Text: Lilia Gutiérrez • Foto: Transplantace starého stromu pro soukromou zahradu v Gruzii, videozáznam z filmu ,,Taming the Garden" od Salomé Jashi
Na skromné ploše tří místností představuje Architekturmuseum Technické univerzity v Mnichově manuál k pochopení vztahu mezi časem, stromy a architekturou. A to se zvláštním zaměřením na disciplínu baubotanik, stavební metodu, při které architektonické struktury vznikají interakcí technických spojů rostlin (v našem případě stromů). Čím více zacházíme hlouběji do výstavy, dochází nám, že kurátorům jde o mnohem více než aspiraci na přehledovou, muzeální výstavu — jde o nastínění uvažování nad konstruováním živých rostlin jako novou perspektivu v době omezených zdrojů.
Zdroj: TUM
Dle kurátorů se lze vyvarovat přílišného využívání stromů tak, že je budeme chápat jako multidimenzionální fenomén. To mimo prostorové a časové perspektivy zdůrazňuje i ekologické, sociokulturní, estetické a politické dimenze. Hned v úvodním textu zaznívá, že klimatická krize dále zdůrazňuje ústřední roli stromů v globálním uhlíkovém cyklu. Toto rčení je prostorově podpořeno tím, že první, co musí návštěvník po příchodu do výstavních prostor udělat, je obejít až nepříjemně umístěnou paletu briket. Zabírá téměř polovinu první místnosti, věnované využívání a vyobrazování stromů.
S příhlédnutím k podtitulu výstavy ,,design v neustálé transformaci", ilustruje druhá místnost na příkladu 30 projektů, jak souvisí růst, život a odumírání stromů se vznikem, užíváním, údržbou a chátráním budov. Někde mezi osmihektarovým Parc Henri Matisse, dobře míněným výškovým blokem Tour de la Biodiversité a rodinným domem Daita2019, se odpověď nachází, její znění si návštěvníci sestavují sami. Selekce projektů velice dobře poukazuje na praktikované přístupy, jak stavět ve prospěch biodiverzity, městské zeleně, případně se vyvarovat pokácení stromu vzrostlém na stavebním pozemku.
Zdroj: TUM
Dovětek místnosti skromně nastiňuje znění celého konceptu. Když větve, kmeny nebo kořeny stromů přijdou do kontaktu, mohou se spojit — nejdříve pletivem kůry, poté obvodem hmoty a nakonec se vyvine fyziologická jednotka, umožňující výměnu vody a živin mezi dříve oddělenými částmi. Tento biologický úkaz následně prosakuje dále do výstavy. Ačkoliv kurátorská dvojice výslovně nepracuje s pojmem etiky, v poslední místnosti je otázka odpovědného přístupu k využívání růstu stromů silně přítomna. Zatímco polovina místnosti představuje výzkum, prototypy a experimenty výzkumné oblasti Baubotanik na mnichovské Technické univerzitě, druhá polovina je věnována komunitě Khasi v Indii a stromovým mostům. K dispozici jsou rozhovory s jednotlivci i procházka po mostě zprostředkovaná skrz sken a virtuální realitu.
Výstavu kurátorsky zaštítili Ferdinand Ludwig a Kristina Pujkilović, výzkumníci z katedry zelených technologií v krajinné architektuře, a to pod vedením kurátora a ředitele muzea Andrese Lepika. Muzeum vydalo k výstavě i stejnojmenný sborník. Eseje, fotografie, paměti, filmové recenze a rozhovory v této knize jsou doplněny novými perspektivami výzkumu a aktuálními návrhy. Sbírka historických, výzkumných a diskurzních perspektiv se zabývá tím, jak lze stromy v antropocénu chránit, používat a oceňovat. Jako extenze výstavy pomáhá podrobněji ilustrovat dynamické procesy, ve kterých stromy hrají klíčovou roli jako neustále se měnící organismy. Samotná výstava je otevřena do 14. září 2025.
Zdroj: Park Books
