Lak urushi ze škumpy fermežové, který se tradičně vyrábí v Japonsku, je tvrdý a lesklý. Patří ke slavným japonským produktům, zdobí tradiční nádobí a skříňky, ale také třeba čalounické textilie. Jeho samotná výroba je ale velmi nebezpečná, protože škumpa fermežová patří k smrtelně jedovatým rostlinám, které mohou člověka ohrozit i pouhými výpary. Její větvě a i kmen jsou prosyceny klejopryskyřičnou šťávou, která se sklízí podobně, jako přírodní kaučuk. Kůra keře se naruší mělkými zářezy a nahromaděná vytékající šťáva se seškrabává lžící. Při této práci je potřeba dávat velký pozor – kontakt šťávy s kůží způsobuje bolestivé vředy. Výsledek ale stojí za to. Sklizená směs fenolů, která se souhrnně zvaná urushiol, se následně filtruje od nečistot - a pak stačí jen přidat požadovaná barviva a známý, jedinečně odolný a lesklý lak je na světě.
Sběr suroviny na lak urushi a výsledný materiál
Škumpa fermežová v Evropě neroste, to ale neznamená, že se u nás škumpě nedaří. Již zmíněná škumpa ocetná, která se na podzim barví zářivou oranžovou, sice zřídka dosahuje kmene o průměru větším než dvacet centimentrů, ale pro výraznou kresbu dřeva je oblíbená zejména v řezbářství, kde se materiálem neplýtvá. Jedu se bát nemusíte – i škumpa ocetná sice může vyvolat podráždění kůže, ale riskantní je pouze kontakt s listy nebo čerstvou šťávou. Suché dřevo je zcela bezpečné. Plody škumpy koželužské, která se již od antiky používala k činění kůže pro vysoký obsah tříslovin, se dokonce v zakavkazské gastronomii používá jako koření na maso – bez jemného prášku zvaného sumah by se neobešly třeba tradiční ruské šašliky.
A při takové tradiční zakavkazské večeři bychom si rovnou mohli posvítit tradiční svíčkou – z čeho jiného, než ze škumpy? Tentokrát ovšem ze škumpy voskové, která pochází z dálného východu. V jejích peckách se hromadí lojovitý tuk, který byl dlouhou dobu důležitým exportním artiklem Číny a Japonska. Vylisovaný tuk v kusech hmotnosti až sto kilogramů se dovážel především do Anglie – byl totiž až o polovinu levnější, než vosk včelí, se kterým se mísil. Dodnes ho pod názvem Japanese wax najdeme třeba v pastách na boty nebo v balzámech na rty. Uvítají ho obzvlášť vegani, plně totiž nahrazuje funkce včelího vosku.
Helena Pánková
