i její úskalí se dají najít napříč různými tradicemi. Někteří alchymisté si ale uvědomovali, že snaha o přeměnu běžného kovu ve zlato je metaforou pro proměnu vlastního vědomí. To je z mého pohledu ta nejzásadnější transmutace, ke které se jako lidé můžeme odhodlat.
K tématu elementů mě přivedlo studium jógy, v jejímž centru je právě tato změna. Připadalo mi zajímavé, že v tradičních védských textech jsou elementy jejím zásadním hybatelem. Když se hrdina vydá na cestu plnou překážek, prosí Slunce, Vítr, Vodu, Oheň a Zemi, aby při něm stáli. Tato tradice byla protkána vědomím, že elementy tvoří nejen svět kolem nás, ale i náš vnitřní svět.
V Balance is Motion se zabýváme ekodesignem, což se často pojí s proměnou suroviny, vnímané jako odpad, na nový zdroj, kterému jako designéři dáváme funkci, estetiku a příběh. Ale tentokrát jsme se zabývali myšlenkou, že i v designu je možné dostat se o vrstvu hlouběji a pracovat se živly jako takovými. Tento projekt byl pro nás začátkem nového zkoumání.
Pojďme se podívat na jednotlivé elementy, Zemi, Vodu, Oheň, Vzduch a Prostor, a jejich roli v dnešním udržitelném stavění. Začněme s Vodou, tam si dovedu představit mnoho konkrétních příkladů od využití šedé vody po přírodní čištění…
Základní myšlenka, na které náš projekt stavěl, zazněla z úst mého učitele Jamese Boaga: “Všechny elementy jsou v současnosti znečištěné lidskou činností, ale zároveň mají stále vnitřní schopnost regenerace.” Myslím, že právě u vody je to dobře představitelné, jelikož tvoří až ze 60 % našeho těla. Aby se voda pročistila, musí proudit, být v pohybu. Platí to pro vodu v přírodě, v našem těle i uvnitř našich domovů.
Vedle již zmíněných symbolických objektů jsme chtěli představit i konkrétní technologie, které s živly a jejich regenerativním potenciálem v architektuře pracují. Spojili jsme se proto s Mariou Makeevou, jejíž ilustrace návštěvníkům přiblížily, jak s elementy zachází JRD v rámci rezidenční výstavby. Voda ze sprch, umyvadel a praček se například čistí přes kořenovou čističku nebo střešní mokřady a vrací se zpět do domu pro splachování toalet nebo zalévání. Ušetří se tak až 40 % pitné vody. Má to i další benefity, protože vodní prvek podporuje biodiverzitu: může se stát pítkem pro ptáky a útočištěm pro hmyz, žáby i další živočichy.
Voda ale může mít i mnoho dalších užitečných rolí, například v geotermálních vrtech, kterými proudí a přináší do domu stabilní teplotu. V létě tak chladí a v zimě vyhřívá. Tyto technologie ale zatím nejsou dostupné každému. Co však můžeme ovlivnit na individuální úrovni, je vrátit vodě pozornost – někdy stačí se zastavit a napít se nebo se vysprchovat v klidu a plné přítomnosti a uvědomit si, jaký je to dar mít neustálý přístup k čisté vodě. Pak s ní třeba budeme zacházet s větším rozmyslem.
A co oheň, ten je sice vnímaný jako nebezpečný živel, na druhou stranu přináší do bydlení potřebné teplo…
Živly mají jak destruktivní, tak i životadárný potenciál. Sluneční záření je energií ohně a v architektuře s ním můžeme zacházet v podstatě dvojím způsobem – buď ho odstínit nebo využít. JRD kombinuje oba principy. Proti přehřívání interiéru pracují automatické venkovní žaluzie, což je princip inspirovaný okenicemi jižních měst. Sluneční energii, kterou dům neodstíní, naopak sbírá na jeho povrchu. Fotovoltaika je integrovaná nejen do střechy, ale i do fasád a zábradlí teras.
Využití ohně má ale tolik dalších možností, například tradiční japonská technika Shou Sugi Ban vytváří na povrchu dřeva opálenou vrstvu, která je pak paradoxně velmi odolná proti požáru, ale také proti plísním a napadení škůdci. A ohněm se dá překvapivě i hasit nebo může napomoci obnovovat biodiverzitu ekosystémů.
Čistý vzduch je pro kvalitní život naprosto klíčový, přesto nám ve městech mnohdy chybí. Na druhou stranu se v mnoha oblastech od průmyslu po automobily daří v posledních letech znečištění omezit, vnímáte v tomto ohledu zlepšení?
Loňský rok patřil podle Českého hydrometeorologického ústavu k nejlepším od začátku měření v devadesátých letech. Ale ve velkých městech nás pořád trápí znečištění způsobené automobilovou dopravou a ve zbytku republiky jsou hlavním zdrojem znečištění vzduchu lokální topeniště.
