Jste spoluzakladatelkou Fantasy Fiber Mill. Co je cílem projektu?
Vyvíjíme open-source stroje pro lokální zpracování přadného lnu do textilu v malém a středním měřítku.
Chybí tyto stroje?
V současnosti ve Spojeném království prakticky neexistuje jiná možnost zpracování přadného lnu nebo konopí než pomocí ručních nástrojů. Alternativní variantou je poslat materiál do zahraničí – například do továren ve Francie nebo Číně. To je ale řešení vhodné pouze pro velké objemy materiálu…
Co Vás inspirovalo ke snaze o obnovení lokální produkce lnu?
Pracovala jako kostýmní výtvarnice a scénografka pro divadlo a cirkus. O pracovních podmínkách a nízkých mzdách v módním průmyslu jsem měla poměrně dobrý přehled, nikdy jsem se ale nezamýšlela nad krokem, který všemu předchází – nad původem textilních vláken. Během lockdownu v roce 2020 jsem dobrovolničila na farmě s ovocem a zeleninou. Narazila jsem tehdy na článek v časopise The Land, který se věnoval pěstování rostlin a získávání textilních vláken. Doporučoval knihu Fibershed, kterou napsala Rebecca Burgess. (Poznámka redakce: Fibershed je celosvětové hnutí lokálních komunit, které budují regionální systémy produkce textilních vláken.) Po přečtení knihy jsem si koupila semena a začala pěstovat len.
Co Vám tato praktická zkušenost dala?
Hned první rok jsem zasela největší množství lnu, jaké jsem kdy pěstovala – celý hektar! Myslím, že to byla největší výměra přadného lnu v Británii od poloviny minulého století. Po velmi nadšeném a trochu naivním začátku mi ale rychle došlo, že hlavním problémem je chybějící infrastruktura a stroje na zpracování. Začala jsem zjišťovat ceny průmyslového vybavení. Dozvěděla jsem se, že jen zařízení na potěrání lnu (poznámka redakce: k oddělení dřevoviny od vlákna) by stálo zhruba 6-8 milionů eur, a to jsme teprve u prvního kroku celého procesu. Stroje na předení by pravděpodobně vyšly na stejnou částku, ne-li více. Právě tehdy vznikla myšlenka začít vyvíjet vlastní stroje.
Pro koho jsou Vaše stroje určené?
Snažíme se vyvíjet stroje tak levné a dostupné, aby si je mohla dovolit malá farma. Pěstitele láká experimentovat s novými plodinami. Designéři a malé textilní značky mají zase zájem o organická, eticky a lokálně pěstovaná vlákna. Mezi těmito dvěma světy dnes chybí propojení. To je mezera, kterou se snažíme překlenout.
Kolik Vaše stroje stojí?
Abychom se dostali od stonku k přízi, potřebujeme tři stroje dohromady za zhruba deset tisíc liber. Používáme v nich v obchodech běžně dostupné součástky a 3D tištěné díly…
Kde hledáte informace nebo inspiraci pro stavbu strojů? A jak dlouho trvá vyvinout zařízení, které funguje spolehlivě a efektivně?
Byla jsem členkou Makerspace (poznámka redakce: otevřené dílny) v Newcastlu. Začala jsem se zde učit, jak vyrábět věci. Velkou roli sehrál web Farm Hack, zaměřený na DIY vynálezy pro farmy – nářadí, stroje a další praktická řešení. Četla jsem také hodně starších knih o zpracování lnu a zpovídala zemědělce. V Británii navíc existuje místo zvané Flax Land, které vedou Simon a Ann Cooper. Mají muzeum lnu. Simon postavil řadu ručních, částečně mechanizovaných nástrojů na jeho zpracování. Některá naše starší řešení vycházela z jeho principů – jen jsme je doplnili o motory. Velkou inspirací pro spřádací stroj bylo Studio Hilo v Berlíně. Zdrojů inspirace je opravdu mnoho…
Který stroj nebo část procesu byla technicky nejnáročnější?
Fáze těsně před předením. Při strojním předení je nejprve potřeba vytvořit z vláken souvislý pramen. Tento krok při ručním zpracování vůbec neexistuje – přadlena neustále vyhodnocuje, jaké množství vláken má rukou vytahovat. Vyžaduje to velkou zkušenost a zručnost. Stroj oproti tomu potřebuje mít vlákna připravená v dokonale rovném a na množství vláken vyváženém prameni.
Získali jste grant Innovate UK Transformative Technologies na vybudování mini millu (pozn. red. malé přádelny). Jak tahle podpora projekt ovlivnila?
Během covidu jsem se vrátila na univerzitu. Dostudovala jsem magisterský obor management módy a textilu. Hlásila jsem se do několika soutěží pro studenty s nápady na podnikání, a skrze ně jsem se dostala k týmu, který se věnuje byznysové podpoře. Hodně mně a Nickovi, mému obchodnímu partnerovi, pomohli s žádostí o tenhle velký státní grant. Napoprvé ani napodruhé jsme ho nezískali, až napotřetí. Nick do toho vložil obrovské množství práce. Finance nám umožnili získat dílenský prostor, kde máme stroje, a také materiál pro jejich stavbu… Jedna z nejlepších investic byla 3D tiskárna. Grant nám také dovolil jet na ITMA do Milána. To je veletrh mezinárodní asociace textilních strojů (ITMA = International Textile Machinery Association), který se koná jednou za čtyři roky. Bavili jsme se tam se všemi, kdo dělali něco s konopím nebo lnem. Bylo skvělé a velmi zajímavé tam být, protože jsme zjistili, že se skoro nikdo nevěnuje předení dlouhých vláken lnu. Technologie, na které jsme narazili, využívaly kotonizaci – při té se vlákna zkracují, aby se dala spřádat na bavlnářských strojích. A i když nám zpočátku připadalo trochu šílené znovu vymýšlet stroje, které již existovaly, došlo nám, že zařízení pro klasické předení dlouhých vláken už dnes prakticky nikdo nevyrábí.
U vlny existují příklady textilního zpracování v malém měřítku díky mini millům. U lnu je ale zjevné, že jde o mnohem tvrdší oříšek. Jste jediní, kdo se o to pokouší?
Existuje jeden podobný projekt v Kanadě. Jmenuje se Taproot Fibre Lab. Sídlí v Novém Skotsku. Mají zařízení na lámání a potěrání lnu, a také Belfast Mini Mill, vyráběný v Kanadě, který se zaměřuje na spřádání vlny. Lišíme se ve dvou aspektech – jejich projekt není open-source a také se nezabývají předením dlouhých vláken. Lněná vlákna jsou obvykle dlouhá šedesát až sto centimetrů, zatímco vlna má zhruba jen kolem patnácti centimetrů. Do zařízení určeného pro zpracování vlny nelze použít takto dlouhá vlákna. Proto v Kanadě vlákna pročesávají a oddělují krátká, kterým se říká koudel – ta lze spřádat na strojích určených pro vlnu. Dlouhá vlákna prodávají ručním přadlenám.
Jaké výhody má open-source vývoj strojů?
Spousta lidí bere open-source spíš jako koníček – třeba když si pro zábavu vytisknete na 3D tiskárně nějakou drobnost… Já ale pevně věřím, že v průmyslovém strojírenství může mít obrovskou hodnotu, zvlášť pro start-upy. Open-source přístup umožňuje rozjíždět projekt bez obrovských investic. Když jsem začínala, byla jsem kvůli covidu nezaměstnaná umělkyně… Open-source navíc výrazně zrychluje prototypování a vývoj. Na jihu Anglie je například projekt, který používá naše stroje na potěrání a vochlování lnu. Upravili je, něco vylepšili, a my teď jejich úpravy přebíráme zpátky. Výsledky jsou mnohem lepší, než kdybychom spolu soutěžili a pracovali každý zvlášť.
Může být takový model dlouhodobě udržitelný?
Naším hlavním cílem jsou lokálně produkovaná přírodní vlákna. Právě proto vzájemně nikdy nebudeme obchodními konkurenty – každý projekt je totiž úzce propojený s místem, kde působí. A i kdyby chtěl někdo rozjet podobnou iniciativu přímo v Edinburghu, kde sídlíme, spíš bych ho povzbudila. Reálně totiž všichni usilujeme o totéž – nahradit fast fashion lokálními, pomalými alternativami. K tomu by bylo potřeba vyrábět obrovské množství oblečení i bytového textilu. Textilie nejsou žádným okrajovým produktem – všichni je používáme denně.
Jak velký je v tuto chvíli Váš tým?
Jádro týmu tvořím já a Nick. Velmi úzce spolupracujeme s Jordon Masters z West Virginia University v USA, která buduje verzi stejného typu strojů na bavlnu a vlnu. Spolupracujeme také s Laurou Schumaker, inženýrkou z Berlína, která nám pomáhá s návrhy některých dílů, se Simonem Cooperem z Flax Land. Se stavbou strojů nám pomáhají místní truhláři… Jsme ve spojení také s Iris Veentjer z Nizozemska, která zpracovává orobinec. Zkrátka s mnoha lidmi.
Už jste ve Fantasy Fiber Mill dokázali len zpracovat až k hotové textilii?
Ano, společně s Brigitte Kaltenbacher a komunitou Let’s Grow Flax, ve které si lidé pěstují len na ploše jednoho metru čtverečního u sebe doma. Z jejich lnu nakonec vznikl pár džínů. Příze se vyráběla kombinací ručního předení a předení na našem stroji. Brigitte ji pak nabarvila a ručně utkala do lněného denimu. Bylo skvělé spolupracovat s Brigitte jako takovou „zkušební zákaznicí“. Má opravdu vysoké nároky na kvalitu příze a dala nám skvělou kritickou zpětnou vazbu, která nám hodně pomohla naše technologie vylepšit.
Když se podíváte do budoucna, jaké má Fantasy Fiber Mill ambice? V co chcete, aby postupně vyrostl?
Moc se mi líbí představa sítě mnoha malých textilních zpracovatelských center, která jsou pevně zakořeněná ve svých lokálních komunitách. Věřím, že by společně mohla vytvořit silnou a odolnou strukturu – jednak vůči výpadkům dodavatelských řetězců, ale také jako zdroj lokálních pracovních míst, která dávají větší smysl než práce ve velké továrně, kde člověk celý den vykonává jednu jedinou opakující se činnost.
Více informací o Fantasy Fiber Mill najdete na www.fantasyfibremill.com
.jpg)