Připadá mi důležité zmínit, že kvalita ovzduší v interiérech je často horší než u venkovního vzduchu. V běžné domácnosti se vyskytují desítky těkavých organických látek. Zdroji jsou například barvy a nátěry, dřevotříska a MDF nebo podlahoviny. Například formaldehyd, který se používá v pojivech dřevotřískových desek a MDF nebo při výrobě některých podlahových krytin, je klasifikován jako prokázaný lidský karcinogen. Nejhorší jsou proto čerstvě zrekonstruované a nově zařízené interiéry. Poznáte ho jako dobře známou “vůni novoty”.
Na JRD mě zaujalo, že kvalitu vnitřního vzduchu řeší ve dvou směrech. Jednak právě volbou materiálů a také řízeným větráním s rekuperací, které vymění vzduch i při zavřených oknech a teplo z odcházejícího vzduchu se předává čerstvému vzduchu. Díky senzorům CO₂ a vlhkosti dům reaguje na to, kolik lidí v něm zrovna dýchá. Vytápění i chlazení je vedené sálavě ve stropě, takže v interiéru nic nefouká a nevíří se prach — což ocení hlavně alergici.
Naopak prostor, zvláště v okolí velkých měst, rapidně mizí, hlavně pak ten nezastavěný. V čem je důležité nechávat nějaký prostor volný a jak z pohledu designu můžeme právě tohoto pocitu volnosti dosáhnout?
Myslím si, že je to docela jednoduché a stačí se zamyslet, kde se cítíme dobře. Jestli v prostoru, kde je vedle chodníku pruh trávníku a vzrostlé stromy, občas třeba lavička nebo místo, kde si mohou hrát děti. A nebo tam, kde je jen asfalt a beton. Pokud jsou ve městě stromy a další zeleň, je nám hlavně v létě mnohem příjemněji. Zeleň zadrží vodu a odstíní slunce. Ptáci mají kde hnízdit a harmonizují prostor svým zpěvem.
Když vyjdeme z interiéru, kde trávíme většinu dne, volný prostor nám umožňuje vidět oblohu a získat na chvíli jinou perspektivu. Naše myšlenky a problémy se pak zdají menší.
O tom, jestli bude ve městech vznikat více takovýchto míst, jako designéři nerozhodujeme. Můžeme ale ovlivnit podobu městského mobiliáře nebo různých dalších prvků ve veřejném prostoru. S těmito tématy jsme pracovali v projektu Square, kde šlo o návrh atypického venkovního mobiliáře pro německé město Brémy. Mobiliář byl vyroben z recyklované pěny a jednotlivé prvky byly různě pohyblivé a houpací. Cílem bylo vybavit prostory pro veřejnou diskuzi a dynamiku této diskuze zrcadlit právě pohybem mobiliáře.
Jako poslední element nám zůstala Země, tedy naše celkové působení na planetu. Udržitelnost se promítá do spousty dalších činností ve stavebnictví i designu, které jsme zatím u jednotlivých elementů nezmínili, ať už jde o obnovitelné zdroje, přírodní či recyklované materiály. Které jsou pro vás nejdůležitější?
V našem studiu se kromě designu věnujeme také metodě Life Cycle Assessment (LCA), která umožňuje analyzovat životní cyklus produktu a odhalit jeho nejproblematičtější místa. A právě původ materiálů a jejich zpracování hraje velmi často zásadní roli. Ale neexistuje univerzální odpověď, jestli je lepší zaměřit se na využití recyklátů, obnovitelných zdrojů nebo přírodních materiálů. Vždy se k tomu snažíme přistupovat individuálně a pokud to je možné, aplikujeme již zmíněnou metodu LCA, která nám pomáhá najít odpověď. A to nejen při navrhování designu produktů, ale i při spolupráci s firmami, které nás za tímto účelem oslovují, protože v tom chtějí mít jasno. Tyto analýzy jsme ve spolupráci s LCA studiem připravili například pro značky SNUGGS a Fleysen a v loňském roce také pro Alzu.
Zabýváte se otázkou udržitelnosti i v dalších svých projektech?
Téma udržitelnosti je pro naše studio klíčové už od jeho založení před pěti lety. Naším cílem je hledat cesty, jak dostávat ekodesign do praxe a navrhovat produkty, instalace, koncepty a interiéry, kde se krása potkává s funkcí a udržitelností. To jsou pro nás tři zásadní pilíře dobrého designu.
Velkou součástí naší tvorby je práce s inovativními materiály, velmi často pocházejícími z nějakých odpadních zdrojů. Ale tím to pro nás nekončí, principů ekodesignu, které při naší práci využíváme, je celá řada – od modularity, designu pro opravitelnost nebo reuse až po aplikaci analytické metody LCA. Baví nás různorodost, a tak pracujeme jak na projektech konceptuálnějšího rázu, jako je například instalace Prima Materia, ale navrhujeme také design výrobků, které jdou do sériové výroby (např. projekt Persoma pro Profil nábytek) a rádi spolupracujeme s výzkumnou sférou (projekt Afterforms).
.jpg)
